Srdce vytržené z kontextu

On celý "vtip" je v tom, že celý ten textík byl psán s myšlenkou, že je to vlastně vnitřní rozhovor té ženy..takže ten muž je imaginární, vlastně takové její druhé já...je to boj se sebou samým, s tím, co by měla udělat a co je dobré pro jejího syna, co je dobré pro ni.. Ten muž, který ji miluje celý život představuje lásku k sobě samé. Na druhé straně je samozřejmě láska k synovi, ale také přesvědčení (ač třeba sebedestruktivní) o tom, co je správné a jak bychom se měli zachovat (kdy vlastní štěstí je věcí naprosto vedlejší), ale je tam také neschopnost odpoutat se od minulosti (i nepříjemné), strach ze zásadní změny a z toho, co bude, víra, že se vše ještě nějak urovná, atd. Ta první strana se snaží uchránit nás samotné, ta druhá myslí na ostatní, na souvislosti...a někdy je těžké najít mezi nimi kompromis, někdy to, myslím, ani nejde...Někdy zavrhneme vlastní štěstí ze strachu, kvůli morálním zásadám, z přesvedčení, že byto nebylo zodpovědné a z dalších jiných důvodů... Tak to byla moje myšlenka, když jsem text psala, ale naschvál jsem to nechala takové otevřené, že v tom každý vidí něco jiného...Chtěla jsem to později trochu dopsat, aby to z toho bylo zřejmé, ale nakonec jsem se k tomu nějak nedostala:))) ačkoliv i tak tu byli tací, co odhalili, jak se to ve skutečnosti má..:)

Argumenty obou jsou na pro mě na jednu stranu pochopitelné, ale zároveň i iracionální. Z mého čistě subjektivního hlediska je samozřejmé, aby jeli spolu. A to i za cenu konfliktu, který by mohl nastat. Muž se v závěru neprojevuje zrovna jako velká opora, když vše zabalí víceméně bez boje...

Díky všem za kratší či delší pozastavení:)) Agnes, některá životní dilemata nemají správné řešení..díky za návštěvu:)

Dostal jsem avízo a nevím proč. Mám za to, že interpretace je jasná, možná si jen pleteš pojmy. Je to klasická situace, jak ji můžeš vidět v Ulici, VKV, Ordinaci a já nevím kde ještě. Ona něco chce, on chce něco jiného, vzájemně si nechtějí rozumět, nikdo nechce ustoupit, oba se chovají hloupě. Je jedno, co je konkrétním předmětem hádky. Jde o to, že oba i chtějí vzájemně ubližovat a zároveň se chtějí cítit ublížení. Nevím, co přesně tím textem sleduješ, jestli chceš radu do života nebo radu, jak to napsat lépe. Nevím.

To je taky pravda, co ty říkáš...víš, ale myslím si, že to prostě nejde jen tak rozseknout a říct prostě tak to je...člověka často k určitému chování nebo rozhodnutí vedou nějaké pohnutky nebo jejich kombinace, které se ostatním jeví jako nepochopitelné...ale do hlavy prostě nikomu nevidíme...Já mám v hlavě těch vysvětlení asi nějak moc, za chvíli se v tom sama začnu motat:) Holt lidská mysl je zapeklitá věc a kdo ví, estli je ubec možné vždy všemu porozumět:) Moc mě potěšila tvá návštěva zde! Měj se krásně:)

píšeš, že si možná "..nechce přiznat, že potřebuje nějakou pomoc.." ale ona ji možná nepotřebuje, třeba potřebuje čas aby v sobě našla sílu. pokud řekla, aby jel s ní, pak přiznala svou slabost a řekla si o podporu.... třeba... zoufalý výkřik, protože ho nechce ztratit? bo zoufalý výkřik ... po rychlejším rozuzlení? .... nene, tak dost. už se v tom fakt moc pitvám. už končím :-)

ježíš, moc se mlouvám za ty chyby v tom posledním komentáři, já mámdneska těžkou cestovní horečku a koukám, že se to odráží i na vyjadřování...

