Lék

Divušce

I

Dny jsou dnes nezvykle teplé
alespoň v bytě, když ne v noci
je po prosinci ve starém roce
a v hanebně přetopené ložnici
se kurýruje můj osobní topič

Návštěvy odbily, na chodbě táhne
každý si odnesl domů něco
něco na mě leze

Stromy se zachvěly
skácely, zmuchlaly
a zmizely v křoví

Z městského parku
stalo se škvárové hřiště
což usnadňuje orientaci
při roznášení letáků
a shánění levné pracovní síly

Uprostřed škvárového hřiště
tam, kde prosvítá středový kruh
probíhá tichá demonstrace davu
který lze popsat snad pomocí prstů
jako hladovou frontu na uhlí

Každý je připraven k odbavení
každý má voucher k lékařské prohlídce
hřbitov je ostatně nedaleko letiště
ale lékař má pochůzky na hřbitově

Moje pochůzka začíná na škváře
v této hře na doktora jsme sami
mým úkolem je lék ve sklepě
a podvádím

II

Vítr je příznivý k přistání
blíží se letadlo s humanitární pomocí
podvozek vysunutý, zalehlé uši
přistávací dráha rozevírá stehna a sténá
v poslední chvíli však přichází zamítnutí
pomoc je odmítnuta a letadlo cenzurováno

Sestřelený stroj dopadl do řeky
trup se roztříštil o zamrzlou Vltavu
ukázalo se, že v úložném prostoru
byly jen kartonové krabice
acylpyrin a polystyren

Ostatní šrot, součástky, alobal
vše bude roztříděno do připravených kontejnerů
později
jen co na letiště dorazí uvítací výbor
jen co bude obsluha letiště vyškolena

O místě neštěstí zatím vím jen já
a gumová rukavice v lékárničce
jež oživuje ruční brzdu
mechanickými pohyby reality
jako by byla živá průmyslová kamera
a srdce červený koberec slávy

III

Město žije dál svým životem
dny jsou dnes nezvykle podobné černé skřínce
okna bytů šachovnicovitě osvětlená

Park A na okraji je po setmění nebezpečný
park B v centru je náměstí na Silvestra
škvárové hřiště je zasněžené AB
a je tam zakázáno krvácet

O důvod víc k procházce po zahrádkářské kolonii
kam se sbíhají sirény hasičských vozů
neznámý pacient zapálil příbalový leták
policie vakuuje přilehlé sklady

Požár jde s proutkem k vodnímu zdroji
klestí si cestu šípkovými keři k řece
slyším ho, jak agituje
sám píšu na nějaké podpisové archy
nestačím polykat a zapíjet to vodou

Dole na břehu se objevují hadice
z hadic proudí zástupy myší
které zalidňují tuto lední revue
jako břečťan mezi zuby

Nahoře po ranveji cválají pojízdné schody
odnikud nikam
jako tichá, ale srdečná demonstrace
jako dům s číslem popisným 0

IV

Popel na škvárovém hřišti dohořel. Demonstrace pokračuje i za nepříznivého větru. Demonstrace pokračuje, i když je rozpuštěna, tentokrát jako mlčenlivý průvod. Dav se dal do pohybu. Kam? ptám se. Stařecká ruka zaklesnutá do mého rukávu mi odpovídá řečí hluchoněmých. Musím se sklonit tak, jako bych olizoval elektrickou zásuvku, když jsem byl malý. Kam nás to vedou, babičko? Dostal jsem za úkol přinést lék a na venkově přece nejsou lékárny. Za městem nás stihla vánice. Stařenka se stáhla do sebe, ale ruka, kterou se mě držela čím dál pevněji, se zkracovala. Dav nás tak pomalu vstřebával do svého středu. Zpočátku mě to děsilo - na krku břímě cizí staré ženy, ale brzy jsem zjistil, že váží asi tolik, co rukávník. S tímto vědomím nebylo obtížné rukávník setřást. Sice jsem tak o rukávník přišel, protože se mi svezl pod nohy, ale uvolnil jsem si ruce a hlasivky. Jak jsem hmatal kolem sebe, zjistil jsem, že mezi ostatními postavami lze přelézat - po ramenou, pod pažemi a s trochou obratnosti i mezi pochodujícími nohami. Vydával jsem se na průzkum všemi směry. Pouze tváře mi zůstaly zahalené, každý v tom davu měl totiž hlavu zabořenou do zad nebo do hrudi svého souseda. A tak jsem mohl nerušeně prohledávat kapsy. Postupoval jsem systematicky: Kousnutím do boku nebo do hýždě jsem si vytyčil orienační body. Nikdo nic nenamítal. Dav nerušeně pracoval k cíli jako ledoborec. Modřinou jsem označoval prohledaný oddíl vždy na nějaké výrazné postavě. A jako bych ji tím prohlásil za přítěž, začala malátnět a ochabovat. A nezůstalo u ní. V celém označeném úseku se počínaje tímto kousnutím nohy čím dál zřetelněji opožďovaly za pravidelným rytmem nohou v ostatních oddílech. Kdybych v poslední chvíli nepřeskočil jinam, k cíli bych patrně nedorazil. Prohledaný oddíl nakonec úplně odumřel a odpadl. Znělo to jako vzdech. Otevřená rána, kterou se na chvíli naskytl pohled do krajiny se zasněženými stohy, se spěšně zacelila, aby z davu neunikalo teplo. A také dav citelně zrychlil, jako by byl lehčí. Jenže zrychlení bylo vždy pouze dočasné. Z toho jsem usoudil, že dav musí mít schopnost samoplození. To se potvrdilo při dalších průzkumech a nasvědčovalo tomu, že ve svém hledání a značení nesmím polevit. Buď bychom do cíle nikdy nedorazili, nebo by mě mohl stihnout osud rukávníku. Nedozírnost zasněžených polí, jednolitost vyšlapané škváry pod nohama, nepřebernost davu, který tím, jak se rozšiřoval, zpomaloval a chladl, mé anonymní postavení, nic z toho nedávalo nadějné vyhlídky. Přesto jsem nerezignoval. Nevěděl jsem sice, kam se celá manifestace mlčky ubírá, ale věděl jsem, že rychlost pochodu je v mé moci. S tímto vědomím a pod touto podmínkou se dalo docela dobře živořit. Ovšem mým úkolem bylo sehnat lék. Pouze toto pomyšlení mě dokázalo rozehřát. Když jsem tedy ve stále vzácnějších chvílích oddechu mezi průzkumy rozvažoval své možnosti, rozhodl jsem se z jednoho důkladně prohledaného úseku nevyskočit a zkusit štěstí na poli mezi městem a vesnicí. Možná že v oněch zasněžených stozích se skrývá to, co hledám. Možná že účast na tiché demonstraci mě od cíle vzdálila, ale cíl se každopádně změnil: Tak jako se musela změnit nemoc, musí se teď změnit lék.