Poezie pro každého? Aneb Quo vadis, česká poezie?

Psaní poezie je tolik intimní nemyslím na čtenáře pouze jak obléci do Slov

to je o definici poezie 1) poezie jako sdělování ideologií - náhledů na svět paradigmat - etika a morálka 2) poezie jako mystika - básnivá orace na hraně srozumitelnosti.. paradoxně mírně nesrozumitelný text proniká ke čtenáři s větší niterností a intimitou a naléhavostí než text stoprocentně srozumitelný, jež po přečtení a stoprocentní dešifraci mizí v zapomění, naopak dráždivější je hádanka- rébus, jen tušený obrys.. vzrušivější je také částečně zahalená žena než zcela svlečená :-).. jakoby částečnou zastřeností významu byl přímější kontakt mezi textem a čtenářem, než u jasně významově srozumitelného textu poezie je věc elitářská, její půvab je v tom že se líbí jen někomu, jen vyvolenému a o to silněji.. poezie jež se líbí všem je sračkou..

otázka je - je poesie prvotně pro čtenáře? Není mnohem víc pro potřebu sdělení, pro autora samotného? - i Šalda píše: "Umělecké dílo musí být tvořeno z nejvnitřnější nutnosti, pod tlakem, jemuž nelze odolat, pro potřebu autorovu - nikoli jako ukázka zručnosti." (Jestli někoho opakuju, tak pardón, těmi kilometry příspěvků jsem se nepročetla.)

báseň pro každého? jedna dva tři čtyři pět cos to, Janku, cos to snědl mylsím, že pouze říkadla jsou jistám způsobe, univerzální myslím, že než si člověk položí otázku jak, měl yb vědět proč tedy, proč píše jak s tím úzce souvisí, myslím

a v druhejch ...

Víš, já třeba dávám svoje básničky číst synovi, a ten mi řekne: úplně ti přestávám rozumět, to bude na zlatej výběr :-)Směju se tomu, ale...

v člověku je chyb, jéje

V první fázi vždycky píšu "pro sebe", snažím se vyjádřit něco, co cítím a co mi nejde z hlavy... Je ale pravda, že text většinou nějakou dobu nechám odležet a pak upravuju, a v té chvíli už si třeba uvědomím, že tenhle rým je dost obehraný, laciný, že tohle vyjádření je poněkud klišovité atd., a dělám změny. Možná, že tohle se už dá hodnotit jako ohled na čtenáře. Někdy taky píšu pro jednoho člověka, ale on o tom neví... :-) Srozumitelnost poezie je asi věčné téma. Sama v tom nemám jasno - stává se mi, že báseň, která je chválena kritikou (a to nemyslím jen tady, na Písmáku) prostě vůbec nechápu... předpokládám, že chyba je ve mně.

Nemyslel jsem nikoho kromě ..., ..., ... a dalších

já si je bedělám, ale dost lidí jo

Marvin - tak hodď svá dílka na jiné servery,jako to dělá polovina zdejšího osazenstva. Třeba jsou tam jiní kritici

Ano Marvine, tohle jsem formuloval dost ledabyle.÷) Takže: tím, "nestarat se o to, co kdo řekne" je myšleno tak, že myslet při psaní primárně (ale i sekundárně÷)na jakéhosi imaginárního čtenáře má asi takový smysl, jako myslet si, že až se mi dostaví skutečně dokonalé ztopoření, tak tu rajcovní holku, co jsem dneska náhodou potkal v tramvaji, uspokojím jako žádnej jinej v celé (zumbeispiel) Plzni. A to s dobře míněnou kritikou, která např. pomůže s technickou stránkou věci, nemá samozřejmě nic společného.

já, když píšu tak myslím na výběry. Ale ti kritici jsou jak zabednění. Furt nic

Tak to funguje všude, bergu

Ja ja... univerzální autor pro univerzálního čtenáře = univerzální hovadina. Ale k tématu: podle mýho je důležitý mít hlavně důvod psát poezii, cejtit puzení k týhle činnosti, bejt angažovanej ve vztahu ke svýmu vlastnímu textu, opečovávat ho jako opičí máma - ne se starat, co na to kdo řekne. A taky si nemyslet, že každej pšouk upuštěnej v běhu všedních dní bude mít po nasátí okolními nosy fatální důsledky pro jejich vnímání vůně. ÷) Takže to shrnu: bejt poctivej sám k sobě, makat a nic moc nečekat. Tak to asi funguje nejen v poezii.

no, když téma diskuse vznikne až jako výsledek té diskuse...to je pěkný postup :o)

Krytyku, máš pravdu a umíš dobře argumentovat. Jen jsem se původně chtěl zeptat "Quo vadis", česká poezie?

