Pravda, lež a inspektor

Pravda, lež a inspektor

„Už středověký filozof Avokezsap tvrdil, že nemůžeme říkat neustále pravdu, neboť bychom tím vyvrátili z kořenů veškeré stromy lidské kultury," chlubila se zase jednou Valchová svými znalostmi při hodině společenských věd, když nám Ryšavá kázala o kázáních Jana Husa, jenž miloval jen pravdu a byl ochoten pro ni i umřít.

Ryšavá se zamyslela. Bylo vidět, že by hrozně ráda Valchovou převálcovala také nějakým citátem, jen hned neví jakým. Několik sekund bylo ve třídě ticho. Pak dostala vyučující vnuknutí. „To jsem se vám teď o víkendu zúčastnila semináře o nových vyučovacích metodách. Mě to teda moc neoslovilo, není nad výklad, ale proč to nezkusit? Příští hodinu bude řada u dveří tvrdit samé lži, řada uprostřed se bude chovat normálně a řada u oken bude tvrdit naprostou pravdu. Uvidíme, jak hodina skončí!"

Dostal jsem se mezi ty pravdomluvné. Doufám, že kvůli tomu nedopadnu jako Hus.

Nadešel další týden a ve škole řádně zhoustla atmosféra. Náš ústav navštívila inspekce. Učitelé vzorně drželi dozory, co chvíli některý z nich přiběhl do hodiny, aby nám oznámil, kdo bude zkoušený. O hodinách , které navštívil někdo z početného týmu inspektorů, se k nám chovali až neuvěřitelně laskavě, oslovovali nás křestními jmény a zadávali neskutečně jednoduché úkoly. Jedna třída dokonce tvrdila, že je Ryšavá navedla, aby se hlásili jen ti, co neznají odpovědi na otázky, a ona vyvolávala jen ty, kteří se nehlásili. Prý to vypadalo velice působivě. Inspektor tvrdil, že nikdy neviděl tak dobře připravenou třídu.

My jsme před očekávanou hodinou ZSV žádné avízo nedostali, a tak nás ani nepřekvapilo, když Ryšavá dorazila se svým obligátním tříminutovým zpožděním a bez doprovodu inspektora. Po zapsání do třídnice se jako vždy vrhla na křídu a prohlásila, že si dokončíme Husa. „Pište si ...!"

Byli jsme zmateni. Zapomněla na náš pokus o problémové vyučování, anebo je to součástí taktiky? První se vzpamatovala řada, jejíž členové měli celou hodinu lhát: „Paní profesorko, zřejmě jste si spletla hodinu, teď máme mít matematiku."

„Opravdu? Vždyť teď byla velká přestávka," otočila se od tabule Ryšavá.

„No jo, jenže dnes je středa a ne čtvrtek," ozvalo se z řady u dveří.

Ryšovou to tak zmátlo, že začala mazat téma hodiny. Počkal jsem, až domaže, a prohlásil: „Oni lžou, paní profesorko. Dnes je čtvrtek, máme hodinu základů společenských věd. A tahle blůza vám moc nesluší."

Bylo nám jasné, že vůbec neví, která bije. Ke všemu se do mě pustila: „No, Horáku, co si to dovoluješ? Co si to vůbec všichni dovolujete?" Otočila se zpátky k tabuli a napsala opět téma hodiny. V tom se ozvalo zaklepání a do třídy vstoupil jeden z inspektorů. „Omlouvám se, paní kolegyně, ale do programu se nám vloudila malá chybička a já se ještě jednou přišel poučit z vašich vzorně připravených hodin," prohlásil a zamířil k volnému místu vedle mě. Ryšavá se začala potit tak, že blůza, která jí opravdou neslušela, byla během několika sekund přilepená k jejímu tělu.

„Tak co probíráte, studente," optal se mě inspektor, když dosedl vedle mě a rozložil si poznámkový blok.

„Zatím nic, nemůžeme se dohodnout, co vlastně budeme dělat."

„Opravdu?" podíval se nevěřícně.

„No fakt!"

Ryšavá mezitím začala improvizovat. Vrátila se k Husovi a pokusila se o výklad jeho snahy o zdokonalení českého jazyka. Kripner, který na sebe zřejmě vzal úlohu mluvčího řady u dveří, však nehodlal ustoupit od původní představy o moderní vyučovací hodině. „Zřejmě došlo k záměně, minule jste nám tvrdila, že nabodeníčka vymyslel Karel IV., a teď najednou Hus."

„Tak to tedy ne, nic takového paní profesorka nikdy netvrdila," ozvalo se z naší řady.

„Chovejte se trochu normálně," zapojila se do diskuse i prostřední řada, která si zřejmě nebyla úplně jistá, jaká úloha jí přísluší.

Byl to boj do konce hodiny. Ryšavá se neustále snažila držet linii výkladu a ignorovala jakékoliv naše připomínky. To inspektor nevydržel a do hodiny vstoupil. Položil nám pár dotazů, aby si ověřil některá jemu nepochopitelná fakta. Nakonec si propotil sako i on, protože jedna půlka třídy mu tvrdila, že takto probíhá každá hodina, druhá půlka ho přesvědčovala, že tato hodina je zcela mimořádná. Nevěděl, komu věřit, a bál se věřit i Ryšavé, které konečně došlo, že dnešní hodina měla být řešením rozporu mezi pravdou a lží, a snažila se inspektorovi vysvětlit, jak takové problémové vyučování vypadá. Sama si však nebyla jistá, má-li vypadat takto.

Ani inspektor to nevěděl ...