Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHroši od Kobří Veky
Autor
KennyG
Hroši od Kobří Veky
Pohledná, plnoštíhlá, laskavá a chápající hroš.
Se chce seznámit s mladým, inteligentním
A nezadaným hrochem. Kamarádství a
možná i něco víc. Nadváha není na závadu.
Zn. čekám každý čtvrtek v 17:00 u Kobří Veky
Waldemar našel tenhle inzerát vylepený na zastávce metra, z které jezdil každé ráno do úřadu. Nejdříve se nenápadně rozhlédl, jestli ho nikdo nevidí a potom lísteček opatrně sloupnul a uložil do náprsní kapsy. Myslel na něj celou dobu co seděl ve své kanceláři. Myslel na něj na obědě a přemýšlel o něm i cestou zpátky domů
Hroch Waldemar byl totiž již delší dobu sám. "Momentálně bez partnerky!" říkával, když se ho na vodním pólu ptali, s kým zrovna chodí. Nelhal. I když úplně pravdu taky neříkal. Hroch Waldemar byl panic. A NIKDY, opakuji, NIKDY, s žádnou hrošicí nechodil, ani se s ní nezávazně nelíbal na diskotéce či podnikové zábavě. A pro popsání této situace se prostě slovo momentálně nepoužívá. "Možná jsem příliš tlustý, říkával si. Nebo ošklivý. Možná i trochu hloupý."
Měl pravdu ve všem.
" Ale to ještě neznamená, že musím do konce svého života zůstat sám." Uzavíral většinou tyto autodebaty rázně. Stejně tak i tentokrát. "Ale teď mám konečně něco v ruce. Půjdu, skočím do toho po hlavě, a to by bylo, aby nebylo."
Ve čtvrtek si vzal volno z práce, vyzvedl si v čistírně sváteční oblek a ve čtyři hodiny už obcházel malou pizzerii na Hradčanské. Nad vchodem se kroutil velký zelený had a v jeho rozevřené tlamě zářil nápis :
KOBŘÍ VEKA
Bageterie a Pizzerie
(nejlepší ze všech)
"Budete si něco přát?" Naklonil se nad Waldemarem číšník. Hroch jen zavrtěl hlavou. "Pak bych pro vás měl pozornost podniku, každý hroch, který sem přijde, obdrží sklenku jakéhokoli nápoje zdarma." Walda zbystřil? "Zdarma?" "Ano, zdarma" přitakal číšník. "Whisky. Bez ledu." Poručil si hroch. Číšník odběhl. Doušek silné kořalky je prima věc, pokud je hroch nervózní. U Kobří Veky měli navíc whisky dobrou a když Waldemar dopil, zjistil, že mu v těle zbývá nervozity ještě na jednu skleničku. Zkontroloval peníze a mávnul na číšníka. Je teprve tři čtvrtě, to zvládnu. Alespoň nebudu působit plaše a zakřiknutě..
Ve čtvrt na šest se mu však chvění v kolenou objevilo znovu. Co když nepřijde. Přes hlavy lidí u oken vyhlížel do ulice, co chvíli se díval na hodiny nad barem a v 17:20 požádal o další Whisky. 17:30 o čtvrtou, 17:38 o pátou
A ve tři čtvrti na šest dospěl k závěru že: "Przeci jenom povy…poveše..večeřim, jídelní listek prosim." Barvy se mu slévaly jedna v druhou, v hlavě mu hučelo a sám sebe přesvědčoval že žádnou pohlednou plnoštíhlou hroš. nepotřebuje, a že mu bez ní bude vlastně daleko lépe. Než sní.
Přinesli mu lístek. Kalným zrakem projížděl menu: Polévky, že by si dal, … ne, na polévku chuť nemá, co takhle třeba tu, no, pizzu, ne, na tu vlastně taky nemá chuť, že by snad bagetu? ne to tedy opravdu ne to by nešlo a tady na poslední stránce, dnes speciální čtvrteční nabídka Hroší polévka, Hroší řízek s Hroším salátem, a Hroch ála kuře s křupavou hroší kůrčič….
Waldemar zvedl těžkou hlavu. Něco tady bylo špatně. Moc špatně. Ve chvíli, kdy mu přes hlavu přehazovali čtverečkovaný ubrus, zjistil, že vlastně vůbec nemá hlad.
26.3.2000