Kurva

Kdyby vám nějakej nachmelenej puberťák zajel syna dvě stě metrů za barákem, taky by vám pak bylo na blití z lidí, kteří nedávají za volantem pozor, malujou si hubu, čuměj do zrcátka nebo dokonce textujou. Tahle ženská hrála mrtvýho brouka, ale klidně mohla způsobit nějakou nehodu, neřku-li rozmašírovat na sračky nějakýho kluka s balónem, kterej jí nečekaně vlítne pod kola. A to nejsem žádnej fanatik jako moje bejvalá: Rok po Maxově úmrtí násilím vytáhla z auťáku chlapa, kterej sedal za volant ožralej, přimáčkla ho zadnicí na asfalt a seděla mu na hrudníku tak dlouho, dokud nepřijeli chlupatí.

Zapamatoval jsem si značku černýho Jeepu (GID 576) a zařadil se do levého pruhu. Mám totiž fotografickou paměť, která je mi bohužel spíš na obtíž, vzhledem k tomu, že krvavou louži s bezvládným tělem bych si strašně rád z mozku vymazal. Ale nejde to. Moje bejvalka to řeší terapií. Psychoanalytik Henry ji nejdřív hypnotizoval, pak pomohl založit Sdružení matek proti intoxikovaným řidičům, a nakonec jí stejně narval nějakejma koňskejma práškama, na kterejch je dodnes. A to už je let.

Já k Maxovi mluvím: Každej večer se ho ptám, jak se tam má a ujišťuju ho, že ho mám rád a že zase budeme spolu. Ale zatím ne. Žít se prej musí. Tak to praktikuju. Stejně pak brečím jako želva. Vlastně brečím furt. Suché oko zachovám leda když si pozvu nějakou tu kurvu; o sex mi ani tak nejde, spíš o tu společnost, a taky o to, že před lidma se brečet stydím. Jsem chlap, ne, a chlapi mají bejt silný. Jenže já nejsem. Už od mládí jsem si nechal srát na hlavu. Sestra Judy mě přímo pronásledovala těma jejíma blbejma vtipama. Při každé příležitosti mi vytáhla slipy z kalhot tak , že se mi bolestivě zařízly mezi půlky.

V noci mi kreslila rtěnkou po ksichtu a Dave s Frankem se mi pak posmívali, že jsem gay. Jo, úděl nejmladšího dítěte: prostě mi v životě nebyly rozdaný samý esa.

***

Zaparkoval jsem Volvo v garáži a šel se připravit na kurvu. Tahle novinka se mi už napoprvé moc líbila: Nebyla nijak super atraktivní, takže jsem si před ní nepřipadal méněcennej, a pěkně voněla. Ne nějak agresivně jako kurvy kufr, haha, ale jemně, nějakým mýdlem a možná i dětským šamponem Johnson&Johnson. Taky se dokázala obejít bez keců kolem toho, lascívnost se mi omrzela už tak kolem třicítky. Byla tak nějak sociálně inteligentní a... decentní. Nemluvila sprostě jako kurvy většinou mluvěj (vůbec si nedovedu představit, že by někdy  z úst vypustila slovo jako třeba čurák nebo žalud). O Maxovi jsem jí samozřejmě neřek, nač taky, ale docela mě zajímalo, když mi pak vykládala o jejím klukovi, kterého nechala v Novém Skotsku, ale přiveze ho hned, jak našetří peníze na nějaký lepší podnájem. Taky se jí stýskalo, a já bych jí klidně i finančně pomohl (kolik asi potřebuje rozvedený účetní, který nepije), ale nebyl jsem si jistý, jestli to jsou nějaké kurví řeči, aby ze mně vytáhla stovku navíc. Nicméně jsem jí tu stovku nakonec dal a pak na ni myslel, dokonce se i svěřil Maxovi.

„Hey, sweetie!“ zašeptala mi v kuchyni, když jsem jí pomohl z péřového kabátu.

