MIMIKRY III

Girlandy černé v šapitó dotváří děj

salto dnes nebude včera se nevedlo a za něj

vyběhl šašek plácá se do kolen řehtá se jako vůl a ti ti koktá

ti kolem

některé rozesmál

Preludie tklivá píšťala sem tam zpívá … láááááá

Bílou tvář pokrytá co bude dál

červený nos i červený šál

jak poupě rozkvétá k slunci se točí v té bystré tváři záblesk se zračí

chvějivě

hlasem se třese

proč klaun i srdce divákům duší svou nese

Na dlaních růžových citlivé téma i když to vypadá že v nich nic nemá

Kužely světla potemnělý sál

tělo je stočené trikotem stažené a bledé ruce k rampám jsou vztyčené

najednou dozrál čas rozvážně chodí

piškoty se stužkou boty

z nepohody

mim

potom se zastaví přihrbí páteř v hledišti zašumí tak běž už běž vypadni

Mimova mimika rázem se mění líčidlo na tváři někde už není

maskara zvrásněná

a bílé slzy rozpité polibky do temna mizí

schoulil se docela stařičký kmet

ruce se třesou drží je před sebou sepjaté nejsou

hlava je svěšená

hudba už hraje tuš pukrle na závěr a padá padá na prkna co prý byl svět

Forbína pustá všechno je bez vět

hlediště nemusí nechce hned vědět

povstanou

trousí se domů … a mim?