Maličký a Maličká

           Měsíc mu svítil do obličeje a ozařoval už tak bledou tvář magickým přístvitem. Spal tvrdě jako vždycky po nočních aktivitách. S ní. Prohrábla mu vlasy a on se dál spokojeně procházel Říší spánku. Asi by nebyl tak klidný, kdyby věděl, co ho čeká. Ale nevěděl. Jeho bruneta usnula tak blízko něj, že do poslední chvíle než se propadla do Propasti noci, cítila jeho dech na svých vlasech.

„Miluji tě.“ řekla v polospánku. On jen něco nesrozumitelného zabrblal.

            Malým bytečkem, kde spolu žili, duněla hudba. Metal. Zase vyhrával na bicí. Nevadilo jí to, nevadil jí ten hudební styl a on nehrál taky úplně strašlivě. Namlouvala si, ale pravda byla, že si už spíš zvykla na jeho prapodivné libůstky, jako hrát večer na bicí.     

           Stála v kuchyni a krájela zeleninu na salát. Ještě, aby on jedl zeleninu. Usmála se té představě, že ten masožrout by pozřel něco zeleného. Vykoukla na svého přítele zpoza rohu, maximálně soustředěně bušil do bubnů a tvářil se přitom nadmíru vážně. Milovala ho.Zkontrolovala maso v troubě a vrátila se k zelenině. Krájela okurku na malé krychličky. Nůž pomalu zajížděl do dužiny zeleniny a tvaroval ji jak sám chtěl. Zaujalo ji to. Tak mocný nástroj. Prohlédla si ostří, které se krásně kovově lesklo. Zachvátila ji jakási sympatie k tomuto nástroji. Zavrtěla hlavou a vrátila se k sekání zeleniny. Právě krájela rajčata. Znovu vzhlédla ke svému příteli, když se řízla do ukázováku. Místo toho, aby věnovala pozornost svému prstu, pozdvihla znovu čepel nože a byla fascinována krásně červenou krví stékajícím po uměleckém nástroji a potom i po černé rukojeti. Nemohla od něj odtrhnout oči.

             Ostatní budou koukat, říkal si, když spokojeně bušil do bubnů. Uměl hrát i na kytaru. Teď se bude moct konečně vytahovat na toho pitomce ze sousedního vchodu. V tu chvíli byl neskonale šťastný. Vyřešil svůj problém se zrzkem z vedlejšího vchodu, který se na něj neustále vytahoval, že umí hrát na dva nástroje. Navíc měl práci, která taky vynášela. I když nedělal skoro nic se jako finanční poradce uživil. A uživil i jí.

             Nakoukl přes bubny do kuchyně na svou holku. Připadala mu krásná i když dělala něco v kuchyni. Její kaštanové vlasy jí spadaly přes ramena až skoro k pasu. Měla starý domácký svetr, který se vyznačoval tím, že jí byl o číslo menší, takže vynikly její plné prsy, ale i malé bříško. Pozoroval ji se stejným zájmem jako poprvé. Na tváři se mu objevil tupý výraz spokojení sám se sebou (a s ní). Otočila se v kuchyni a sklonila se k troubě. Její nahé opálené nohy ho vždycky vzrušovaly. Nevěděl, jestli to dělala proto, že ji prostě nebyla zima nebo to bylo z jiného důvodu, ale doma nosila jen spodní prádlo. Miloval ji.

           Po půl hodině už začal být vyhládlý. Sebral se a zamířil do kuchyně. Něco tam vehementně utírala, ale toho si nevšímal. Přistoupil k ní zezadu a chytil ji za boky.

           „Za jak dlouho to bude, maličká?“ Zeptal se mile. Jenže v ní se stejně vzbouřily emoce. No co, že byla o hlavu menší než on? Byla slabá, věděla to. Padesát kilo není ideální váha pro bojovníka. Vždycky ji vadilo, že ji dával tak okatě najevo, že on je tady dominantní. Podívala se na nůž, který měla v ruce a věděla. Potlačila to v sobě do té míry, aby to na ní nebylo vidět ani to nebylo znatelné v tonu jejího hlasu. Usmála se, otočila se k němu čelem a přitiskla se na něj. Jednu ruku mu ovinula kolem krku. Stoupla si na špičky a zašeptala mu přímo do ucha:

          „Už, maličký.“ Poslední, co cítil než jím projela patnácticentimetrová čepel v ruce jeho milenky byla její sladká vůně a oblá ňadra na jeho hrudníku.

         Zarazila do něj nůž hluboko, až po rukojeť. Nečekala, že to bude takové. Představovala si, že je to jako říznout do zeleniny. Jenže tahle zelenina měla slupku a uvnitř spoustu vrstev a pecek. Začal se chvět. Lekla se a tak nůž prudce vytáhla. Začala zněj příštit krev. Pevnou rukou sevřela nůž tak pevně až ji zbělaly klouby a vrazila nůž o něco víš než předtím. Do oblasti těsně pod hrudním košem. Ucítila, že se nůž o něco zarazil. Páteř? Svalil se na ní celou vahou. Bruneta uhnula a nechala ho spadnou na lino. V ruce stále svírala nůž, už byl její součástí.

         Byla celá od krve. Vlasy měla smáčené tou mízou života i svetr a kalhotky. I přes kůži cítila její měděnou pachuť. Nedbala toho, jen se dívala na svého milence. Dívala se mu do očí. Dívala se jak v jeho očích umírá hvězda života. Válel se v kaluži krve, která tak kontrastovala s jeho bledostí. Krev mu taky obarvila dřív medové vlasy na karmínovou. Tolik krve...

       Dýchal trhaně jen pár sekund než se zalkl a odešel na věčnost.

       Podívala se na svoje dílo nepouštějíc nůž z ruky.

       „Krásný pocit.“ Pronesla nahlas a šla zkontrolovat, jestli se ještě maso v troubě nepřipálilo.