„Dala bych si něco zdravýho. Máš?“

Uvařil jsem velký kus brokolice v páře. Vůbec se jí nedivím. Za celý den v práci musí mít těch přeslazených koblih a kafe dost. Zeleninu hltala hladově, a když jsem ji se zájmem pozoroval, znejistěla.

„Mám připláclý vlasy, že jo?“

Prohrábla si hřívu.

„To ta síťka. Já vím, že s ní vypadám jako debil, ale musím to nosit.“

Asi jsem se nechtěně usmál, protože se trošku zašklebila.

„No no, jako džentlmen bys mě teď měl spíš přesvědčovat, že mi ta síťka sluší!“

Džentlmen. To se mi na ní právě líbilo. Byla to kurva, já jsem jí platil za sex, ale chovala se ke mně jako girlfriend nebo dokonce kamarádka. Bylo mi s ní fajn a klidně bych jí uvařil ještě i hlavu květáku, jen aby tu zůstala co nejdýl.

„Dneska jeden chlap v práci polil nějakou ženskou a ona se na něj nezlobila, představ si!“

„Vy jste pořádali u Timíka soutěž Mokré tričko?“

„Ha ha, to spíš mokrá bunda. Ona mu dokonce napsala telefonní číslo na ubrousek. Viděla jsem to.“

Píchlo mě u srdce. Tak před ní se dnes odehrála romance všedního dne. Na to mají lidé přece nárok nebo ne? I já jsem dostal její telefonní číslo, jen s tím rozdílem, že jsem ho našel na Craigslistu v rubrice Escorts.

„Tak.. půjdem?“ zeptala se váhavě.

Milovali jsme se... váhavě. Opatrně. Ohleduplně. Snažil jsem se vychutnat si každý okamžik: Blik. Oslintaný pramínek vlasů (já vím, že je to klišé) přilepený k rameni. Blik. Malá vráska mezi obočím. Blik. Pohyb ruky připomínající znakovou řeč němého člověka. Namlouval jsem si, že se jí to se mnou také líbí, i když, co si budeme povídat, jako metr padesát vysoký plešoun (vlasy se mi za ta léta přestěhovaly směrěm na jih, takže by se na mojí zadnici dalo uplést dokonce několik copánků) bych měl možná větší šanci u naší ukrajinské uklízečky v práci.

„Chmmm,“ vydechla.

Neříkal jsem nic. Co když se nepohnu, zatajím dech, a zastaví se čas. Budu ji mít vedle sebe navždy. To už jsem věděl, že mířím směr řiť. Málo jsem se snažil o zachování profesionálního stavu štětka-zákazník. Potřeboval jsem si ji zhnusit.

„Kolik máš Johnů?“

„Jenom tebe,“ řekla.

Prý si chce udržet to místo v kavárně, ale potřebuje si přivydělat. A já platím dobře. Nemá vzdělání. Nikoho tu nezná. Přistěhovala se před půl rokem, protože v Novém Skotsku není práce. Žije v podnájmu u kamarádky. A ta jí poradila tenhle přivýdělek.

„A nejsem ti odpornej?“

„Proč?“ řekla

„Nevidím v tom nic špatného. Dělám to pro syna. Aby mohl žít tady, se mnou.“

„A proč to děláš ty?“ zeptala se po chvíli.

„Dělám to pro sebe,“ odpověděl jsem, „Abych nemusel myslet na svého syna.“

Držela mě za ruku, když jsem jí brečel do těch připláclých vlasů, vdechoval moment, kdy mě hladila po pleši a šeptala nesrozumitelná slova, ale něžně, hezky, jako harfa.

Tři sta dolarů si samozřejmě nakonec vzala, no co, bylo to pro syna. 

*** 

Když se za ní zaklaply dveře, uvědomil jsem si, že já už na morálku kašlu: ty peníze, co si sbalila do ruličky a strčila do nákupní tašky, byly nejlépe investované prachy za posledních pět let mého života. V tom by se mnou souhlasil i Max.