Ale to zase asi nechce ta žena, nechce konflikt, nechce ho do toho zatahovat a možná si třeba ani nechce přznat, že potřebuje nějakou pomoct...a tak stojí trochu sama proti sobě, když mu řekne, aby jel s ní, přitom ale s představou, že tam proběhne všechno hladce...otázkou je, estli tomu sama ve skutečnosti věří, že by to bylo možné...a proč mu tedy navrhuje,aby jel s ní? Možná už je to jenom takový zoufalý výkřik, protože ho nechce ztratit, ačkoliv mu už podvědomně dala sbohem...Chci tím říct, že by o třeba opravdu bylo nejlepší řešení ta vzájemná konfrontace obou stran, ale musela by tomu nechat volný průběh, ale ona nechce...myslím, že i ten muž to tak nějak cítí a třeba má i strach, že kdyby k té konfrontaci došlo, obrátilo by se to proti němu samotnému...(koho ona by si vybrala? Jeho nebo bývalého? Když je přesvědčená, že musí udržet dobré vztahy s otcem syna za každých okolnostech, i kdyby to znamenalo, že bude dál trpět)...ale to by bylo eště na dlouhé rozebírání...Navíc je to jen jedna z možných variant a interpretací:)

můj názor nestojí proti Tvému. neříkám, že se má přetvařovat. to v žádném případě. ... přesně jak píšeš. jako první by vyvolal konflikt bývalý... a pak by jen ten současný zasáhl, aby si bývalý nevyskakoval....

Bivoji, děkuji za návštěvu a tip:)

věroplach: to ano, ale já si spíš myslím, že by se nedokázal v tomhle případě přetvařovat...vem si, že ten její bývalý jí moc ublížil a toho asi hodně užírá a navíc by to nejspíš byl právě ten ex, kdo by první vyvolal nějaký konflikt - viz to, že jejich rozchod nebere ani vážně...on by tam nedokázal jen tak stát a usmívat se a ona zase chce mít vztahy v pořádku s bývalým kvůli synovi, i když to zřejmě stejně ani ve skutečnosti není možné, to ona si jen namlouvá... To je ale jenom můj názor(z určitých vlastních zkušeností) a představa, ono by to mohlo být celé jinak, třeba i tak, jak říkáš...ale na tom je tenhle textík postavený, aby si každý mohl tu situaci představit po svém a také dosadit třeba řešení, které se jemu osobně zamlouvá nejvíc a nebo ho tak nějak vycítí...Takže já ti nechci odporovat, třeba by to bylo nejlepší řešení, jak ty píšeš, třeba ne, třeba nějakmezi, kdo ví...:)

Elleanor, proč by mělo dopadnout špatně, kdyby jel s ní? nemusel by se prát... ale mohl by... podle situace. nemusel by do ničeho ani zasahovat, mohl by tam být jen jako opora... ... nikdy bysme neměli zavrhovat vlastní štěstí, pokud srdcem cítíme, že cesta je správná ...

**

To Dave: Děkuju mnohokrát, je to ta nejlepší odměna, když se mi podaří někoho oslovit, jsem teď z toho celá na0měkko...:)

To větroplach: tak tě to alespoň neovlivnilo, viď? Nemyslíš ale, že by to zřejmě dopadlo dost špatně, kdyby jel s ní? Jinak moc děkuju za návštěvu:)

abych pravdu řekl, nemám na to číst celou diskuzi... příliš mnoho slov. mě jako první po přečtení dílka napadlo "měl s ní jet"

Všem vám moc děkuju, jsem za tuhle debatu strašně ráda, nechává to ve mně pocit, že tohle dílko alespoň malinko za něco stojí a za to, že jste věnovali svůj čas tomu, abyste ho komentovali a napsali svůj názor, jsem velmi vděčná. Jinak bych chtěla říct, že se přeci nikdo nemusí omlouvat za jiný názor nebo výtku, přece taky proto tady publikujem, abychom se ozvěděli, estli naše dílka někoho osloví, v čem ano, v čem zase ne...Ne, vážně ám ohromnou radost, že jsme tu to tady tak rozpitvali:)

mně se líbí toto dílko, protože vzbuzuje emoce, lidi cítí, že je tam něco špatně. minulost to tam dusí jako pořádný balvan, debata pod dílem taky leccos ukazuje. t.

Nechtěla jsem s avi urazit ani otravovat, kdyby přece, moc se omlouvám.