Ja pisu vesmes sam tak, jak se to libi mne.

hlavně se nesnaž, kouzlo spočívá v tom, že báseň nesmí být sračka, toť vše:)

já zase můžu kontrovat tím, že tvůj názor je naivní, ale to asi není diskuze s respektem k názoru druhého; nebereš v potaz moje argumenty a nestavíš proti nim svoje; samozřejmě má minimalismus a maximalismus a všechny dichotomie svoje relativní samostatné výhody, žijeme však v jednom světě a nemůžeme se vzájemně porazit na hlavu; je rozdíl mezi osobní preferencí nějakého postupu a předepeisováním toho, co by měla jak psát tak cítit ostatní; jinak by mne zajímalo, čím bys odargumentoval moji definici konformismu, mimo toho, že žádný konformismus neexistuje ,))

minimalismus neznamená nutně jednoduché říkanky. V hudbě jsou za minimalisty považováni Vojtěch a Irena Havlovi, kolik lidí tady je někdy slyšelo? To, o čem píše Podměsíc, je podbízivost, lacinost. Stejně jako v muzice je to hlavní proud, ale je třeba pěstovat i náročnější žánry.

Délka textu ale neznamená nutně strukturální složitost, nezáživnost ani rozvláčnost. Stejně tak jednoduchost, minimalismus, masovost a líbivost není automaticky zárukou kvality. Věřím, že jsou čtenáři, kteří se nepouští do četby dlouhých a náročných textů, když na to nemají čas, že jsou čtenáři, kteří ocení kvalitu, i když tato možná není přístupná masám. Masy také mohou být jdnoduché, stejně tak, jako masová kultura. Fakt, že xx% národa sleduje xxxxx seriál (a líbí se jim)z onoho seriálu také ještě nedělá kvalitní dílo. Jedny z prvních básní, které mě kdysi velice oslovily a "rezonovaly" ve mně jsou Kvílení a První testament. Rozhodně to nejsou jednohubky na strávení během pár minut tlačenice mezi Florencí a Můstkem.

Teď s tebou ale tvrdě nesouhlasím. Podle mne se jedná o paranoidní myšlenku.

minimalismus se drží na špici popularity, protože je pohodlný; je to mocenská manipulace, aby nikdo neměl odlišné názory, aby světu vévodila globální konformita konzumu o jehož svatý růst jde především .)

jsou linuxové balíky, které se chovají jako windows (např xwindows), applovský OS byl vždy předobrazem windows a v mnoha směrech je vnitřně stabilnější s velmi málo odlišnostmi od standardních windows; je evidentní, že považuješ za jednoduché to, co ses už naučil, co víš, máš s tím zkušenost a jsi na to zvyklý -> odtud i volání po univerzálně jednoduché poezii...

Je jednoduchý v ovladání, v uživatelském prostředí. Jinak třeba Vista je z HW hlediska prasárna, to je pravda. Na druhou stranu jsem zkoušel Linux Ubuntu a vůbec jsem si nezvykl kvůli jinému ovládání. Měl jsem "v ruce i Apple" ale ten už vůbec ne. Fakt je že jsem pod vlivem Microsoftu už od dob MS-DOSu ale připadá mi, že Windows mají nejjednodušší uživatelské prostředí.

marná debata, jako programátor ti mohu říci, že windows nwní žádný minimalistický systém, ale znám hromady uživatelů, kteří si s ním neporadí - tvoje argumentace je mentálně pozadu a uvádíš i lživé a zavádějící argumenty bez respektu k jinému názoru, bihužel

Podměsíc: Tak tento názor už je nesprávný. Jednoduchost sice přitáhne pozornost, ale po čase začne nudit...

Podměsíc: Máš zdravý názor. V próze to platí taky, proto se používá "přímá řeč", aby se to dobře četlo. Proto nesmí chybět děj, myšlenka, zvraty, pointa, jinak je každá literatura mrtvá, lhostejno, jestli poezie, nebo próza.

nemyslím na čtenáře ve smyslu jestli se jim to bude líbit. Spíš jsem vždycky zvědav, k čemu je to bude inspirovat :o)

já myslím jen na čtenářky ... :-) to by v tom byl čert, aby se jednou nějaká nechytila, no ne ?!

já si to, čo si píšem, čítam ... niekedy dokonca í nahlas, kým si zaexhibujem a zistím, že to ľudia - čotatelia vidia úplne inak ako ja ... to zistenie je objavné, že to vidia inak ako ja, tj. to proste nejde písať podľa nich, lebo sú iní ako ja a ja som iná od nich ...

