Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Prosím

Výběr: Print

21. 03. 2010

3183

Autor

Marcela.K.

stojím u lůžka na kterém zvrací smrt

obraz z kávové sedliny

orámovaný štiplavým potem

odnáším z pokoje

a věším na zeď galerie snů

ať si ho koupí

ti hloupí

co pářou v básních břicha dívek a žen

trhají střeva

zvrací do rozkroků

čmárají kosočtverce

na zdi domovních bloků

aťsi vytapetují pokoj

sračkami

které tak letí!

modlím se v naději

nedávej jim děti

71 názorů

Marcela.K.

12. 04. 2010

Dát tip

Dík, Printe...to jen, když už nevím, jak jinak.

Marcela.K.

12. 04. 2010

Dát tip

Dík, Printe...to jen, když už nevím, jak jinak.

Print

12. 04. 2010

Dát tip

To je jak Jobův žalm... *

nostalgik

29. 03. 2010

Dát tip

Jen jedenkrát jsem psal po zdi. Napsal jsem slovo LÁSKA.. ***

Marcela.K.

23. 03. 2010

Dát tip

Já zase nechápu, když jak tvrdíš obsah chápeš, že nechápeš.

jejdavilda

23. 03. 2010

Dát tip

já sice obsah chápu, ale nechápu jak se můžeš za něco takového modlit

Lakrov

22. 03. 2010

Dát tip

Zhrublas, co do použitých výrazů; možná oprávněně. S obsahem se ztotožňuji.

slovak

22. 03. 2010

Dát tip

Dokonca aj tá báseň by mohla visieť mnohým pred očami na stene, alebo skôr vo svedomí...***

Oldjerry

22. 03. 2010

Dát tip

to je síla prožitku, směs profesionálního pohledu a soucita vnímavého člověka. To není báseň, to je řev... *

Autor nemusí být zahořklý, může mít i jiné pocity, třeba nějaké jarní, obrazy, ale myslím že se každý může změnit, mládí je přece tak nevyzpytatelné... http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=351623&akce=readavi&avi=2751449