až tyhle řádky budeš číst

za okny bude ležet zima,

na stříbře rámů okenních

pak sníh

v nitru bolest

                  za očima

s kterou, vím

chodíš denně spát

Máš rád…

...když z hloubi duše tryská

ten pramen citu

rozeznívá

poslední z nejspodnějších strun

ze svých dvou dlaní

stavěl´s chrám

dlouhou zeď

kolem mého jména

ne, nejsem nomád

                  jsem jen žena

mé hradby padly pod útoky...

až tyhle řádky budeš číst

…neklidné, jako písně sloky

na stránce zvolna poházené

jako vždy když chci rychle říci

něco, co, víš, je důležité,

znáš mě…

…už dávno nejsem dítě

co jsi vždy tolik chránit chtěl

…snad…bohužel…

co víc mám říci?

Ve světě v němž…byť nevěřící…