Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUž brzy...
22. 04. 2010
7
17
1988
Autor
JARUB
V té podvečerní chvíli
je krajina na druhém břehu
jak divadelní kulisy.
Myšlenky tísní se za oponou,
v hledišti šumí peřej potoka
do zapomnění na kdysi.
Už zhasli v sále,
pomalu půjdu pro svíčky,
na prahu počkám, na volavku -
- tichem svých křídel
rozmetává noty kosí písničky.
17 názorů
Jarmila_Maršálová
02. 05. 2010
Žínku, ale já nemluvím o tom, že nerozumíš a pliveš na starou poezii, ale na novou. Jseš úplně mimo diskusi:-).
Mimoň: Pliveš? - Tak to jsi si trochu špatně přebral moje slova, že "tomu nerozumím". Víš, já znám opravdu moře básníků, kteří ten "nudný" život nejen žili, ale ho i bravurně popisovali a do minulosti to jde jen tak o dvacet let, třeba...
I dnes se malují "krajinky" a "dojmy", ve všem. A vydřené, technicky dokonalé básničky bez citu - ty mě věru taky moc nedávají. Já sama píšu vždycky pod vlivem určitého "opojení" okamžikem, který chci zachytit...
Zkrátka shrnuto - každému, co jeho jest a tím bych to uzavřela. Tobě se prostě líbí něco jiného a také tvoříš jinak. Mě se líbí zase to mé a tvořím podle sebe - o.k.? Nemyslím si, že by se o těchto "všedních" věcech nemělo básnit a nemyslím si, že je to nuda. To je celé.
A nenapadlo tě někdy, že poezie dřívějších dob, ono "krajinkářství", je slavná kvůli tomu novému, co přinesla, a ne kvůli své vlastní podstatě? Tj. že má smysl vytvářet (neříkám číst) pouze "novou" poezii? Básníky nikdy nebavil "přirozený život", vždycky jim byl nudou. Tedy alespoň tak Goethem počínaje.
Mluvíš o poctivosti práce jak kritériu hodnocení, zajímají tě z básně víc indície o tom, jak byla báseň tvořena, než to ono samotné, co se tam v básni dává. Nechceš o básni přemýšlet.
Jasně, že existuje nějak i syndrom toho, co popisuješ: dítě, který si myslí, že rauš lze k podání lepšího výkonu v tvůrčí oblasti aplikovat naprosto stejným způsobem jako píli a koncentraci (což nelze).
Ale nemůžeš k němu řadit všechnu poezii, která nepopisuje "obyčejný život". Pliveš na něco, co sama nedokážeš.
zblblýptáček
23. 04. 2010
Díky všem za návštěvu.
Horizont je pro každého něco jiného... Ty nejobyčejnější věci, každodenní život monotónního člověka - to uchopit a najít skutečnou poezii a ne přeludy z raušů totálně ovlivněného mozku, který je namyšlený na svou indispozici. Neumíme se pokořit, tvrdě pracovat a milionkrát zkoušet. Jsme líní, tak jen popisujeme beze snahy o metaforu a omlouváme si to náklonností k modernímu umění. Byla jsem a budu krajinkář, moderně nerozumím.
Jen je mi vážně líto všech, co se jim (ne)obyčejný život stal nudou. Fakt.
O tomhle už dneska nemá cenu básnit. Básnění je o horizontu, ne o víkendové činnosti, kterou dnes dělá i ten nejobyčejnější člověk. Nuda.
JirkaPotulka
22. 04. 2010
Jinak řečeno, je-li výsledkem textu pouhé odvádění pozornosti od jejího "sdělení", a nikoliv sdělení samo, je to za pět, milý autore
toť suchá čísla