Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Rozhovor s Danou Zátopkovou

Výběr: a2a2a
18. 08. 2016
12
40
1418
Autor
Narvah

Doposud nezveřejněný rozhovor z roku 2003. Třeba to, co mi tehdy tato 80ti letá milá dáma řekla, bude někoho zajímat.

Zúčastnit se, je krásné, ale zvítězit, to je ještě krásnější Nejlepší česká oštěpařka, dnes již osmdesátiletá Dana Zátopková, navštívila při příležitosti školení trenérů atletický klub v Olomouci. Co člověka při setkání s legendou české atletiky mile překvapí, je její vitalita, veselost a laskavost. A také ochota podělit se s ostatními o cenné zkušenosti a zajímavé vzpomínky. Jak se podle vás atletika za posledních padesát let změnila? Za těch padesát let, co já to mohu sledovat, se atletika strašně změnila. Během války se dělala jen okrajově a to hlavně ve státech, kde se neválčilo. Tam naše země nepatřila. My jsme začínali až po válce, kdy nastal rozvoj nejen atletiky, ale celého sportu. Svět se začal o sport zajímat. Vstoupila do něj ekonomika; různé firmy začaly vyrábět a vylepšovat materiál. Vznikaly nové tartanové dráhy, nářadí. My jsme házeli ještě dřevěnými oštěpy, teď už se hází kovovými. Svoji roli sehrála také televize a rozhlas. Začínali jsme v roce 47, někteří už dříve v roce 46, kdy bylo první Mistrovství Evropy v Oslo. Tam už byl Emil pátý na pět kilometrů. Potom nastal velký nástup všech sportů. Hlavně atletiky, protože ta je určitým základem pro všechny sporty. Do závodění vstoupil lékařský faktor, stravování a podobně. Všichni, jakoby se snažili pomáhat sportovcům, aby jejich výkony byly co nejlepší. Nepřipadá Vám, že se na humanistické myšlenky Pierra Coubertina nabalila za těch padesát let spousta špíny v podobě komerce, dopingu, atd.? Prožívá podle vás olympismus v současnosti krizi? My, kteří pracujeme ve sportu už léta, se snažíme aby ty morální zásady zůstaly u sportu alespoň v základech. Dnes už se nedá bazírovat na tom, co pan Coubertin řekl. Že člověk nemusí zvítězit, ale stačí se zúčastnit. My dnes říkáme: „Ano, zúčastnit se, je krásné, ale zvítězit, to je ještě krásnější.“ Usilujeme o to, aby se bojovalo fair play. Ale ten boj je dost urputný, protože mladí lidé jsou žhaví dosahovat nejlepších výkonů a kvůli tomu jsou schopni podniknout ledacos. Třeba i na úkor svého zdraví. V olympijském hnutí prozatím krizi nevidím. Krize může být v tom, že se OH rozšiřují o další sporty. Olympiáda už je dnes tak gigantický podnik, že je velmi těžko zvládnutelný. Co si myslíte o rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru, že se OH v roce 2008 budou konat v Číně? Fandím tomu, protože jsem v Číně byla. Je to veliký národ s obrovskou tradicí. Po moderní stránce je však ještě trošku zaostalý. Nemyslím tím samotné sportovce, protože ve zprávách se dnes často objeví Číňan třeba v akrobatických skocích nebo v disciplinách, které by člověk v Číně vůbec nehledal. Je to tam ještě trošku sešněrované takovou tou tradiční politikou. Co se smí a co se nesmí a různými zákazy. Právě olympiáda to může trošku nabourat. Bude dobré, když čínský lid uvidí sportovce z celého světa a dostane se s nimi do styku. Rozšíří se tak jejich demokratický rozhled. Ve své sportovní kariéře jste navštívila spoustu zemí. Která kultura na vás nejvíce zapůsobila, která vám byla nejbližší? My jsme s Emilem měli to štěstí, že jsme byli ve sportu úspěšní a tím pádem jsme měli i hodně