Sedávej panenko v koutě? Tůdle!

Sedávej panenko v koutě? Tůdle!

Tak to teda ne! Hm, uznejte sami, holka sedí v koutě, klopí cudně oči, tváří se, že je neviditelná..Každý si řekne „ no nazdar hodiny, to je ale káča zamindrákovaná!"

Maximálně ji sbalí nějaký dominantní psychopat a udělá j i ze života peklo na zemi.

Jo, je tam ještě budeš li hodná najdou tě. Každá holka dnes ví, že hodné holky se dostanou leda tak do nebe, zlobivé kde chtějí.

Ani Popelka nebyla taková hlupačka. Ta panečku měla za ušima! Tichá voda, samá práce, maminko sem, maminko tam. To dá rozum, že to v ní vřelo. Nebyla totiž žádný melancholický introvertík, jak by si někteří mysleli. Kdepak, extrovert a sangvinik, akorát to uměla pěkně maskovat. A dobře udělala.

S kmotrou dobrou vílou, nebo co to byla zač udržovala velmi dobré rodinné vztahy. Jednak doma  neměla na růžích ustláno, však si vzpomínáte, macecha byla pěkná jedubaba a děsná lakota. Aspoň nebyla Popelka vyžraná, jako ty její vykutálené sestřičky a to bylo první velké plus.

Takže, komu se měla svěřovat, když ne kmotřičce se svými dívčími romantickými sny, že ano. Kmotra byla taky stará poblázněná romantička a docela chytrá ženská. Po nocích přemýšlela jak to s Popelkou zaonačit a že měla fantazii, povedlo se jí to excelentně.

Princeznové šatičky, nebetyčně drahé křusky, teda co to melu, střevíčky. Ještě, že neměla Popelka nohy jako sáňky, tehdy byla malá nožka děsně in.

Módní doplňky, samo že štrasy, na opravdové šperky kmotra neměla, ovšem koupila cetky kvalitní od pravých téměř k nerozeznání. A něco barviček na obličej. Doma to rok různě zkoušela, aby holka nebyla zmalovaná jako plakát, prostě aby to vůbec nebylo poznat, že je nalíčená.

A pak to nejdůležitější, to kladla Popelce na srdce opakovaně, o půlnoci alou domů. To se ví, že se Popelajzna bránila. Pořád jen „ poprvé v životě se někde dostanu a ani si to neužiju" a tak podobně.

Kmotra však dobře věděla, jak to na světě chodí. Muži jsou lovci a snadná kořist je nebaví ani za mák. Potřebují si zalovit jak se patří aby měli pocit, že se jim podařil úlovek, nad kterým budou ostatní chlapi slintat a blednout závistí.

A jak to dopadlo? Přesně podle plánu. Ten střevíček byl sice nad plán, tak fikané přece jen holky nebyly, ovšem povedlo se nad očekávaní dobře.

Princ byl z Popelky úplně zblblý. To se ví, rozmazlený fracek, vždy dostal na co si jen vzpomenul a tu ho převeze taková hezká holka. Však neměl na ženění ani pomyšlení, chtěl si pěkně užít a papá.

Jenže najednou mu to začalo hrát docela jinou písničku, ta drzá holka ho vzrušovala úplně nepříčetně. Normálně se zabouchnul až po uši.

Nejedl, nespal, duší věčně nepřítomen, je čučel na střevíček a přemýšlel co teď.

Konec je všeobecně známý.

Však s tím tak nějak Popelka i kmotra počítaly, že ho konečně napadne něco kloudného. Dlouho se nic nedělo, tak tomu dobrá kmotra dopomohla, když prince potkala bloumajícího v lese se střevíčkem v ruce. Trochu ho naťukla, tváříc se, že se obává o princovo zdraví.

Popelka taky nezahálela. Denně se nenápadně líčila a chodila upravená aby nevypadala jako nějaká cuchta, až se princ objeví.

No vida a vyplatilo se!

Však z toho macecha málem dostala psotník až se to provalilo.

Takže, děvčata, slečny dámy...je vám to jasné?

Žádné vysedávání v koutku vám nepomůže ke štěstí ani náhodou. Pěkně se nechte vidět. Jen proboha nezapomeňte udělat se vzácnými. Až uvidíte, že se chytil, trošku zpátečku. Jen to nepřežeňte! Konkurence je velká, na to nezapomínat!