Uzené, bůček a řízek

Uprostřed tří bílých břízek

voní uzené, bůček a řízek.

Ti tři jsou cítit do daleka,

dosah vůně až mě leká.

Hajný totiž tady brousí

při té vůni mne si vousy.

Sežere mi uzené,

i když už je studené.

Potom dá se do bůčku

napije se z potůčku.

Řízek  nechá na konec

je to velký lakomec.

Já schována v hustém křoví

myslela si, že tu loví,

ne že mi to sežere

k lítosti tak dožene.

Musím zůstat nepoznána,

neb pytlačím v lese z rána.

Hajný se už napucnul

pandírko tak naducnul.

Pomstím se mu hnedle

hajná vaří knedle

k tomu uzené, bůček a řízek.

Vcházím za vrznutí dvířek.

Jsem pozvána na večeři

odemknout mi rychle běží.

Teď sedíme s paní hajnou

máme totiž lásku tajnou.

Naše láska společná je

pochází snad ještě z ráje.

Je to objekt naší touhy

stačí pohled, impuls pouhý...

Uzené, bůček a řízek na talíři

tváře se nám hnedle pýří.

Hajný zatím chrápe v lese,

až se koruna bříz třese.

Téměř končí storry lesní

hajný doma velmi běsní.

K večeři má už jen zelí

a teď už je příběh celý.