Děkuju ti moc za podporu! Já vím, že máš pravdu, jenomže člověk pochybuje, zda je srozumitelné to, co chtěl sdělit...alespoň pro někoho, není možné oslovit všechny. A v mém případě jsem ráda, když se najde pár takových, kteří porozumí..Nejsem žádný umělec:) Díky za tvá slova!

Eliško, poslala jsi mi avízko, tak nějak od nitra cítím,že potřebuješ sama nějakou jistotu, zda ti druzí- čtenáři, ti porozumí, bude se jim to líbit, budou sounáležet s textem či myšlenkou. To, ale není splnitelné,každý i sebelepší autor v dějinách literatury našel své zarputilé kritiky a odpůrce. Věř sobě, spoléhej na své zkušenosti a cítění věci...

To Smyčec: Tak jsem to, abych ti odpověděla:) Asi se mi nedaří správně a srozumitelně se vyjádřit, možná to není dobře pojaté nebo prostě to nejni tvůj hrneček kafíčka:) qqqqqq už mě tady vlastně trochu předběhl (mimochodem - děkuji za pochopení:) ) a je to tak, jak píše. Jen zkusím dodat ještě pár slov. Moje představa, když jsem tenhle text psala, byla opravdavu jakási myšlenka vnitřního rozhovoru. Ale tak to nemusí nevyhnutelně být! Ten muž může být stejně tak imaginární jako skutečný! Důležité je, co představuje. Jeho role je taková, že bezvýhradně miluje danou ženu, jde mu o její blaho a štěstí, nesnese ji vidět trpět. Představa, že pojede za svým bývalým, je pro něj nepředstavitelná, protože ví, že tam určitě bude něco špatně, bojí se, že ji znovu ublíží a hlavně, že se nevrátí (ačkoliv tohle si ta žena sama nepřipouští). Vlastně ani není špatná ten tvůj dojem vydírání, ono to tak jistým způsobem je, ale spíš v tom dobrém slova smyslu. Ten muž ví, že estli odjede, ona tím obětuje jeho a s tím zároveň své štěstí, že bude už nejspíš pořád jen trpět. Proto se jí muž tak zoufale snaží v tom zabránit a když vidí, že se to nedaří, ví, že to je jeho "konec" (konec jejího štěstí. Představ si, že (v případětoho vnitřního rozhovoru) ten imaginární muž je jakýsi výplod jejího podvědomí a má zˇastupovat tu část jejího Ona, která myslí na to, aby byla šťastná, tu lásku k sobě samé...ať už je to skutečný muž nebo jen její výplod fantazie, pořád jde o to samé - o tu lásku k ní/k sobě. Já jsem to záměrně nechala takhle, aby měl čtenář mnoho prostoru pro vlastní vnímání, chápeš? Ale ono to je v podstatě jedno, estli je to tak či onak, protože ta myšlenka zůstává stejná...ale zároveň neříká, jaký postoj k tomu má čtenář zaujmout, těch může být několik a každý to chápe trochu jinak...rozumíš trošku, co chci říct? O co mi šlo? To je právě to, že jsem chtěla ukázat, že jako nejsi věci jenom černé a bílé nebo jenom černobílé, není snadné objektivně posoudit, kter rozhodnutí je špatné a které dobré...když to ukážu na příkladě této ženy: Jasně, že se na první pohled zdá, že je to bláznovství vracet se k muži, který ji ublížil, ale ona je přesvědčená, že je to dobré, protože to dělá pro syna (mimo jiné, jsou tam i jiné pohnutky), zároveň třeba nemá dost sil udělat tu tlustou čáru a jít dál (ono to taky asi není tak jednoduché, když ten druhý je druhý rodič tvého dítěte, ono se to nedá jen tak zpřetrhat kontakt a zmizet)... A že ta žena je nevyrovnaná, jak jsi psal? To mi příjde celkem jasné...myslím, že prožívat takový svůj boj člověk skoro ani nemůže jinak než rozervaně. Tak doufám, že jsem ti trochu víc objasnila svou myšlenku...Neobsáhla jsem všecko, ale už se mi zdá, že jsem zas rozkecala až až:) Každopádně se budu těšit třeba eště na nějakou odpověď. Jsem tu, můžem klidně pitvat dál:) Já nedokážu moc objektivně posoudit, zda se mi záměr podařil či ne..i když osobně jsem s textíkem docela spokojená:) Ale zkusím taky poslat nějaká avi a uvidíme, co na to další (doufám, že se dotyční neurazí). Jinak ti děkuju za tvůj čas věnovaný čtení i tvým komentářům, toho si moc cením:)

