Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

3_Strašilka

27. 10. 2009

1777

Autor

G_B_Show

zadání: Paralelní děje

I.
Dívám se na Kláru každé ráno v tramvaji. Sedí vedle mě a vypráví o Petrovi, mém nejlepším kamarádovi.
Dívám se na její řasy. Na odraz unavených lidí v jejích očích. Na prameny vlasů, co stékají podél usměvavých tváří. Poslouchám, co Klára vypráví o Petrovi a kývu na vše co říká.
Petr je úžasný.
Petr je hezký.
Petr je přitažlivý.
Stal jsem se obětí té nejzákladnější dramatické milostné situace. Já miluji Kláru, Klára miluje Petra a Petr je můj nejlepší kamarád.
„Myslíš, že by o mě Petr stál?“ ptá se mě Klára a já zavřu oči a odpovím: „Nemyslím si to. Vím to. Říkal, že se mu líbíš.“
To ráno se na přednášce Klára dívala na Petra tak nestydatě dlouho, že všechno pochopil.

II.
Přicházím ze školy domů a všude vidím Kláru. Na křesle v obývacím pokoji. Rozvalenou v mé posteli, shrbenou nad vanou, když si myje vlasy. Ale vzápětí se k této představě přidává Petr. Klára leží v postelí s ním, koupe se s ním ve vaně a v křesle mu sedí na klíně. Je mi samotno v mém vlastním bytě. Musím odejít. Musím to všechno vyřešit.
Koupím si domácího mazlíčka.

III.
Procházím zverimexem a sleduji malá odporná chlupatá stvoření. Všechny jen žerou a trousí člověk se o ně neustále musí starat. Je nekonečné čištění akvária to, co vyřeší moji tíživou situaci?
Nakonec přistoupím k pultíku a zeptám se prodavače, jaké z vystavených stvoření je nejúspornější na údržbu.
Prodavač se sklopí k jednomu z regálů a ukáže na větší zavařovací sklenici, ve které je nacpáno několik listů ostružin a řekne: „Strašilka.“
„A kde je?“ otážu se.
Prodavač se usměje, otevře víko sklenice a na prstu vytáhne šedý suchý list. Teprve když zaostřím, spatřím nenápadnou tělesnou konstrukci zvláštního hmyzu.
„Jednou týdně potřebuje doplnit pár listů ostružin, to je vše,“ řekne prodavač.
Strašilka se mi dívá do obličeje a já se dívám strašilce do obličeje. Rozhodnu se vzít si ji.

IV.
Druhý den mě Petr ve škole zastavil a poděkoval mi. Řekl, že Klára je úžasná, a že se cítí opravdu zamilovaný. Odpověděl jsem mu, že jim to oběma moc přeju.
To dopoledne si Petr poprvé sedl ke Kláře a já zůstal v lavici sám.

V.
Strašilka, čili Clonopsis Gallica, dorůstá až 25 centimetrů, žije převážně v tropické krajině, některé druhy umí lítat.
Čtu v naučné encyklopedii a po očku sleduji svoji potvoru, kterak líně ožírá list ostružin. Začínám ji mít rád. Vypadá jako malý škorpión.

VI.
Petr s Klárou byli na prvním rande. Petr mi to řekl dnes dnes o přestávce. Šli spolu do kina, pak se stavili na pár vín a nakonec ji doprovodil až domů, kde se poprvé políbili. Tvrdil, že to byl polibek tak přirozený, jako by se znali už léta. Je úplně zamilovaný a šťastný.
„A co ty?“ ptá se na novinky z mého života.
Informuji ho, že jsem si koupil domácího mazlíčka.

