A to to není tý mamince líto, když jí odchází děti?

"To není žádná maminka a nemá žádný děti, 
to je kočka a má koťata 
a tak to u koček prostě chodí."
ale už neřekneš, že to tak chodí i u lidí,
že některým matkám jsou jejich dcery lhostejný
a že někdy ti to nepřijde vůbec líto,
když mluvím o tom, jak už chci odejít.

Někdy si hraješ na strašlivou chudinku,
luxuješ, vytíráš, pereš,
pověsíš prádlo, ale pak už nežehlíš.
A když se tě třikrát zeptám, jestli chceš pomoct,
řekneš, že si to radši uděláš sama
(než abych já to zase všechno zpackala)
a za hodinu strašně nadáváš,
jaký jsme děti nevděčný
a jak nic neuděláme
a krávy jsme zpíčený. 
Ale to ty taky.

Ale někdy neděláš zase vůbec nic.
Já peru, vařím, žehlím, luxuju,
utírám prach, vytírám podlahy,
oblíkám malou, myju koupelny,
chodím na poštu
a někdy taky do knihovny
a ty jenom sedíš a čteš 
anebo taky chodíš a jenom nadáváš, 
jak jsem zase něco udělala zle.

A i když pak dělám všechno
a slyším tě zase jenom nadávat,
přemýšlím, proč ty vlastně nemáš nikdy čas,
když já pak stihnu ještě malovat 
a být na internetu
a skládat o tom básně. 
Kam tobě utíká čas?

Ale chápu tě. Chápu, že sestrám neřekneš, 
že tě to netrápí, když někdo odchází,
přestože (anebo právě proto?) mít čtyři děti,
nebyl tvůj dětský sen.
Ale pak se to nějak stalo.
Až do třetího dítěte bylo všechno v pohodě, 
ale pak se to zlomilo a ani nevím jak.
Možná jsi nesnila o dětech, 
když jsme ti zničily život,
(jak vždycky s oblibou říkáš,)
ale snila jsi o Fordu a Porsche
a k tomu máš v garáži ještě Fiat 
a celkem velkej dům a zahradu
(na který taky často musím pracovat já).

Vcelku si nemáš na co stěžovat, 
občas děláš všechno a občas vůbec nic,
ale koho to zajímá,
já brzy odejdu
a pak uvidíš.

Odejdu a svůj klíč hodím někde z mostu
třebas v Praze do Vltavy
nebo z Nuseláku
a budu se při tom hrozně smát
a pak už se k tobě nikdy nevrátím.

A ty si možná uvědomíš, 
že jsi chtěla víc, než čtyři nevděčné dcery
a manžela, který je pořád někde pryč.
Ale to už bude trošku pozdě.

Tak se tu zatím měj,
žij si svůj život jepice,
měj si své záněty vaječníků,
které jsi po babi zdědila 
a po tobě je určitě zdědím i já
a jsem zvědava, jestli někdy dosáhneš toho,
o co jsi se snažila.

Ale věř mi, jinak tě mám ráda.