Děkuju ti, montigue, ty jsi takový můj vděčný čtenář:) Nebo spíš já jsem vděčná tobě:) A ano, máš naprostou pravdu, ta situace nemusí být přesně taková, jde o ty pocity a o ten vlastní boj...Přiznám se, že je to momentálně můj osobní aktuální stav, tedy, co se týče stavu mysli, příběh je smyšlený (no příběh to vlastně ani v tomhle případě není, jen situace asi..nevím, jak lépe to říct), ten jsem ale také zvolila záměrně, protože kolem problému týraných žen by se nemělo obcházet po škičkách a bohužel mám pocit, že to tak z větší části je... Děkuji ti za čtení, za tip, za tvá slova a vůbec...:)

ahoj Ell,tohle je život!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!sama to mám za sebou.konec může být jiný,vlastně i stať,ale vždy je o člověka,který v nás zanechal hlubokouuuuuu stopu.tip

Ano, to je přesně to, co se pro mě v tom textíku odehrává. Ten muž, který ji miluje celý život představuje lásku k sobě, jak píšeš. Na druhé straně je samozřejmě láska k synovi, ale také přesvědčení (ač třeba sebedestruktivní) o tom, co je správné a jak bychom se měli zachovat (kdy vlastní štěstí je věcí naprosto vedlejší), ale je tam také neschopnost odpoutat se od minulosti (i nepříjemné), strach ze zásadní změny a z toho, co bude, víra, že se vše ještě nějak urovná, atd. Ta první strana se snaží uchránit nás samotné, ta druhá myslí na ostatní, na souvislosti...a někdy je těžké najít mezi nimi kompromis, někdy to, myslím, ani nejde...Někdy zavrhneme vlastní štěstí ze strachu, kvůli morálním zásadám, z přesvedčení, že byto nebylo zodpovědné a z dalších jiných důvodů... Jejda, už jsem se zase rozkecala, dneska jsem nějak při chuti...někdo už mě zaražte! :) Děkuju ti, qqqqqq, že ses tu zastavil, přečetl a přidal komentář. Vážně mě to moc těší! Díky:)

Jinak všem moc děkuju za přečtení, jsem se obávala, že se to ani z žádnou odezvou nesetká...

Nemusíš ospravedlňovat svůj názor, ale jsem moc ráda, že jsi tady svůj dojem z textu více rozvedl. Nemůžu říct absolutně ni proti. Snad jedinou věc - není to koncept, prostě jenom blíže nespecifikovaná situace (vytržená z kontextu). Marlav mě úplně neuvěřielně odhalila s tím, že je to vlastně pouze imaginární rozhovor (uvnitř sebe sama) - tedy s touhle představou jsem to já psala. Taky když jsem začala, bylo to tam vyjádřeno trochu zřejměji - jenomže pak jsem tyhle části vymazala a napadlo mě udělat takový malý pokus. Text jsem vlastně omezila pouze na přímou řeč a tak, aby obsahoval co nejméně faktů...A proč, to už jsem vyvětlovala níže - kvůli tomu, aby si každý čtenář mohl interpretovat danou situaci po svém...Mám ráda taková dílka, která jsou natolik konkrétní, aby dávala smysl a vyzařovala z nich nějaká atmosféra a zároveň mi nechávají prostor k tomu, abych si je mohla tak nějak aplikovat na sebe...jestli rozumíš, co tím chci říct. No a tak jsem něco podobného chtěla zkusit napsat. Četla jsem mnoho kritik, kde čtenáři vyčítali autorovi, že jejich dílka jsou příliš osobní a že jejich pocity nikoho nezajímají (když to řeknu ošklivě). Ale já při psaní většinou píšu o sobě, není to samozřejmě přímo autobiografie, jenom má myšlenka a pocity integrované do smyšleného příběhu či situace, takže teď jsem zkusila trochu kombinovat. A místo velmi konkrétní povídky (kterou jsem zamýšlela původně), vzniklo toto. Ano, je pravda, že ta moje interpretace je přesně taková, jak už psala Marlav, ale zároveň ji nechci nikomu vnucovat, právě naopak snažila jsem se ji tam skrýt tak, aby si to každý mohl vyložit po svém...:) Takže jistě pochopíš, že neodpovím na tvé otázky, proč řekl tohle a potom zase tamto...tvůj pocit z přečtení je takový, že ji citově vydírá..a já říkám, proč ne? To je naprosto v pořádku a jsem moc ráda, že jsi četl, vnímal ho a něco z něho cítil! A navíc se o to podědil:)

