Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLekce masky; z ne-možností
Autor
Markéta
Lekce masky; z ne-možností
Leží na prkenné podlaze a nechá se tikat
čas pulzuje jí v cévách; erytrocyty jsou okamžiky obalené membránou
přes níž se nevyslovíš
a nebo až právě zde; předznamenání jiného prostoru ---
skrojíš čerstvý chléb, napiješ se mléka, tiše
opadáváš z dechu a nikdo nezametá... Ale možná
tam u řeky
ke stromu přirůstá neznámé tělo
„Řeka je dnes večer splavná a moje srdce propusť“; řekla
a opustila tento i předešlé obrazy
14 názorů
Je zvlastni, jak na nas ma vliv prostredi spolecne s kolektivnim myslenim, nedavno jsem si taky tak podobne sedel a premyslel nad podobnym typem textu, ale ja ho nedokazal dovest do konce, neslo to ze me poradne. Libi se mi, jak ses s tim prostredim popasovala a ackoliv se ti [jako nikomu z nas] nepodarilo vypadnout z kolektivniho mysleni, text beru jako povedeny.
lucie.médea.
15. 04. 2013*
Zbora: ale chybí tam "světlo"... To by např. A.S. Robayna nikdy nedopustil :)
Všem díky za návštěvu a komentáře
u řeky, tomu rozumím... včera jsem tam také sedělě, dlouho, předlouho a nikdy to nebude dost...*
Připomíná mi svým pojetím styl některých současných jihoevropských meditativních básníků. Je tam znatelný ten tah na archetypální rovinu textu, uskutečněný nejen obraty, ale i samotnými symbolistními slovy jako dech, řeka, strom, tělo...