Čekám...

Čekám na den, kdy si pro mě přijede, můj zachránce, moje spása. Nedělala jsem si iluze o bílém koni, ani podobných chimérách.

Když konečně přijel, táhlo mu na padesát, měl motorku s odřeným výfukem.
A jeho ruce.. Jeho ruce smrděly benzínem, snad to byl benzín, a ještě něčím.
Jeho slézání z motorky bylo těžkopádné, ale způsob, jak si, prst po prstu, sundával kožené rukavice, mě naprosto okouzlil.

Věděla jsem to. Věděla jsem, že jde za mnou. Nejde mě zachránit, nestáhne mě do pekla, nevezme mě do nebe.
Tam vezmu já jeho.

Opírám se o náklaďák, když ke mě přijde.
Jak se mu krabatí horní ret, když říká: trocha lidskýho tepla.
Snad jsem jej snesla, protože vypadal jako můj táta. Možná proto
Zpívá si " vezmu tě do ráje" za doprovodu rozepínání zipu.
...
Pak se mě zeptá, jestli musí dát dýško, jako by mě to mělo okouzlit.
Výlet se nekonal, nevzal mě vůbec nikam.
,"Ehm.. Prášky.. Bereš?" Úplně jako táta.
"Jasně..." Úplně jako dcera.
"Máš hezký vlasy."

Pusa na čelo. Nemá jeden zub. Odjel. Cítím jeho ruce od benzínu. Byl to benzín.

Vidím svého anděla.
"Kolik dneska?"
"Čtyři."
Cítím benzín.
"Měla by ses trochu vyspat."
Ten způsob jak sundává rukavice..
Vyfoukne. "Děje se něco?"
"Právě jsem šoustala s týpkem, co vypadal jako můj táta."
"Zkurvenej svět."
Ty neroztahuješ nohy.
Usměje se. "Cigaretu?" ...

Čekám na den, kdy si pro mě přijede, můj zachránce, moje...