Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJeště nikdy
24. 08. 2010
13
13
1115
Autor
Wv
Ještě nikdy ses tak nevkrádala
do mých veršů
tak jako dnes
když prší
a já mám pocit
že obloha pláče
a Bůh má výčitky
že něco zanedbal
Ještě nikdy ses tak nevkrádala
do mých myšlenek
tak jako dnes
když vím
že už nezazvoníš
a neřekneš
co se stalo
nejspíš to nikdy nezjistím
Ještě nikdy ses tak nevkrádala
do pocitu bezradnosti
tak jako dnes
když obloha pláče
a já mám pocit
že jsem možná něco zanedbal
když jsem nikdy nestihl říct
že život ti sluší
13 názorů
....sem neco psat mi pripada az neslusny\...ale kdyz uz, min slov by bylo lepsi, po mym teda...........
mořský koník
24. 08. 2010sepotvkorunachstromu
24. 08. 2010
Prosecký - já jedu osmý gumy - představuje. Je to od člověka k člověku různé. Je důležité, aby ještě vůbec žil, aby mu zdravotní stav dovolil přemýšlet a aby ve svém životě načerpal tolik, aby to myšlení ještě přesahovalo talíř a toiletní papír. Jinak SOUHLAS na druhou...
Wv - jsem na tom relativně dobře, ale dovedu se vcítit.*
A celou tu hrůzu si člověk uvědomí ještě mnohokrát během života. když si třeba v osmdesáti přestaví, kolik toho ten nebohý nemohl prožít. Pokud si člověk v tom věku tedy vůbec ještě něco představuje.