Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozchody
28. 06. 2010
11
22
2092
Autor
Jerome J.
Jak po sobě sahají
pořežou si ruce
o střepy
Led a Meluzína
Volají svá jména
Přes hladinu
Svákovského rybníka
Do popraskání
strun na mandolínách
To se stává
Přišla jiná doba
Neznali svá přání
A ta co jim zbyla
zůstala schovaná
v popraskaných dlaních
22 názorů
Ten společenský rozměr básně přesahuje umělecký. To podporuje mazáctví a uzavřenost komunity.
Děkuju za čtení všem. Jen jsem Mimoň nepochopil, co tím chtělo být řečeno.
...místy (jak se ´otřeš´ o hladinu a volání) dobrá atmosféra, jde z ní klid..
nevím, mysím si, že pokud vědí, že k sobě patří (vědí, ne že si to jen myslí) tak i když je to obtížné, mají si najít k sobě cestu - možno je to jejich celoživotní úkol
něco jako že když ty dva nenajdou k sobě cestu - pak se nemůže obnovit ani jednota světa - celistvost
ale možno jen kecám ..
každý může imho taky být celistvý i sám za sebe ...
Ne. Autor chce nejspíš říct, že dva lidi, už se o sebe tolik pořezali, že už nemá smysl svěřovat si /do dlaní/ další přání. Stejně to bolí.
přemýšlím, jestli je v té básni taky autor?
nebo autor tou básní chce říct, že on svá přání již zná? nebo že mu již žádná nezbyla?