krůček k nebi

je v tom silný zážitok, zaznamenaný veľmi verne

Myslím, že jsi tou první větou svého komentáře přesně vystihl o čem píšu...děkuji. Mám ráda vnímavé čtenáře.

;-)

Taky se usmívám :-)

To nebylo myšleno konkrétně a už vůbec ne na Tebe. To bych si nedovolila.

Mně ten můj ale moc "banální" nepříjde :-)

Někdy je sám život banální, tak proč ho popisovat nějak zajímavě? To by byl trochu sebeklam, ne?

znova a znova sa vraciam k Tvojim dielam, su plne cloveciny, preziteho,pravdivosti, rozumiem tomu, najdem sa v nich, to je prave na tvorbe uzasne - schopnost nadviazat spojenie s citatelom, zaujat ho, "vcucnúť" do deja, sam sa stava sucastou... preco vymyslat miesto slova smutok ine slovo... nemam vztah k niektorym dielam modernej poezie, kde ani pri najlepsej voli neviem rozlusknut, o com vlastne autor pise... ... tu rozumiem, citim, tak by to malo byt...

Naděje očekává něco od každého jitra - jinak by se nedalo žít. *

:-) díky

Život se dá popsat různě. To jak ho popisuješ Ty, je mi blízké. Rád Tě čtu :)

Život se dá popsat mnoha zajímavými zpúsoby. Ty jsi zvolila ten nejbanálnější. Vůbec nic proti, když Ti to stačí.

Je v něm můj život...nic víc v něm nenajdeš. A připadá-li Ti to jako "psaní pro psaní", je to Tvůj názor, který Ti já vyvracet nebudu. Kdysi mi můj češtinář napsal do gratulace k svatbě:,,Žijte život jako báseň a ať se vám to rýmuje." Tak ho žiju...jen občas zvolím volný verš. To, že ne každý pochopí, už k životu patří. Jsou tu ale i tací čtenáři, kteří vědí, že jsem opravdová - živá. Dík za zastavení

Naprosto souhlasím s Tóru. A pokud mám jako čtenář říct, co za těmi slovy vidím, bude to buď potřeba vnitřní hygieny anebo jen prostě psaní pro psaní samotné - neregulovaný proces, nikoli poezie. Možná kdybychom spolu seděli u kafe, viděl bych Tě jako konkrétní osobu, člověka z masa a kostí, která má nějaký splín, něco ji bolí, asi by to působilo jinak, než když jen někdo úplně cizí, virtuální, vypálí naslepo na internet pár citově zabarvených slov. Pro to, aby mě text nějak oslovil, musí v něm být něco víc, než jen hromádka starých známých klišé.

no jo no, no, pěkně pěkné

***

moc se mi líbí...***

/*

Myslím, že čtenář nevidí jen slova, dovede přece ten konkrétní - popsaný pocit představit. Nechci aby hledal, ale aby mi rozuměl... Vím, že to myslíš dobře a děkuji za názor - třeba příště, až budu chtít čtenáře trochu "potrápit".

Přibývá let a zvětšuje se délka posledního kroku přes smetiště všech našich špatných činů. ***

...zbývalo krůčků pár,víckrát**ten poslední je nejtěžší

jo, proč ne, T

Jo je mi fakt 18.Asi takovej věk ohlížení.

Madlen, asi ne. Pokud je pravda Tvůj věk uvedený na Tvém profilu. Ale je možné, že si do mého textu dokážeš dosadit svůj příběh... i to se básním stává :-)

*****

krásné.pravdivé asi to cítíme stejně.

hm...možná *