Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sesoukromě
06. 01. 2011
29
28
2805
Autor
Marcela.K.
rýmujeme své bolesti
balíme je do papíru
potištěného veselými obrázky
cvrnkáme si do vlastního nosu
a pak schoulení
v koutku svých příběhů
si přikládáme na rány
studené úsměvy kolemjdoucích
kteří nemají čas
se ani zastavit
28 názorů
Marcela.K.
06. 03. 2014dík :-) tuhle mám ráda
Marcela.K.
07. 11. 2011
dobrý nápad... chladit si rány studenými úsměvy...*
a tady máš jeden úsměv teplý (a přece hetero) :)))...
úsmev okoloidúceho si cením i keď sa nemá čas zastaviť (v realite aj vo virtualite), už len v ochote usmiať sa je istá láskavosť.
Kiwagamo´ag
07. 01. 2011
Dokud svoji bolest dokážeme zrýmovat, znamená to, že ji ještě cítíme, smutné, když se stane rozhodující složkou života a otupíme vůči ní... ale i pak se snad někdo zastaví..
***
Marcela.K.
06. 01. 2011kluci hurá za balónem
06. 01. 2011
dnes rano pred budovou mojej prace som nad cimsi podobnym chvilku rozjimala...(asi si zasa kupim kratke cigarety:)
inu...pekna :)))
Marcela.K.
06. 01. 2011
Připomnělo mi to Vánoce (asi kvůli tomu balení do potištěného papíru); Vánoce v tom nejhorším slova smyslu. Naštěstí se určitě mýlím.
Ono na zrýmovanou bolest se dá kouknout z trochu většího odstupu. To samo o sobě už pomáhá. Od kolemjdoucích zázraky nečekám...