kolik zbývá

přijde mi to něčím docela blízký. t*

pěkné, t*

pro mě dobré. docela dost:)

může bejt :)*

smutné a krásné*

- ještě pro doplnění: "Izolované texty vypovídají pramálo." Tahle věta se netýká vypovídací hodnoty textů. Ta je nesporná. Důraz je ve větě na slově "izolované". Prostě - těžko dělat obecné závěry z jednotlivin. Haf Haf!

Augustine, tenhle argument se mi nějak nepozdává: "nepřipadám si jako ten, kdo nepatřičně nahlíží oknem do myšlenkového domova, to by předpokládalo vlastní aktivitu, pídění se po skandalitě"... Reflexivní část citovaného je samozřejmě v pořádku (informace), ale ten závěr, který z ní vyvozuješ, mi přijde... nedůsledný. Přeci četba - alespoň taková, o níž má vůbec smysl se bavit - je vždycky konativní, resp. aktivní, četba jako sdílení a spoluúčast. Pídění se po skandalitě? To už by hraničilo s nějakou reálnou obsesí. Zdoslovňuješ, co jsem myslel do značné míry obrazně. Ad niternost - nic proti niternosti! Jsem nepřítelem odtažitých/akademických textů. Ale niternost... to je "materie". A autor, ten z této matérie tvoří. Nevytkl jsem za sebe textu jeho... "niternost" (nebo snad ano?), naopak - hned na počátku své reakce jsem ji předeslal jako jeden ze stěží zpochybnitelných kladů. Klíčovým slovem je pro mě transparence (a s ní související reflexe - protože každé "okno" dílem propouští a dílem odráží). Zajímá mě její druh, míra, kvalita, intenzita záření atd. Říká se, že každý text nějak čtenáře svádí (anebo taky ne). Tento mi prostě přišel příliš přímočarý (čiré sklo, jak jsem psal, to ovšem není totéž co niternost), takže jsem - zasažen takto prudkým světlem - zůstal oslněný vší tou alétheia - a v posledku indiferentní. Ke své škodě. Každopádně těším se, až budu číst autorčinu sbírku. Izolované texty vypovídají pramálo. Věřím, že je text rafinovanější, než jak se (mi) takto jednotlivě jeví/jevil. Haf!

*

chtěl jsem tu též napsat něco moudrého, ale su choromyslné °)

...fajn*

souhlas s egilem:-(

Báseň je silná, spíš zpověď, zjevně podložená silným osobním příběhem. Z toho vyplývá jistý energetický potenciál. Tak, to jsou - myslím - stěží zpochybnitelné klady. Teď co mně (a negeneralizuji, mluvím za sebe) nesedí. Ano, text je transparentní. Žádná vitráž, čisté sklo. A ten silný příběh, který tím sklem vidím - připadám si trochu jako voyeur.... Není to jako číst korespondenci Karla Krause se Sidonií Nádhernou, zápisky Pessoy atd. (tam je tlustá zeď času). Tady nikoli. Navíc, text je hodně svinutý do sebe, motivicky chudý. Třeba Plathová, ta byla subjektivní až k exaltovanosti. Jenže v její tvorbě je množství vnějších referenčních soustav (nacismus jako symbol zla, dobový společenský kontext....), které tu osobní rovinu přesahují. U jiných tvých textů (vesměs se mi líbily) je přítomná jistá barevnost, motivická pestrost, které dělají z četby událost přesahující nakukování do cizích bytů.

-**-

Dobrý

jak by řekl chroust, chybí i nezbytný erotický podtext