OTEC

Zvláštní náhoda-dneska je to přesně 35 let, co zemřel, tak si tak vzpomínám. Díky.

Tohle ti nezávidím. Tohle si musíš srovnat sama v sobě. Jen ty víš, jak to bylo. ...

Čas vrátit nejde, to člověk ví, až dozraje...

Movsare děkuji a vítej u mě...

civilně a krásně. není lepší kombinace. t

Dik. A vitej v klubu-hi,hi. Hezky den.

Plně rozumím, ale odpuštění asi nenajdeš, budeš to muset strávit a potom záleží na mnoha faktorech, já bych to asi nestrávil úplně nikdy, jenže já jsem klasický psycho :). Ale Tobě držím palce......

Dekuji,hezka slova.

Stejně, jako MKbaby… Těžko bychom totiž asi hledali tátu, který by výše popsanou situaci bral, jako „hřích“, tedy jako vědomé ublížení. Ale i kdyby takový táta byl, jistě by v hodině naplnění svému dítěti odpustil. To, co v Tobě zůstává, není pocit (skutečné) viny, ale jen nezměrné zoufalství nad tím, že se stalo něco, co bys tak ráda změnila… a (z pochopitelných důvodů) nemůžeš. Důležité je v tomto příběhu jen jedno jediné, totiž to, že se podobné věci nedějí náhodou. Ne, že by je někdo („jiný“) připravoval. Jsou prostě pro nás důležité a měli bychom se z nich poučit. Tady je poučení nabíledni: ať budeš dělat v životě cokoli, měla bys brát každou situaci tak, jako by byla (navždy a definitivně) poslední. Aby už nikdy ve Tvém životě nevznikla podobná situace další… *

I tak Ti Kuchot děkuji za návštěvu....

já vím, že to jsou věci, s n kterýma s těžko srovnáváme, snad proto, že je to tak osobní, se vůči tomu nedokážu prakticky vůbec vymezit

Není zač, já děkuji, že v tom nejsem sama.

Kolousku,dekuji.

Měla jsem to podobné s matkou. Vyčítám si, že jsem jí nedokázala pomoci od bolesti, i tu úlevu, když umřela. Ulevilo se i jí a ona mi jistě odpustila. Tobě otec taky. T*

Jeffe, dekuju..

To je mi lito MBaby. Drz se,hodne sily.

Každý byl nesnesitelným puberťákem, tvůj táta ti už určitě odpustil. Jako každý rodič totiž věděl, o čem to je. Jen rodič dokáže milovat nesnesitelného drzého spratka, s nímž jej váže to nejtěsnější příbuzenské pouto... Ale vím, o čem píšeš. Moje matka už jen leží a závěrečné stadium roztroušené sklerosy se neodvratně blíží... ne vždy si mohu udělat čas...

renegátko, děkuji. Táta mi už neodpustí, tak se s tím nějak popasovávám. Třeba není nic špatného na tom hledat odpuštění stále. Tedy pakliže to není nějaké urputné...

nikdo ti neodpustí,to musíš udělat ty sama a co nejdříve