Povídka a přímá řeč

Co že je za problém, Tangensi? Proč mi nepošleš avízo, když o mně básníš?

já mám dcelou klávesnici u sebe jakoo

VT: "zchladí"

Jsem naivní i zpozdilý zároveň, tangensi - všecko beru vážně... a nemohu se toho zbavit.

Z mých předchozích příspěvků to zřejmě nevyplynulo (nebylo to jejich účelem). Nepotřebuji udržovat vztahy s lidmi, kteří musí diskutovat o tom, kde a jak napsat uvozovky místo toho, aby je tam (JFDI) prostě napsali. Ani radit jim nechci. Vím, že je to zbytečné. Jen před nimi zkouším varovat ostatní, neboť pokládat, či dokonce vydávat to, že nic neumím za umění, je velmi nakažlivé. Kteří jsou kteří, zaáleží na tom, kam se každý sám zařadí.

Pro Tangens_Omega36: Jo, už je mi jasné, co ti na mém příspěvku vadí -- tys ten 'rébus' zřejmé sám nerozluštil, není-liž pravda? :-)) Budiž mi omluvou čtvrtstoletí programátorské praxe, jistá zkušenost s korekturami textu a záliba v hádankách. Přijímáš?

Nemám stálý způsob odlišení přímé řeči. Někdy přímé řeči píši tučně, někdy kurzivou a nejčastěji se spoléhám u čtenáře na inteligenci a cit pro text. Kdo nečte povrchně je schopen text od přímé řeči odlišit i bez zvláštních označení...

Mělo ti především dojít, že vztahovat používání uvozovek k inteligenci čtenáře je blbost. Ale holt si každý neporadí se vším.

Přc prtž tlgt čtř s s tm prd,? Prx j prx :)

katugiro,proč vynecháváš "n"???

až na "je" místo "není" (banální chyba, haha) je to úplně správně. (jk jsm zpml zmt t chbjc)

dkj vlc :-) eui eie :-)

Tangensi: Navrhuji Vynechávat samohlásky. Inteligentní čtenář si s tím poradí, jako se vším, toho míň inteligentního holt musíš kopnout. Serem na pravidla, je-liž pravda! :) V mém rozluštění jsou možná určité nepřesnosti; nějaké jsou ostatně i v zadání. Nedodržovat pravidla se nevyplácí, vede to k nedorozuměním :-))

a teď ještě ty samohlásky, prosím :-)

Tgs: Vrhj vchvt smhlsk. Tlgt čtř s s tm prd, jk s všm, th m tlgnth hlt msš kpt. Srm prvdl, lž prvd! :)

hodně cool

>>Používám tyhle uvozovky, okoukal jsem je od J. Fowlese. Prostě mi přijdou šik – i s vědomím, že vlastně nejsou česky.<<

tak jsem myslel, že zde se řeší přímá řeč, ale očividně diskuze přesahují:-)

Marvine, ten problém je rozsáhlejší. Jde a nejde o všechny chyby. Nedá se to říct striktně. Mně šlo spíš o postoj.

taky už nevím

Asi jsou kvalitní, ale absolutně netušim, co jsi mi tim chtěl říct.

žádnej úpadek se kvůli chybám konat nebude bych řekl. ani kvůli prolínání češtiny s angličtinou. šecko je v klidu

dobrý chyby sem udělal. jsou tím moje myšlenky nekvalitní, stvne?

jo. jasný. když nad tím přemýšlím, tak ty kafkovy rozhovory mě na něm bavili vždycky nejvíc. když se něco řešili. a když v tom byli nějaký zádrhely. byrokracie. intriky. prostě to zobrazení člověka ve všech jeho podobách. paráda

StvNe, někdy se dá na přímé řeči postavit celé dílo - tedy i epická složka. Zkusil jsem to s hodně jednoduchou (až debilní) fabulí a myslím si, že když se s tím "pohraje", tak se dá na tom vystavět i kvalitní próza. (problém bude, že všechny údaje budou subjektivní a nepřímé - od postav)

Ze stejné knihy (Zámek), rozdíl mezi dramatickým pojetím přímé řeči (1. část), a epickým (2. část)....

