Boží muka

Že tys viděl Víťu Marčika a jeho rozhovory s bohem .

Cetlo se to s lehkosti a svizne to odsypalo. /*

reko, jsem rád, že se ti libily dialogy a zpracování. Chápu, že obsah je věc názoru, je to buď a nebo.

Člověče, já ti nevím. Mně se líbil ten začátek, kdy si jde zakouřit k mukám. Pak přijdou tři hvězdičky a všechno za tím mi přišlo takové prvoplánové. Chápající Kristus, zobrazený jako obyčejný člověk (tohle, mi přijde, je nějaká velká obliba v Čechách, možná kvůli té ateističnosti se bojí kdokoliv Krista nebo Boha představit jinak než jako bodrého chlapíka), předvídatelná pointa.

 

Dialogy jsou dobré. A celé je to napsané slušně, bohužel, pro mě to zpracovává nešťastné, obehrané, téma, navíc nijak zajímavě.

 

Radši bych si přečetl, jak ten chlapík kouří u božích muk a jaký vlastně žije život. Víc mě zajímá on než klišoidní Kristus. Promiň, jestli to říkám moc ostře.

mon24: doufám, že jo

myslis ze taka laska moze byt aj realna?  :)  alebo sa to len tak zda?

Uvod drhne jak slohove, tak obsahove. Uznavam, ze neni snadne zprostredkovat setkani s Jezisem, andelem nebo satanem tak, aby to neznelo ako klise, ale tady to slo rozhodne udelat lepe. Rozhovor s Jezisem je trochu jalovy, taky by sel rozpracovat. Prislo mi, ze ses az okate snazil, aby to vyznelo prirozene. Pak ta pasaz v kostele je lepsi. Pointa fajn. 

     Vtipné.

     Z námětu by se ale dalo vytěžit víc.

 

• Babička sebe idze dobic čipovku na MHD-éčko. - Cetka v stanku: "Na mešac?" - Babička: "Ta co ci dziga ? Tuuu ľen po Košicoch."

xxx 

díky shariku, jsem rád, že se líbila

naprosto perfetní! mám rád takovýhle povídky!

Edvine, díky za pochvalná slova. Vážím si jich o to více, že mám velmi rád tvé povídky. Potěšilo mě, že Spasitel i sečtělého působil reálně, bál jsem se, že by nemusel.

Rádo se stalo, Zordone.

Pěkné, čtivé a milé..tip ASUN

Tos, díky za zajímavé informace. Já jsem vycházel z tho, že pneumotorax může vzniknout pouhým poškozením hrudního koše (bez perforace plic).

Tak jsem ještě zjišťovala detaily - viz:

http://engel.ic.cz/jesus_soubory/Page536.htm

Lernick - Pneumotorax je stav, při kterém pronikne vzduch z plic do pleurální dutiny (pohrudniční dutiny) – dutina obalující plíce. Nejčastěji pneumotorax vzniká při poranění hrudníku či plic, a při některých lékařských zákrocích.

Takže: Jestliže Ježíšovi (podle co vypráví Bible i její vykladači) římský voják propíchl kopím hrudnik směrem zdola nahoru, k pneumotoraxu s největší pravděpodobností dojít muselo. Je to pravděpodobnost hraničící s jistotou. I když je fakt, že ten voják to patrně nedělal z toho důvodu, aby způsobil pneumotorax, ale proto, aby vytekla z míst kolem pohrudnice tekutina, která se tam hromadí právě při tomto způsobu popravy (ukřižování) - při visu za ruce je pohyb hrudního koše při dýchání velmi omezený, coz nakonec způsobí právě hromadění tekutin v tomto prostoru. Pokud mi nevěříš, vřele doporučuji poohlédnout se po nějakých lékařských webech, určitě o tom najdeš ještě mnohem podrobnější informace.  :-))

Sípá tedy spíš ta tvoje kritika a zcela zásadní nepochopení Zordonova přístupu k humoru a lehké nadsázce.

Tak tam hovorové tvary nech, ale možná zkus nahradit naopak ty "velmi spisovné". Jako ne že by člověk nemohl mluvit chvíli hovorově a chvíli spisovně, někdo mluví úplně jinak třeba v práci a jinak v hospodě s kamarádem, ale v jedné situaci střídat "tatu" nebo "vercajk" s "chronickým pneumotoraxem", to mi prostě nesedí.

Toscana: kaju se, píšu jako prase a tohle mi dost ujelo a nepomůže tady ani to, že redaktor není korektor.

Janino díky za podnětnou kritiku. Zvlášť s tím hovorovým jazykem se budu muset poprat. Nerad bych ho totiž vynechal.

