Hláskování

Jak dlouho jsme se neslyšeli,

vzdálenosti od půltónu zvuky dělí

celou věčností,

tak dlouho jsme se neslyšeli?

Naše ohně hoří v moři,  

ráhna lodí stěží kříže těží,

neminete do přístavu?

Těšíme se,

těšíme se na oslavu ...

Těšíme se na slyšení, na příjímaní, na dávání,

na cinkání v uzavřeném kruhu, salvu špuntů - ty jdou k duhu,

tlukot křídel skamenělých dlaní,

na špitání,

na vrzání prasklé boty,

chorál hlasů prorážených do němoty ...

Těšíme se na zdvižení, na šepoty, na tikání do pokojů,

na praskání, na bzučení, na skřípání ostré tíže po papíře,

na pípání zpoza křehké stěny,

- kolik toho vůbec k mání?

Ani příliš živé ploty křiků

nezabrání od povyků,

neuvrhnou do beztíže,

... ale

zbyli jsme si v sférách celí?

Tak dlouho co jsme se neslyšeli ...

Uchem nahým, houkačkama poplašený,

do rozevřené hrudi klekám.

Tisknu.

Ťuk, ťuk, ...

Čekám.

Halló, halló,

slyšíme se Houstne? Jste tam?