Vrátil se strýček Vincent

Mladý letní den se ukládal ke spánku

maloval horizont

polštářky červánků

až zmizel zcela kdovíkde

už noc si to hebce přede

v čele s bachratým měsícem

co pase na obloze chichotavé roje hvězd

dole na zemi

pak světlušek

ve sklepě malátná pohoda

padala jako mák

zdřímla si matrace

i oprýskaná komoda

- chrrr, chrrr, chrup!

Zachrápal sekretář

vtom

- juchuchůůů, tak sem tuuu!

Nějaký divný myšák okýnkem do sklepa vpad

až se zvířil tichý prach

-Vincente!

Spráskla tlapky Petříkova maminka

- jsi naživu, bratříčku!

- to se ví, to se ví, Vincent se ve světě neztratí!

Směje se

výská

tancuje

- vás tu je, vás tu je, to snad ani není možné!

Už trousí z kapsy cukrátka

vítá se

dospělým tlapky potřásá

s potěrem čile laškuje

náhle se zarazil

vykulil oči

- Petříku, synovče,

z tebe je muž

a já tě chtěl kolébat,

vyprávět o světě divy divoucí,

ať necháš lumpačin a zavřeš ke spánku

ty své nezbedné, černé oči.

Petřík se směje

objímá strýčka

- to je má nevěsta, má krásná Evička.

- slečno

Vincentovi najednou dojetím zvlhly oči

i trpaslíka škrábalo v krku

konev popotáhla

-ehm, ehm

sekretář

nikdy by na sobě dojetí nedal znát

toaletka však vzlykla nepokrytě

lampa též

maminky utíraly slzičky

Evička se styděla a Petřík se tak naparoval

až se všichni rozesmáli

a pak sklep zavoněl dálkami

levandulí i skořicí

jak se vábně linuly Vincentovy příběhy