O volnosti a o jistotě

Je doba dovolených,

čas strávený v práci násobíme těmi, které jsme poslali k vodě.

Ráno se mi točí hlava.

Noc vydělím dvěma a jedu zase do nemocnice.

V očích mám nasypaný černý písek.

Koukám na dno hrnku, a zkouším z lógru vyčíst, kolik let mi zbývá…

Dnes jsem ve snu večeřela s předsedou nejmenované vlády.

Byl hladce oholený, pozorný, něžný a docela fešák.

Odvedl si mě do pokoje,

možná ani nic neříkal, ale rozuměli jsme si velice….

Když jsem se probudila,

uvědomila jsem si, že miluju muže s plnovousem.

Paní ze dvojky šla domů s Alzhaimrem.

Těšila se…nevím, stejně jako ona, na co.

Chtěla mě políbit, jenže líbání nemám v popisu práce.

Pohladila jsem ji po vlasech  a řekla s Bohem.

Snad na ni dá pozor.

Ještě tři dvanáctky a končím.

Rozmotám si hlavu, volné dny vynásobím pohádkami.

Upletu copánky Zlatovlásce.

Pak pošlu manžela s holkama k vodě.

Koupím si zmrzlinu,

jízdenku na západ

a po půlhodině vystoupím na nádraží, kde nikdo nečeká.

Nakreslím na zeď čekárny sluníčko a vrátím se domů…