K. se napůl posadil, uhladil si vlasy, zespodu se na oba podíval a řekl: "Do jaké vesnice jsem to zabloudil? Copak tady je nějaký zámek?" "Ovšemže, zámek pana hraběte Westwesta," pravil mladík pomalu, zatímco někteří z přítomných kroutili hlavou nad K-ovými slovy. "A k přespání tu musí mít člověk povolení?" ptal se K., jako by se chtěl přesvědčit, jestli předchozí slova neslyšel jen ve snu. "Jistěže musí mít povolení," odpověděl mladík a v tónu, jímž se pak s rozmáchlým gestem otázal hospodského a hostů, zněl velký posměch: "Nebo snad nemusí mít povolení?" "To si tedy budu muset povolení opatřit," řekl K., zívl a odhrnul přikrývku, jako by chtěl vstát. "A od kohopak?" zeptal se mladík. "Od pana hraběte," řekl K., "nic jiného mi nezbývá." "Teď o půlnoci od pana hraběte povolení?" zvolal mladík a ustoupil o krok. "Nejde to snad?" zeptal se K. s klidem. "Tak proč jste mě budil?" ************************************************** "Pomocníci," řekl starosta se samolibým úsměvem, jako by za vším byly jeho pokyny, ale nikdo nebyl schopen to třeba i jen vytušit, "vám tedy překážejí, ale jsou to přece vaši vlastní pomocníci." - "Nikoli," řekl K. chladně, "přiběhli za mnou teprve tady." - "Jakpak přiběhli," řekl starosta, "chcete říci, že byli přiděleni." - "Tak tedy byli přiděleni," řekl K. "Ale stejně dobře mohli spadnout z nebe, tak neuvážené bylo to přidělení." - "Neuváženě se tu neděje nic," řekl starosta, zapomněl dokonce na bolest v nohou a posadil se. "Nic - a jak je to tedy s mým povoláním?" řekl K. "I vaše povolání bylo dobře uváženo," řekl starosta, "pouze vedlejší okolnosti rušivě zasáhly, dokáži vám to na základě spisů." - "Spisy se nenajdou," řekl K. "Nenajdou?" zvolal starosta. "Mici, prosím tě, hledej trochu rychleji! Mohu vám však zatím vylíčit tu historii i bez spisů. Na onen výnos, o němž jsem už mluvil, jsme s díky odpověděli, že žádného zeměměřiče nepotřebujeme. Tato odpověď však nedošla, jak se zdá, do původního oddělení, nazvěme je A, nýbrž do jiného oddělení B. Oddělení A zůstalo tedy bez odpovědi, avšak bohužel ani oddělení B nedostalo naši odpověď celou; ať už příslušný spis zůstal u nás, nebo se ztratil cestou - v oddělení se neztratil určitě, za to ručím -, na každý pád došla do oddělení B pouze obálka od spisů, na níž nebylo poznamenáno nic víc, než že vložený, bohužel ve skutečnosti chybějící spis se týká povolání zeměměřiče. Zatím oddělení A čekalo na naši odpověď, mělo sice záznamy o věci, ale jak se pochopitelně častěji stává a při vší preciznosti ve vyřizování může stát, spoléhal se referent na to, že odpovíme a že pak buď zeměměřiče povolá, nebo bude s námi podle potřeby o věci dále korespondovat. V důsledku toho zanedbal záznamy a na celou věc zapomněl. V oddělení B se však obálka od spisů dostala k referentovi proslulému svědomitostí, Sordini se jmenuje, Ital; i mně, zasvěcenému člověku, je nepochopitelné, proč muž jeho schopností je ponecháván na téměř podřízeném místě. Tento Sordini nám samozřejmě vrátil prázdnou obálku k doplnění. To už však uplynula od prvního dopisu oddělení A řada měsíců, ne-li let; je to pochopitelné, neboť jde-li, jak je pravidlem, spis správnou cestou, dostane se do svého oddělení nejpozději za jeden den a ještě téhož dne je vyřízen; jakmile však zabloudí - a při skvělé organizaci musí nesprávnou cestu přímo usilovně hledat, jinak ji nenajde -, pak, pak ovšem to trvá velmi dlouho. Proto když jsme dostali Sordiniho přípis, rozpomínali jsme se na tu záležitost už jen velmi nejasně, byli jsme tehdy na všechnu práci jen dva, Mici a já, učitele jsem tehdy ještě neměl přiděleného, kopie jsme schovávali jen u nejdůležitějších záležitostí, zkrátka, mohli jsme odpovědět jen velmi neurčitě, že o takovém povolání nevíme a že zeměměřiče nemáme zapotřebí."

