Sklepní blues

Ztekla ti tvář

a ubyly z ní vrásky

paradox?

ne...

to konzumace žití

patří ti svět tvůj

vzpomínám

je krásný

jen realita jaksi nepatří ti

setkání v šeru

po kolika letech?

po mnoha

přesto

proč mám v očích slzy?

s básněmi navždy spjato jméno tvoje

bylo nám pozdě

nebo bylo brzy?

omluvy

k čemu?

nebylo co projet

tak přece vesměs žijí básníci

a že to bolí?

taky má to bolet

ať každá z lásek je jim stálicí

píšu ty verše

že jsem psát je měla

nemá to žádný jiný důvod asi

po sedmi letech jsem tě uviděla

a slova sama o slovo se hlásí

výčitky?

kdeže!

zášť a zloba?

ba ne!

vteřina zrádná

oči uplakané

uschly v tom mžiku

co se orosily

vše odpuštěno - vzájemně - můj milý

někdejší

dávný

navždycky už milý