Na čtenáře a na papouchy vševědné je třeba zvysoka se povznést (neřku-li vykašlat)! Ale zase jen do té míry, aby člověk neztratil důstojnost sám před sebou. Jakož i trochu (možná i více) se vykašlat na škatulky. Vždyť člověk píše především pro potěchu svého ducha a pro potěchu ducha svých nejbližších kamarádů a přátel. A jestli se to líbí i někomu jinému? Tak to je takový docela dobrý, ale celkem bezvýznamný, bonus pro naše konání. Jestli se to někomu nelíbí? Je to jeho věc! Ale ať nestrká nos a svoje škatulky do mých věcí! Zdar a sílu! J.Š.

Každý, kdo tvrdí, že při psaní ani náznakem nemyslí na to, že by to jednou mohl někdo číst, je buď blázen, nebo lhář!

Jenže on je rozdíl mezi samotným aktem psaní (např. kvůli sobě, ze sebe, bez ohledu na vkus čtenáře, ...) a mezi publikací díla (ze zvědavosti na reakce, exhibicionismu, ...)

Myslet na čtenáře, to by měla být jedna ze základních povinností literáta. A ti, kteří tady tvrdí, že píšou jen kvůli sobě, by možná měli vysvětlit, proč tedy publikují na literárním serveru a nepíšou jen tak do šuplíku. Tím, že publikují, se vlastně usvědčují z toho, že jim o čtenáře jde, proto je tato otázka víceméně směšná.

Na čtenáře nemyslím. Nevěřím, že existuje "poesie pro každého" ... každý její odstín si najde svou cílovou skupinu (i kdyby jen autora), ale není od toho, aby oslovila KAŽDÉHO. Jaký by potom měla smysl? Proto píšu bez ohledu na čtenáře - z grafomanství, z naivní snahy se "z něčeho vypsat", pro někoho a často jen pro tu hru se slovy a experimenty s tím, co lze zachytit a jak :))

Na čtenáře nemyslím. Nevěřím, že existuje "poesie pro každého" ... každý její odstín si najde svou cílovou skupinu (i kdyby jen autora), ale není od toho, aby oslovila KAŽDÉHO. Jaký by potom měla smysl? Proto píšu bez ohledu na čtenáře - z grafomanství, z naivní snahy se "z něčeho vypsat", pro někoho a často jen pro tu hru se slovy a experimenty s tím, co lze zachytit a jak :))

Poezie pro každého? Pche, to je kec jak z vysokoškolské učebnice literatury v 50. letech...Poezie se nedělá pro každýho, poezie se dělá, aby se něco řeklo, zachytil se okamžik, zaznamenala myšlenka, popsal příběh a nutno podotknout, že pokud je poezie kvalitní čtenáře si většinou najde...nicméně tady je čtena a obdivována i velmi nekvalitní kýčovitá poezie; jenže to se zas dostanu na hranu subjektivity, protože co je to kvalitní poezie? Pro někoho Eliotova Pustina, pro jiného sestrička sluníčko... jo a btw. nepiš poezie aby ses zavděčil čtenářovi, to je dle mýho skromnýho názoru cesta do pekel, piš jí v prvním plánu jako esteticky uhlazený, kvalitní dílo, plný mnohosti, hravosti a bystrýho nahlížení na realitu...čtenář si tě najde, pokud nebudeš plkat blitky a pokud ne tady, tak kdykoliv kdekoliv jinde. howg

próza dokáže byť uchoiteľná širokými vrstvami, ale poézia pre každého si myslím, že neexistuje ... že to nejde takto ponímať ...

já nevím nakolik myslím na čtenáře primární při psaní je můj pocit a vždy mě mile překvapí a potěší když se s ním kdokoli zrotožní či snad v něm najde jiný rozměr snad jen u tvorby pro děti se snažím dělat to tak, aby to jeijich hlavičky chápaly ale děti mě vždy překvapí jsou mnohdy chytřejší než my dospělí

Já na čtenáře nemyslím vůbec - jsem grafoman.

nemyslím že je možný "dělat poezii pro každého" a možná tě čte míň lidí, protože prostě čte míň lidí celkově - a možná seš míň vidět já tě třeba čtu - ne pravidelně a nezanechám většinou stopu (a nebo ne zrovna mořskou :o) a já se snažím přiblížit většinou jedinýmu čtenářu, píšu tak nějak adresně - ale to neznamená že to musí úplně všechny ostatní minout... no tož tak já :o)