Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNočním vlakem Do Karlových Varů
Autor
Movsar
Lauřin sen
V kupé nočního rychlíku Praha - Karlovy Vary sedí Laura Dernová a mračí se zpod blonďaté patky v čele. Znamená ta blondýna vyrostlá v Lynchových filmech, že budeme stavět v Twin Peaks? že přistoupí bídák Frank Booths a máme se bát? že se tuto noc stane něco, co lze chápat právě jen perspektivou noci, lze-li vůbec? Laura chvílemi spí. V Ústí nad Labem vystupuje vstříc všem obyčejným rolím, které si lze v tomto městě představit.
Chomutov se hlásí o slovo
Tady je Chomutov, říká cedule. Cedule stejně modrobílá jako všechny cedule na železničních trasách. O těch cedulích by mohl povídat Wabi, ach Wabi, smutný muž směřující ke svýmu nádraží, aby šel zas dál. Kdo si ale všimne té cedule, která křičí ze zaprášených plic: Tady je Chomutov, když je třeba jít zase dál.
Kadaňský pískot
Z perónu v Kadani zní malebný pískot. Je teskný, anebo vítězný? Nebo snad teskně vítězný? To ví nejspíš jen žena někde tam daleko, žena toho muže v monterkách s kšiltovkou posunutou z čela, opřeného o vlnitý plech dočasnosti.
Klášterecký vzduch
V Klášterci nad Ohří sype se kamení pod těžkým krokem středněvěké ženy; v každé ruce kabelku, v nich tíhu dnů. Vzduch se pročišťuje, vlak bez čekání vyráží dále do tmy.
Dále jen dřevo a dráty
V Ostrově nad Ohří už zcela prořídlý vzduch voní dřevem. Všude kolem jsou telegrafní dráty, dřevo kolmo vztyčené k vesmírné odyseji, a nařezané klády, dřevo čekající až bude vztyčeno. Ta vůně dřeva a pár kusů betonu namísto perónu značí, že HAL 9000 je daleko, že se ještě můžeme těšit z malých zpoždění.
Nádražní stezka
V Karlových Varech scházím na nádražní stezku. Město pode mnou svítí jednou barvou jako z grafik Františka Hudečka a já si na vyhlídce s kamenem milenců připadám jako jeho Noční chodec. U garáží potkávám prošedivělého, vlasatého Boba, děsivý přízrak seriálu; na toho jsem v kupé nepomyslel. Je mi úzko, úzko z pohádek, ovládne mě představa děvčátka opuštěného v lese, vydaného děsům jako je Bob. Je to děvčátko má bolavá anima? Kdo ví. Den zanedlouho mizí ve snech.