PROCHÁZKOVÁ I

Flákal jsem se krajinou, vykukoval z pod sukní, hledal coby,

bylo mi to jedno, na počasí jsem neměl vliv,

až jednou, ale o tom jindy.

Rozbrečel se ve mně chlap. Nebylo to poprvé.

Máma vyprávěla, že mateřské jsem vyřval.

Od té doby mléko nepiju, vyjímečně převařené a raději kakao.

Pravda, jednou jsem okusil, když porodil se syn, snad první.

Brr, nezáviděl jsem mládí.

Dnes mám klid. Do kopce nevylezu,

skákat propastí je mi shnilo a na rogalo mě nikdo nedostane,

ani heverem.

Jo, abych nezapomněl.

Šourám údolím, bystřím. Zurkot. Napřed tichý, potom řve.

Peřeje, nádhera. Sedám a nevím proč, vnímám jak tvář se mění

a oči trnou v nekonečnu. Tělem se řine všechno.

Všechno to až dosud. Slyším loutnu a kdejaký vyhynulý druh,

i tebe kámo.

Cítím.

Stéká neoholenou bradou, po hrudi ...

vsakuje do země, mizí.

Pramen vyschl.

Staří nepláče,

mládí všechno vybrečelo a peřeje, jen odtékají a odtékají.

Rozpršelo se.

Příště půjdu do Zoo, ne na furt,

jen se podívat jestli tam taky není klišé a můj pes.

MAXIštěěěě...