Představit Boha jako někoho, kdo se chová zcela lidsky, včetně humoru a slabůstek, není nic převratného, stačí si vzpomenout třeba na mnohé české pohádky. Uznávám ale, že je to milé, a zvlášť druhá polovina příběhu včetně pointy mě pobavila. Vadí mi stylová nezakotvenost jazyka, kdy se potkávají velmi spisovné až archaické tvary „stran toho, zda…, takříkajíc, nečekaje“ s hovorovými „tata, fungl, vercajk, nejsu“, a do toho ještě výrazy jako chronický pneumotorax nebo bulvární sólokapr. Působí to na mě poněkud přeplácaně a vlastně se kvůli tomu ani nedovedu ztotožnit s hlavním hrdinou, „naladit se“ na něj. „Nenabídneš mi,“ to je konstatování, jako otázka by to chtělo na konci otazník. Opakování stejných výrazů blízko sebe nepůsobí šikovně („…k něčemu bude bunda, byly na místě“, taky není dobré přehánět to se zájmeny: „z práce jde ona do kostela“ – ona je nadbytečné (mělo by logiku v tom případě, kdyby souvětí pokračovalo třeba „a já do hospody“), „Nechal jsem ji tam stát s její otázkou v očích“ – její je nadbytečné), „to škodí zdraví víc než toto“. „Den nato mi to nedalo“ – tady se sice nic neopakuje, ale nakupení slůvek „nato mi to“ taky nezní zrovna dobře. Narazila jsem i na pár překlepů (opřel se obnažené cihly – chybí o, co když rychle ochladí – chybí se, „Jako to?“ – asi „jak to“, před chalapama, pánbůhzapaplať).

To je pěkné :-)

Šmarja, a já na to koukala a říkám si, chronickej pneumotorax, co to jako je? :-)

pěkný :)

On ten fridex není zas tak daleko od reality. Zamrzání kropenek je poměrně častý jev. Vím o jednom případu, kdy to kostelník řešil přidáním slivovice.  :)

Bez zbytečných snah o rozbor (což stejně neumím) mohu říci, že tohle mě bavilo číst. Fridex v kropence mě dostal; směju se nehlas. A lidsky pozitivní závěr zahřál. Díky za náladu :-)

 

Davide, díky za nominaci. Upozorńuju ale, že momentálně teprve začíná prosincové kolo, takže tahle povídka přijde do soutěže až za měsíc.

Fruhling - od redaktora prózy bych čekala, že bude českou gramatiku perfektně ovládat. Takže:  odsípající ? Sloveso sypat zatím nikdo z vyjmenovaných slov nevyřadil a znamená něco zcela jiného než sloveso sípat.  Sáhni si do svědomí, redaktore! :-)))

Janino, hned ze zacatku mesice nominuji tenthle text do PM za leden. Autor souhlasi.

Janino, hned ze zacatku mesice nominuji tenthle text do PM za leden. Autor souhlasi.

Díky všem za přečtení a jsem rád, že se to i líbilo. Je to v zásadě má osobní katarze otázky církevních restitucí.

@DavidPetrik: s nominací souhlasím a je mi ctí.

Ale ano, máš to pěkné: první věta je vlastně to nešťastné literrní "byl hezký den", ale je zaobalená tak, že to člověka ani příliš nečílí. Jinak příjemně odhlečený odsípající text.

Vynikajici povidka. Jazyk je autenticky, svezi. Vypraveni plyne prirozene a ihned ctenare vtahne. Samotna zapletka je celkem banalni, ale zaroven bez okolku pripomina, ze polemika s metafyzikou nebo vznesene filosofovani nejsou treba, aby se nadhodilo zajimave tema: jak se vyporadat s mystickym, necekanym. Velmi me potesilo, jak neplatonicky, prozaicky a vecne se hrdina pribehu postavil k setkani se Spasitelem. Nejprve jsem se bal, ze ho setkani primeje k uvaham o povaze sveta apodobne anebo jeste hure, ze se svym setkanim bude konfrontovat sve okoli. Autorovo reseni, tj. vecnost vypravecova pristupu, je nejenom sympatictejsi, ale i unikatnejsi.

Pointa take obstoji: podtrhuje, ze za nasimi motivacemi jsou bezna uspokojeni a stesti a nikoliv nutne hledani vyssiho. Zaverem: velmi podareny text a jestli s tim autor souhlasi, nominuji povidku do Povidky mesice za leden 2013.

Líbí *

MNo teda, pěkný příběh, hezky se četlo. A zajímavý závěr. Tipuji. Líbí*

Přesně, "boží počteníčko". Originální, laskavé a ke všemu dost reálné - ono to tak nějak s dobrými skutky chodí i ve skutečnosti :-))))****

To je vážně kouzelné téma! Skvělé, Zordone. :-) *t

Ctení pro mne muka nebyla... spís skoro bozí poctenícko. :-)

jéje :o)