uveď příklad toho kafky, stvne. pak to bude jasný na první pohled

Já používám to, co se hodí do textu. Ne vždycky se dá stejného efektu dosáhnout podle pravidel, jak je popsala například Lakrov. Důležité je, aby text i jeho grafická úprava celkově dávali smysl. Ostatně jsem se někde dočetl o Kafkovi, že na rozdíl od našeho dramatického použití přímé řeči (viz Lakrov - přímá řeč (na samostatném řádku), Kafka přímou řeč používal spíše jako epický prvek, sečtělejší mě možná opraví. Rozdíl je myslím patrný na první pohled.

hodně záleží na tom, o jaký druh prózy se jedná, protože když to bude minipovídka s 2 postavami, tak se dá začít "standartně" - no a potom každou změnu postavy mluvčího jen s uvozovkami na nový řádek (tak to stejně většina dělá) ale v rozsáhlejším díle - román - jsem docela rád, když mi během dialogu autor několikrát "zopakuje" kdo a s kým a vlastně i jak to vlastně mluví :-) no a často ocením právě i pouhé "řekl", protože samé: rozrušeně vyjekla, atd. mě spíše odtrhává od samotného textu asi tak no:-)

to budeš asi geniální potom

Flaubert používal v přímé řeči, pokud pokračovala za popisem, středník: "Nu a co?" řekla Ema; "mlč!"

pravdila svazujou, bacha na to, modernizace souvisí s dobou, globalizace s vývojem, ne s úpadkem

Pánové, zdá se mi, jako by některé z vás zajímalo víc to, jakým způsobem jsou přímé řeči vymezeny, než co je jejich obsahem. Nebo se mi to nezdá? :-) Snahu o modernizaci chápu -- souvisí s věkem. Snahu o uržení určitých pravidel upřednostňuji -- souvisí s přehledností. Volání po globalizaci nechápu -- souvisí s úpadkem kultury.

kat: supr, dík

ve windows je mapa znaků někde v Programy / Příslušenství, nebo třeba tady http://www.lib.cas.cz/casopisy/mapa.htm a pak se může člověk otravovat ještě s tím, jestli použít pomlčku – půlčtverčíkovou, nebo — čtverčíkovou…

kde je símtě katugiro seznam těch symbolů s altem?

jinak s ten tvůj rozdíl použití ... a – je myslím výstižnej

1☺☼♥Í☼☼☼↨Aá☻☺♥♥♠♣♦♦♣♠○◘• jak je to s tím altem katu? klikám, ale dlouhou pomlčku nedávám. ajo, teď jo –

Ohledně použití tří teček nebo pomlčky na konci věty, pro mě je rozdíl takový: „Jen slepice?! Nikdy předtím…“ „Pokračuj.“ „Jen slepice?! Nikdy předtím –“ „Zadrž!.“ Tři tečky se dají použít v obou případech, ale víc mi evokují přerývanou řeč, poklesnutí, zlomení hlasu, zatímco u pomlčky spíš vnímám náhlé přerušení výpovědi. Ale je to jen subjektivní pocit, když chybí širší kontext.

