Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sezbytky
25. 09. 2010
17
29
2061
Autor
Anetah
chladnem
jako nedojedené
zbytky na talíři
přesyceni sebou
drobíme si
výčitky do tváří
29 názorů
No jo...tak už to na konci bývá...čím větší hostina, tím víc drobků...*
... ano, zbytečně. Měl jsem šepotu odpovídat poštou od začátku. Mea culpa. Promiňte.
blboun nejapný
28. 09. 2010
No, vidíš to, a nebýt policie, tak by takových situací bylo ještě víc a už bys byl mrtvý několikrát.
/rozhovor blbouna s mimoněm - jak příznačné/
blboun nejapný
27. 09. 2010blboun nejapný
27. 09. 2010blboun nejapný
27. 09. 2010
Není to provokace, blboune. To je prevence. Škoda, že na ni nevěříš:-(.
Arnika sežehlá
27. 09. 2010
ty jo,te tu rozebrali :)a o to tu jde :)super, ty jo. libi se mi jak par slovy popises tu atmoferu.*
..'na taliri' by som vynechal, zbytocne dopovedane
..inak to celkom slo* (a ja som sa najedol;)
blboun nejapný
26. 09. 2010
Ale já ho chápu taky, ale když zůstaneme u těch jídelních metafor, tak chápat báseň je asi jako vidět jídlo - být jí omámen je jako ho chutnat. A tohle jídlo sice vidím, ale nechutná mi.
blboun nejapný
26. 09. 2010
No jistěže ne, ale je to žrádelní metafora na malém prostoru, tak bych očekával nějakou soudržnost.
blboun nejapný
26. 09. 2010
No já ji tam právěže, blboune, neobjevil. Tudíž nejsou ani žádné drobky a máme problém.
blboun nejapný
26. 09. 2010
Ta báseň se mi nelíbí, přijde mi špatně vystavená. Pokusím se vysvětlit proč:
V našich krajinách obvykle "zbývá něco na talíři", pokud se jedná o hlavní, teplé jídlo, ne studenou snídani, která se odbude vlastně formou buffetu. U snídaně nezbudou žádné zbytky, protože si člověk nabírá postupně.
Co tam ale dělá potom ten drobený... chleba? Nebo z čeho ještě můžou být drobky? Z knedlíků? Ale ty se po vyválení v obligátní UHO stanou mastnými a tudíž nedrobitelnými.
Ze své vlastní zkušenosti musím odmítnout i metaforu "přesycení" jako momentu metání si navzájem výčitek do tváře (drobení tu vlastně jenom nahradilo sloveso v epiteton constats).
Hádky ve vztazích jsem zažil jako vyvrcholení problémů chronických, ale jídlo je spíš akutní záležitost, slavnostní, soustředěná. Obzvlášť, když na talíři po něm může zbýt. Pokud tedy bychom přirovnali setkání s partnerem k večeření nebo obědvání, vynořily by se nám i konotace příprav a těšení se. A na konci tak akutního se přeci výčitky nedrobí. Drobení je moc suchá a nudná záležitost, než aby mohlo zakončit "oběd" partnerské komunikace.
Suma sumárum si myslím, že celková metaforika je vybraná špatně a dílo stavené na efekt, který nefunguje:-(.
Ma ucta.