Hledání

 Panika. To nemůže být pravda, říkám si. Tak jsem se přeci snažila! Znovu zběsile vytahuji šuplík a vysypávám celý jeho obsah na zem. Klíče, německý slovník, barevné pastelky (samozřejmě okousané) a pár dopisů, jež dávno ztratily smysl. Na chvíli jsem zkrotila svého rozbouřeného vnitřního ducha a opatrně vzala do rukou ty dopisy s nádechem minulosti. Nečetla jsem je, jen jsem se dívala na škrabopisem napsané mé jméno na obálce. Ani nebylo nutné je číst. Znala jsem je nazpaměť. Píšeš, že mě máš rád a že navždy budeme spolu. Lži. Zlostně odhazuji dopisy na zem a znovu se přehrabuji ve svých věcech.

Tady přece nemůže být, ne, musí tu nikde být. Nikdy jsem ho přece nezpustila zřetele. Možná jednou...Ne! Opravila jsem se. Rozeběhla jsem se ke skříni. Police šli stranou, všechno mé oblečení lítalo ven. Mé oblečení utvořilo za letu jakousi fialovočernou duhu. Já si toho však nevšímala. Kde je? Křičela jsem uvnitř sebe. Pak mi to došlo. Ne, to není pravda. Dávala jsem si takový pozor. Musí tu někdy být. TADY někde.

Na pokraji zhroucení jsem se přiřítila ke knihovně a všechny moje knihy jsem v rychlosti neopatrně pohazovala na zem. Bylo mi líto těch starých knih s ohmatanými rohy. Poznávala jsem v nich své průvodce. Průvodce dětstvím, veselé knížečky barevných obalů a perfektních přéběhů; průvodce dospíváním, většinou knihy černých a jinak tmavých obalů střídavě od Agathy Christie a Arthura Conana Doyla. A aktuální knihy; většinou učebnice, slovníky a encyklopedie, z donucení obalené, avšak jsou v nich ukrytí věrní pomocníci. Všechny tyto poklady, kterých si tak vážím, se nyní válely na zemi.

Stop! Přestala jsem v jakékoliv činnosti a rozhlédla jsem po místnosti. Prohledala jsem všechno. Tak přiznej si to! Domlouval mi moudrý hlásek v hlavě. Není tu. A ty víš, kde je. Nebylo úniku, musela jsem si přiznat, že tu není. Ach jo! Tak je to pravda. Konečně jsem si to připustila. Sesunula jsem se na jediný schůdek v mém pokoji a nohama pod bradou jsem vzpomínala na toho, kdo mi ukradl srdce. Vzdychla jsem, ach ty modré oči, okna do duše, jež neprozradí nic. Oči vlastníka mého srdce!