Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNeosvitly; na okraj
Výběr: Zbora, Markéta, a2a2a, Print
18. 03. 2009
37
28
5685
Autor
egil
Neosvitly; na okraj
Odněkud vlčák – zvodnělé
vyhryzává žvance vzduchu.
Mluvíme o štěkot.
Kousanců v povětří přibývá,
v každém je k prasknutí
stlačené zvířecí prázdno.
Mluvíme o našich všednostech;
a je to tak v pořádku – cítíš to mazivo?
nebýt jej, tak se děj zastaví – – –
nejprve: všechno by přehlušil vznešený skřípot
(mnozí by mysleli kvílení polnic),
a pak už jen ticho
a strašlivá, nehybná dokonalost...
To proto mluvíme. Slova se vsakují
do psího prázdna. Podzimnost je zvýznamnělá listím.
Pod tenkým filmem, říkej mu přítomnost,
stinky a podkožní stezky –
občas je otevře voda; a sem tam ztěžka
odkápne věta a prorazí.
Snad proto teď mlčíme – ty a já, nyní,
na této straně, kde podzim
je setrvalým vsakováním,
a z hrníčků na zdech
rozlité uši...
28 názorů
Jules_Fernet
20. 08. 2009Plavé gesto
28. 05. 2009Eriu Crann
28. 03. 2009Predrag_Tomič
23. 03. 2009
Lukáši, dík.. správně jsi zařadil "psí motiv" (vskutku jsem při psaní myslel na strojovny) - takhle kontextuální čtení je na netu vzácné.
Líbí se mi ta promyšlenost... a zároveň dětská hra...
moc pěkné:)
zaujalo mě...
"Podzimnost je zvýznamnělá listím"
Popasovat se slovem mazivo, řekl bych, není jen tak. To se cení.
Taky se mi líbí, jak mi ta víceslabičná slova vnucují rytmus. Obzvláště při nejprve: všechno by přehlušil vznešený skřípot / (mnozí by mysleli kvílení polnic),...
Je tam jistá "strojovost" a stroje ladí syrově...
a mně se líbí když ladí-neladí.
(Anebo si ji tám sám dosazuju? Možná. Mimochodem, nemohu se neubránit připomínky, jak jde o "stroje"...
Z beztvaré tmy jsi vytesal tvar běžce / a zavřel ho pod příkrov jazyka...
Všimnul sis, že tam je také výrazný psí motiv? No, ty asi jo, já zcela náhodou :-) Zvláštní.
Ale něco mi tqady v tom textu i vadí. Je to jistá prvoplánovost/předpověditelnsot některých spojení. Obzvlášť to cítím u mluvíme o štěkot.
Vůbec to mluvíme se jaksi opakuje... a pak se překlopí v mlčíme... Nějak snad chápu smysl. Ale trochu se obávám, jestli se neopakuje až...?
Doufám, že mi promineš moje keci... snad to tu svou poznámkou nezhyzdím :-))
(zhyzdit je taky zajímavé slovo)
Rád jsem se zastavil. Zdravím tě. Lu.
Proč neobjevovat pro poezii slova, která jinde, jinak, těžko zazní. Je to místy ornament, ale tísnivými obrazy ke skutečnosti přimknutý.
Miroslawek
19. 03. 2009
moc se mi líbí první sloka, té rozumím nejvíc. a vlastně i zbytku, mrazí *
Tak tohle je ta mrcha poezie!?
Jak jsi tak pár hodin před jarem připomněl podzim, běhají mi zimomravky po zádech. Spěchám je ukonejšit tipíkem: Papej Múzo egilova. Košatá. Jedna. ***