Lakrov konečně jednou napsala něco rozumného + mi ušetřila práci. Uvozování přímé řeči pomlčkou je, pokud vím, možné, ale běžnější v ruské literatuře. Nevypadá to pak ale jako uváděl Narvah: - Tos neviděl? anžto to je spojovník, ale takhle: – Tos neviděl? (ALT+0150) K psaní přímé řeči bez uvozování nevidím důvod a moderní mi to nepřijde. Ale na českých uvozovkách „(ALT+0132) a “ (ALT+0147) zase nelpim, jsem i tak nějak zvyklej na dvojitý rovný ".

moderní je zjednodušovat, řekl bych. tady to platí

ajo. tak tam nejsou tečky. už chápu

To je z Cesty, že? Myslím taky dobrý. I když se mi ty dvě pomlčky moc nelíbí. Ale důležitý asi je, aby to bylo smysluplný no.

lak: díky za příspěvek. někdy přímá řeč začíná ovšem také pomlčkou - a je to v pořádku. např.: - Tos neviděl? zeptala se tušeného neznámého. - Jak to mi holky děláme. V dříví to přešláplo, ale není tam vidět. - Myslela jsem si to. Jo, hochu, mě už nerozhodíš.

Uvozovky, je to nejcitelnejsi a je to uz takovy uzus. A odsazuju to pokudmozno na tri mezery.

Jeden by se, puzen touhou znát odpověď, šel probírat těmi povídkami. Ne tak Narvah. No, aspoň tu devítitisícovku oslavíme ještě než přijdou mrazy.

Pro zápis přímých řečí v česky tištěné literatuře existují poměrně jasná pravidla: - spodní uvozovky na začátku přímé řeči - horní uvozovky na konci přímé řeči - přímá řeč (včetně uvozovací věty) na samostatném řádku - odstavcová zarážka (odsazení od levého kraje) na začátku řádku obsahujícího přímou řeč - interpunkční znaméno, jímž je ukončena přímá řeč, před koncovou uvozovkou Nejvhodnější je užívat tato pravidla i při webovém publikování. Objevují se však určitá úskalí: - Nepřítomnost spodních uvozovek v základní znakové sadě: Řešení: Přehlednost textu se nikterak nesníží, uvedete-li před zahájením přímé řeči horní uvozovky. Některé sofistikované textové editory (swriter v Open Office, Microsoft Word) znak spodní uzovovky obsahují. Možná jej obsahuje i vstupní textový editor Písmáka; nevím, tento editor nepoužívám. - HTML kód, ignorující odstavcové zarážky: Některé webové stránky (též pole pro zprávy a komentáře pod díly na Písmáku) neumožňují odstazení řádku od levého okraje. Přesněji řečeno umožňují při zápisu textu, ale nerespektují je při zobrazní. To vede ke grafické úpravě, v níž jedinou možností, jak odělit odstavec, je prázdný řádek, což je pro uvádění přímých řečí dost nešťastné řešení. V textu díla Písmák naštěstí odstavcové zarážky akceptuje. Způsob uvedení přímých řečí má významný vliv na grafickou poodobu textu; zvyšuje jeho přehlednost, 'prostupnost' pro čtenáře. Na obrazovce je přehlednost textu možná ještě důležitější, než na papíře. Chcete-li vidět nějaký vzorek přehledné grafické úpravy, nahlédněte do některé z mých povídek. Uvést vzorek sem do komentáře je vzhledem k již zmíněné neaplikovatelnosti odstavcových zarážek nemožné.

sol: ne, dělám si diskusi

děláš si průzkum?

ještě se mi líbí, jak používá sartre v próze dvojtečku: rozvíjí tak myšlenku.

