ŽIVOT K ZBLÁZNĚNÍ

Psychózy, neurózy, obsedantně kompulsivní poruchy....Asi jen málokdo si dokážeme představit utrpení, s kterým se nemocný člověk musí potýkat.

Zasněná, uprostřed náměstí, jak kašna, v níž voda koluje už mnoho let, zastavila se. Přesně na sedm vteřin. Počítala ,,jednadvacet,“ jak ji učila maminka, když byla malá. ,,Když řekneš pomalu jednadvacet, uplyne jedna vteřina.“ Teď to musela říct sedmkrát. Nepatrně si přitom pomáhala prsty, aby se nespletla. Pomalu se blížila k sedmé dlažební kostce od rohu kostela. Věděla, že od pouliční lampy, stojící jako maják, co každý večer rozzáří všechny dlažební kostky v dosahu svého svitu, musí udělat sedm delších kroků směrem ke kostelu. Ještě se sedmkrát zhoupnout v kolenou, nenápadně, aby si nikdo nevšiml. Nesmí zapomenout na hru s barvami. Tu přidala do svého repertoáru prazvláštních rituálů teprve nedávno. Co nejrychleji zachytit očima sedm bodů určité barvy. Modrá barva většinou vyhraje. Teď má štěstí. Jde to samo. Kabát paní přecházející na přechodu, igelitka vykukující z odpadkového koše, kočárek, deštník, čepice na přidrzlém klukovi už od pohledu, modrá metalíza na zaparkovaném autě. Snad se také počítá. A honem, ještě jedna věc chybí. Co nebe? Platí? Když není nic jiného. Naštěstí, pravidla si určuje sama. Tedy vlastně její porucha. Nebe projde, vždyť je modré. Alespoň tamhleten kousek nad modrým neónovým nápisem herny baru. Herna bar, sedm písmen. Radši se na to snaží rychle zapomenout. Dělá, jako kdyby si této náhody nevšimla. Lékárna, zase sedm písmen. Ne, nebude přeci hledat dalších pět sedmipísmenných názvů nebo nápisů. Nechce ! Na plakátu napsané slovo reklama, ve výloze potravin figurka s cenovkou ,,Mikuláš - 125 g – 69 korun“, ….ne, už fakt nechce..... Uzeniny..................

---