O mouše v jantaru a dalších nezbytnostech

Slyšíš?

To stojí voda nehnutě jak ve skle

a cizí jazyk špičkou ochutnává

ty její barvy ponuré a lesklé

ze kterých blázny věčně bolí hlava

Přikládám ucho k černé kolejnici

slyším jen sníh a nevím jak ti říci

že vše je marno... i kdyby všichni svatí

pili tu vodu

Prsty protekla ti

Vidíš?

To znějí kroky mlčenlivých koní

na jejich hřbetech děvky Satanovy

uprostřed noci divně hlavy kloní

a šumí potok temně karmínový

Vize tak žhavá až z ní lehce mrazí

ďáblu se líbí - boha neurazí

Tma těžce padá na hořící keře

Je víra recept

jak dožít

v nedůvěře?

Cítíš?

To bijí syna člověka a dcery

zas klopí zraky bezmocně a smutně

Jošua mlčí... vždyť on to byl který

procházel Římem zahalený v kutně

Kohout si mohl vykokrhat plíce

a mrtvý čas vytvářel šroubovice

tak strašně tenké předlouhé a líné

ve kterých život

zamrzá

a hyne

...