Rabbe, když je na konci přímé řeči otazník, nedává se tam už čárka. Dále, jestliže míníš mít v přímé řeči vsuvku, nedělá se tečka, ale čárka a po uvozovkách nahoře pokračuješ malým písmenem. Malá ukázka: "Kurva, to jsem chytrej, co?" zeptal se Rabba Kamil Sikora. "Možná, že jo," odvětil Rabb. "Ale na to tady není nikdo zvědavej."

vt: já si myslí, že i v tom tvým druhým případě by byla kepší čárka malým řekl teda

DN4: jo, to bude asi ukázka z tý svatby, ne? jinak ta moje ukázka není přesná - mezery mezi řádky nedělá, máš pravdu.

jo, to se mi líbí - prostor kterej autor nechá čtenářově fantazii

teda s textu

jo. to máš pravdu. myslím ta utrápenost by měla vyznít z testu, kterej říká, ne z popisu. dobrej postřeh

vt: tohle vidím jako top zvládhnutí přímé řeči: http://www.freeweb.hu/tchl/salinger/perfectday.html je to sice anglicky, ale ten telefonickej rozhovor fakt myslím vystihuje kvalitní přímou řeč. postavy se nevidí, tudíž je to na přímé řeči zcela stojí. myslím docela poučné

Ale za tělocvikáře se mi omluvit může. Jinak po něm půjdu, jak včela po medu. dokud je mrtvej

mám pocit, že to co ti sebral už ti vrátit nemůže.. není to v jeho pravomoci.. mno.

až mi vrátí, co mi ukrad, milý rabbe. Pokud vím ještě to neudělal, přičemž o všem lhal, jak když tiskne. Mě se jen tak nezbaví

proč hrát role, narvahu? a když už tak jednu hlavní, ne 4 vedlejší.. :-)

role je si potřeba střídat, rabbe. jak hraješ pořád jednu, přestane tě to bavit

Chci si s papouchem prodiskutovat pár věcí. Nepotkávám ho běžně na ulici nebo v hospodě. vyříkej si to přes zprávy nebo na chatu.. nebo dojeď na vulgár párty.

avi

když už bych se mezi vás jako vložil, narvahu, Norsko.. ..řekl bych, že jste si vyměnili role. Nejdřív narvah buzeroval za nevím co paoucha, situace se vyřešila, díky bohu.. a najednou je tu Norsko a vadí mu Papouchův zásah a narvah naopak situaci klidní.. :-) nic proti, pánové, respekt k oběma.. :-)

je to rôzne, záleží od textu - či je v 3. os. alebo v prvej* či je to monológ, alebo dialóg*

pokud se tvoje případná diskuse s papouchem bude týkat tématu, bude to jistě přínosné. zatím jsi však žádnou takovou otázku nepoložil

Chci si s papouchem prodiskutovat pár věcí. Nepotkávám ho běžně na ulici nebo v hospodě. Při tvé inteligenci bys mnohl mít trochu pochopení

napsal si někdy norsko nějakou povídku? díval jsem se na tvoji stránku a nic jsem nenašel. musel sis splést diskusi. tahle se jmenuje "povídka a přímá řeč". založ si třeba diskusi "pojďte se provokovat" a tam se projevuj. tady je téma opravdu jiné. díky za pochopení

Kde máš octopa, ty nulo ?

Slepý blbeček tu dělá admina a je nepostradatelný. Neuvěřitelné

Jsi slepý, blbečku ? (papouchovi)

no, pokud nastupuje prvního září tak bude v lihu minimálně do vánočních prázdnin ;)

Mám známou češtinářku, na tu tečku/čárku na konci přímé řeči se jí zeptám a dám vědět. Bude to asi ale chvilku trvat, bo teď je v lihu, dneska se stala magistrou .-)) Než ji přejde kocovina, tak problém odkládám k ledu ))

mno, Narvahu, počkej si na povídkáře, rádi ti dají radu zdarma.. :-)

Už dlouho jsi nezačal s tělocvikářem, papouchu, začíná se mi stýskat

máš něco k tématu norsko?