prosím tě,koukni, to je hovor uvnitř sebe sama, to je polemika v nitru,to nejde psát jinak než rozervaně

Tak to je pěkná shoda náhod:) Jdu se k tobě podívat...

Eli, psala jsem včera něco podobného, tak to bude asi tím, mám to jako poslední dílko na stránce*

Díky, Bíšo!:)

T.

Opravdu moc děkuji za názor, ani nevíš, jak moc je pravdivý - až mi přeběhl mráz po zádech, když jsem ho četla! Jako by ses mi dostala přímo do hlavy...

Na mě to zapůsobilo asi tak, že to ani není skutečný, živý hovor, že to je jen nádherná myšlenka nešťastné a trápené ženy, ve které se perou dva názory, jenže ten dobrý je vysněný a tak zbývá tvrdá realita.. Myslím, že jsi uchopila něco pod hlubinou, že jsi nahlédla těm zraněným do myšlenek ,a tak bych to nedopisovala. Takhle to je věrohodné*****TIp

To Smyčec & all: Děkuju ti moc za názor! Doufám, že se nebudeš zlobit, když ho tady zveřejním, ačkoliv si mi ho poslal soukromě, protože jsem za něj moc ráda a chtěla bych na něj veřejně reagovat:) *-Ahoj, nesouhlasím...je to od něj vyděračství! Ale jinak to je dobře napsané...má to spád.-* Takže - včera jsem si tak přemýšlela (občas se mi to přihodí:) ) o tom, jak se jedna konkrétní situace dá různě interpretovat, buď protože neznáme souvislosti (nebo naopak známe), či prostě proto, že každý z nás prostě věci vnímá trochu jinak. A právě na tento popud vzniklo tohle dílko (estli si smím troufnout to tak nazvat). Jde o rozhovor, pouze slova, která si ti dva mezi sebou vyměnili, aniž bych přidávala jakýkoliv popis jejich gest, pocitů, výrazů, tónu hlasu, atd...Nevyprávím ani jejich příběh, co se událo, jak se věci ve skutečnosti mají, ani to, jak to všechno bude dál..a tudy se dostávám k tomu, o co mi vlastně šlo. Právě tady se vlastně čtenář stává tvůrcem příběhu - na základě vlastní zkušenosti, vlastního pocitu, či čehokoliv, si dosadí svou interpretaci, svou představu o tom, co ti dva vlastně cítí a proto může každému vyznít rozhovor trochu jinak, každý z něho může mít jiný pocit, sympatizovat s jednou či druhou postavou na základě něčeho, co je jemu osobně blízké či známé...Věřím, že kdyby deset lidí mělo přečíst text nahlas, každý z nich ho přednese jinak, zdůrazní různé částí. Větu, kterou jeden vykřičí, druhý sotva znatelně zašeptá. Tam, kde se jeden uchechtne, druhému se zlomí hlas a tak bych mohla pokračovat... Doufám, že jsem se vyjádřila trochu srozumitelně:) Takže děkuju ti za přečtení i za názor nebudu ho komentovat nebo hodnotit. Já mám samozřejmě taky svou představu, která je jiná než ta tvoje, ale proč to tak je, jsem už vysvětlovala výše a věřím, že těch interpretací by se našlo ještě víc...alespoň doufám, protože v tom případě dílko splnilo svůj účel a záměr.

děkuju moc, to jsem ani nečekala...Možná, že popřemýšlím o pokračování:)

:o)* za pokus to stálo, skoro bych chtěla vědět, jak dopadnou ?