Dopis Ivě

Milá Ivo

Zima nenápadně ustupuje

včerejší ledová obloha byla šmolkově modrá

havrani se někde vytratili

možná do lesa nebo kde se havrani scházejí před cestou domů

za to kosi maj‘ po ránu plno řečí

a já přemýšlím co Ti napsat

už dávno jsem nepsala nikomu dopis

a pak

přemýšlím jestli mám vůbec ještě co říct

slova se přede mnou skrývají

sem tam nějaké vykoukne

udělá „juk“ a zas je pryč

taková hra na schovávanou

slova

slova za nic nemohou

jsou to jen myšlenky obuté a ošacené

a ty mé asi poztrácely sandály

ony to byly takové levné boty

co si budem‘ povídat

jenže já Ti fakt chtěla napsat dopis

tak to udělám úplně obyčejně

už druhý víkend makám denní dvanáctky a jsem unavená

jsem tak nějak unavená i životem a to není dobře

ale předevčírem jsem uvařila kyselé zelí a bylo fakt dobré

sem tam projdu kolem sporáku

zobnu si ho studené na vidličce a říkám si

čert vem kila

a pak čtu kilometry prázdných vět

a sama jsem prázdnější a prázdnější

sesychám jako starý sud

čekám kdy obruče povolí

jednou se nadechnu a všechno se to sesype

trochu rachotu

prach a ticho

tak mi prosím napiš jak je

jak bylo

to mám nejraději

třeba jak jsi seděla na schodech

hubená kolínka pod bradou a pozorovala ten záhadný svět

brusiči vdechovali sklo

oči se jim smály

doma na plotně čekal hrnec zelí a hrnec brambor

ustarané ruce ženy urovnaly neexistující záhyb na vyšívaném ubrusu v parádním pokoji

život měl pevné obrysy

ráda to čtu

pak i ten můj tuší mantinely

říkám si ano

semínka do truhlíku

staré krámy do kontejneru

ráno budou možná na horizontu červánky

a dopoledne šmolková obloha