jsem na pochybách.. ale pokud je to onen doslov k přímé řeči, tak možnááá... :-)

jinak mi připadá velice funkční používat v přímé řeči kurzívu pro vyznačení důrazu komunikátora na určité slovo nebo pro změnu tónu hlasu.. -- tomu se nebráním, ale nepoužívám to.. kurzívu já používám, když píši o nějakým duševním pochodu, třeba: to je, pomyslel si. papouchu, asik to tak bude.. já teda sám nevím.. :-)

si myslím, že to není správně papouchu. se pokračuje malým písmenem právě k doplnění přímé řeči - např. řekl, ozval se, odpověděl etc. nezáleží na tom, jestli po popisu následuje další přímá řeč.

milý narvahu, polib si pozadí

Blbeček papouch se mnou nemluví. Nikdy mi nepromine, čeho se na mně dopustil viď, papouchu

mohl bys jít norsko provokovat někam jinam? díky

ne-e.. "Dobře, pane White," řekl Tommy a udýchaný si utřel pot z čela. ..by bylo v případě, že Tommy by ještě mluvil dál. (např. "Dobře, pane White," řekl Tommy a udýchaný si utřel pot z čela, "právě jsem si hrál s koltem." Ale Tommy už nic dalšího panu Whiteovi neřekl, takže tečka je tam správně. Se domnívám.

Co otazník ? Je vám jasná funkce obyčejného otazníku ?

Kdy používáte tečku, chlapci ?

já radši tvar "mne" vůbec nepoužívám. je to jistější ;)

jojo, s tím whitem.. máš pravdu, tak je to správně-- ale jak jsem psal, je to starší povídka, to jsem gramatiku neměl ešče pod palcem tolik jako dnes.. tečka je tam chybně.

Narvahu, mě/mně mi dělá furt problémy.. jako nevím, zda ona poučka: "tebe to bolí/mně to bolí" platí.. a text je to starší, to jsem neznal gramatiku jako teď.. a teď ji taky moc neznám.. každopádně se teď snažím ony tvary odůvodňovat zájmenem já, ale nevím jestli správně.. :-) a středník používám, to jo.. ale jen pokud se to týká sdělení ve větě, ve které potřebuju zsatavit čtenáře, ale nechci aby si ono sdělení spojoval s další větou, která by měla nést novou informace a posun. srozuměno? jsem po službě, moc mi to nemyslí.

tohle: "Dobře, pane White." Řekl Tommy a udýchaný si utřel pot z čela. bych napsal spíš takhle teda: "Dobře, pane White," řekl Tommy a udýchaný si utřel pot z čela.

a kdy užíváš středník? to by mě taky zajímalo. se středníkem v povídce má docela problém

a kdy rabe dáváš "mne" a kdy "mě"? třeba já bych v té první větě tvého textu dal "mě"

jinak mi připadá velice funkční používat v přímé řeči kurzvívu pro vyznačení důrazu komunikátora na určité slovo nebo pro změnu tónu hlasu.

kua, ukázka je nějaká roztáhla, úvodní tabulátory zmizely.. příště sem ukázku házet nebudu.