VIII.
Čím více času se svojí strašilkou trávím, tím více zjišťuji, že k sobě neoddělitelně patříme. O to více mne ranilo, co se událo dnes odpoledne. Po čtrnácti dnech soužití jsem strašilku vzal poprvé do rukou. Chvíli mi jen klidně stála na dlani a pak se začala spokojeně kývat. Že šlo o spokojené kývání usuzuji, protože obvykle se kýve, když je dobře nasycená ostružinovým listem.
Když jsem ji po našem první fyzickém kontaktu vracel zpět do sklenice, nešťastnou náhodou jsem ji škrábl o trn ostružinového listu. Celý večer seděla na dně sklenice v bolestivé poloze a já jí nemohl pomoct. Zítra ji musím vzít k veterináři.
Z mého smutku mne vytrhl telefonát. Byla to Klára. Prý se s Petrem pohádali a ona nevěděla, komu má zavolat. I když byl její hlas melancholický a chvílemi do telefonu vzlykala, byl jsem šťastný, že ji slyším a mám ji alespoň na malou důvěrnou chvíli pouze pro sebe.

IX.
Další den dopoledne se stala zvláštní věc. Vzal jsem strašilku k veterináři, který zraněné místo mého zvířete ošetřil hojivou mastí a řekl, že vše bude v pořádku. Vrátil jsem svého mazlíčka do sklenice a šel na přednášku. Tam seděli Petr a Klára znovu spolu. Krásný, mladý zdravý pár. Ta změna mi po včerejšku nešla do hlavy. Na nic jsem se však neptal.
Večer jsem přišel domů a zjistil, že místo aby se strašilce noha zahojila, začala mokvat a zranění vypadalo ještě hůře než prve.
V tu chvíli opět zazvonil telefon a opět mi volala uplakaná Klára. Prý se znovu strašlivě pohádali.
„Ale jakto?“ ptal jsem se. „Ve škole jste vypadali spokojeně.“
„My jsme se totiž ráno usmířili,“ říká Klára. „Ale pak jsme se pohádali o tom samém co včera a ještě hůř.“
Sedím v křesle, poslouchám Klářiny krásné vzlyky v telefonu a pozoruji svoji strašilku, která trpí stejně jako vztah Kláry a Petra. Když Klára zaklapne telefon, napadne mne strašlivá věc. Možná je to jen samotou posledních dní a můj mozek neuvažuje reálně, možná jsem zešílel, ale možná - možná je na mém nápadu kus pravdy. Přijdu ke sklenici a rozevřu víko. Strašilka se mi vybelhá na ruku. Sotva stojí. Beru do rukou nůžky na nehty, nastavím je k jedné z úzkých nohou toho hubeného živého listu a střihnu.

X.
Druhý den ráno sedí po dlouhé době Petr znovu v mé lavici.
„Nějak nám to Klárou přestává fungovat,“ říká. „Myslím, že jsme oba zamilovaní, ale v některých věcech si prostě nerozumíme. Stejně ji mám moc rád,“ odmlčí se a já kývu, než dodá: „Jdu za ní, musíme se usmířit.“
Dívám se na Petra, jak si sedá ke Kláře, bere ji kolem ramen a něco jí šeptá. Klára nevypadá zrovna nadšeně, ale ani Petra neodbyde. Ale na to už nemyslím. Já se jen těším domů.

XI.
Je večer a já obřadně vcházím do svého pokoje. Beru do rukou sklenici se strašilkou. Už se na ni nedívám jako svého mazlíčka ale jako na svého soupeře. Sklenici odšroubovávám a její obsah sypu do záchodové mísy. Strašilka se marně pokouší vyšplhat po kluzké stěně bílého porcelánu, ale se zraněním a bez jedné nohy to jde těžko, zvláště když mačkám splachovadlo a místností se ozve zahučení zvířené vody.
Skenici pokládám v předsíni na poličku a mířím do obývacího pokoje. Pohodlně usedám do vyposltrovaného křesla. Je měkké a příjemné. Čekám na telefon.

22 názorů

Baziliška

16. 05. 2011

Československá literární komunita

3_Strašilka

Autor

22 názorů

Sdílení