já to mám obkoukaný od s: Kinga, takže pokud začíná nová kapitola třeba, odstavec nechám bez tabulátoru, další už lehce odsadím.. přímou řeč píši odděleně, co mluvčí, to nový řádek.. pomlčku při přerušení v řeči používám, tři tečky ne, ty ne spíš ruší. delší ukázka, první, na kterou jsem narazil: "Pane, naučíte mne tu skvělou otočku s koltem, tu jak dělají správní kovbojové?," ptal se ušmudlaný malý chlapec cizince, který se tiše procházel ulicí. Tajemný muž zastavil, podíval se na chlapce, mohlo mu být tak devět deset, nesouhlasně zakroutil hlavou a chtěl pokračovat v chůzi. "Proč ne? Chtěl bych se ji naučit. Proč?!" Chlapec kolem tajemného cizince poskakoval, žadonil, smlouval a muž nakonec souhlasil. Odešel s chlapcem za Saloon – soukromí je na učení nejlepší; nikdo vás nesleduje. Z jednoho z koltů si do dlaně vyklepal všech osm nábojů, strčil si je do prázdných oček na pásu a nenabitou zbraň podal malému chlapci. Stačilo jen pár rad a pár ukázek a chlapec se trik rychle naučil. Chlapec muži vrátil nenabitou zbraň, ten ji naládoval střelivem, ukázkově ji roztočil a zastrčil do pouzdra. Chlapec pobaveně zatleskal. "Děkuji vám, pane," křičel chlapec, když utíkal domů. Muž se jen pousmál, na pozdrav cvrnkl do klobouku a vydal se svou cestou. Chlapce veselého, že umí něco, co neumí ostatní kluci, zastavil Samuel. "Ahoj Tommy, jak se máš?" "Dobře, pane White." Řekl Tommy a udýchaný si utřel pot z čela. "Tommy, co jsi tam s ním dělal?" Chlapec zpanikařil. Bál se, že by se jeho matka mohla dozvědět, že si hrál se zbraní a dostal by domácí vězení: "Nic, pane White, opravdu. Jen jsme si hráli." "Neudělal ti ten muž něco?" "Ne, pane, neudělal. Už musím jít, nashledanou." Profesionálně se vykroutil z nucené konverzace a utíkal domů. Tak je to jasné, ten hajzl na něj šahal, pomyslel si Samuel.

jo, je to konvence. co se týče toho dávkování popisu za přímou řečí, to je asi otázkou citu. kvalitní rozhovor obstojí i bez toho. snad.

hmm, myslím, že ten Marvinův text je formálně naprosto v pořádku. Je to zaběhnutá konvence. Ta poznámka o třech tečkách a pomlčce sedí, taky to tak používám. Občas ale rád používám jen dvě tečky.. protože.. tím chci vyjádřit.. ééhm, no.. že pořád mluvím, ale těžce hledám slova.

tak si jdi norsko konstatovat do nějaké jiné diksuse, kde to někoho třeba potěší

wiski: myslím, že přímá řeč by právě neměla obsahovat nějaké banality. vždycky když čtu tady něco jako: "Ahoj," pozdravil Petr. "Nazdar," řekla Kamila. tak už ani nečtu dál. pro mě se to dá prostě shrnout jednoduše pod - pozdravili se. viděl sem často u známých autorů přímou řeč zahrnutou do odstavců. řekl bych, že ty texty na přímé řeči nestály. spíš je doplňovaly.

sakra ja jsem pristi tyden na dovolene... ze ja prosvihnu tech 9000 !!!

ale já ti nenadávám. konstatuji

Pokud máš Norsko něco k tématu, vyjádři se. Pokud ne, jdi nadávat někomu jinému. Díky

Marvin: třeba tenhle tvůj text: „Zabil jsem ji...“ „Byla to jen slepice, Marku.“ Dr. Růžička zavětřil naději, dozvědět se víc. Jen to nepokazit, říkal si v duchu. „Slepice?“ „Ano, jen slepice.“ „Jen slepice?! Nikdy předtím...“ „Pokračuj.“ „Nikdy předtím jsem nikoho, nikdy!“ „Nezabil?“ „Ano.“ By mě zajímalo, jakým způsobem dávkuješ, zda za věty něco přidáš. Jak dlouho je možné udržet čtenářovu pozornost? Protože číst si pouze přímou řeč může po pár řádcích unavit. A dále: zda není lepší použít místo třech teček "..." na konci věty pomlčku "-". Protože tři tečky jsou jakoby do ztracena, pomlčka spíš značí, že přímá řeč byla přerušena.

Co bude pak ? Bod nula ?

ještě 22, armine. Pak jich bude 9000. ;-)

Kolik takových diskuzí se ještě bude tolerovat ?