pozvání. Takže se dá říct, že jsme procestovali skoro celý svět. To by si člověk, který není nijak zámožný, nemohl dovolit. Byl to úžasný doplněk sportu. Okouzlila mě třeba právě kultura čínská. Pagody a všelijaké čajovny. V Pekingu je obrovské muzeum porcelánu, kde jsou mísy z doby dva tisíce let před Kristem. Protože mám ráda starou tradici, velice to na mě zapůsobilo. V Mexiku mě okouzlilo muzeum indiánské kultury. Jsem vděčná, že jsem jej mohla navštívit. Nebo obrazárna v Madridu či Tretjakovská galerie v Moskvě. To jsou všechno veliké kulturní hodnoty. Ukážou člověku, že nejsme jenom my, ale že jsme potomci někoho, kdo měl také vysokou kulturní úroveň. Co se týče životní kultury, tak se mi velmi líbí Severské státy, které dodržují čistotu. Nekrade se tam tak jako u nás a mají velice úzký vztah k přírodě. Když staví dům a poblíž stojí nějaký strom, obalí ho slámou, aby se mu nic nestalo. Takové věci na mě silně působily. A takové ty běžecké euforie, které ve Finsku, Svédsku nebo Norsku vládnou. V lese jsou vysypané chodníčky pilinami nebo borkou a vedle nich nenápadné cedulky, na kterých je uveden počet kilometrů. To se mi strašně líbí. Ten krásný úzký vztah k přírodě, i přes to běhání. Ve Finsku si starší generace spojuje Českou republiku s vašimi jmény… No ano. My jsme do Finska hodně jezdili. Shodou okolností jsme dělali disciplíny, které tam jsou velmi populární. Dlouhé tratě a oštěp. Ve Finsku se vždycky hodně běhalo. Domečky jsou tam daleko od sebe, takže když se lidé chtěli navštěvovat, tak museli běhat buď na běžkách nebo chodit pěšky. A oštěp tam má také velikou tradici. Já říkám, že je to proto, že tam lidé museli hodně dělat se dřevem. Sekat ho, pracovat s ním. Možná to pochází z toho. Komplexně se dá říct, že nejvíce olympijských medailí vyhráli právě v dlouhých tratích a v oštěpu. Ve vaší knize „Dana a Emil Zátopkovi vypravují“ mě zaujala fotografie, na které jste zachycena, jak se sádrou na noze sekáte před garáží dřevo… Ve své speciální oštěpařské přípravě jsem sekeru používala hodně. Štípala jsem dřevo; na stadionu jsem měla ve výšce, kde se odhazuje oštěp, zavěšený takový starý pražec a do toho jsem mydlila sekerou. K radosti správce na hřišti, protože dole vždycky bylo nasypáno hodně odřezků a pilin, takže on vždycky brblal, že se to musí uklízet. Jaké pohybové aktivitě se v současnosti věnujete? Jakým způsobem nejraděj trávíte volný čas? Co se týče fyzické aktivity, tak já už jsem ve věku, kdy člověk musí přepnout na mírně. Když by se snažil ze svého organismu vymačkávat pořád nějaké vyšší výkony, tak by na to mohl doplatit svým zdravím. Pořád se hýbu, pořád něco dělám. Ještě do 77 jsem běhala, ale jenom v lese, na měkkém. Teď už se věnuji jen turistice, procházkám, jízdě na kole nebo plavání.. Máme psa Kubu, takže s ním musím napochodovat denně minimálně tři kilometry. Už jsme ho tak rozmazlili, že to vyžaduje a čeká na to celý den.

40 názorů

Josefk
24. 09. 2019
Dát tip

Martine a Jiří, Janino, to jsem rád, že jsem zde viděl vaše nicky :)))


cikorka
26. 08. 2016
Dát tip

Obecně vzato je jistě paní Zátopková osobnost, ale tento samotný rozhovor mi žádnou převratnou myšlenku nenabídnul. Takové čtení  kčaji nebo do vlaku /jedu vlakem :-) /


Janina6
26. 08. 2016
Dát tip

Těch se učím si nevšímat.


Narvah
25. 08. 2016
Dát tip
Prima, a teď k těm výjimkám ;)

agáta5
25. 08. 2016
Dát tip

moc hezký vyprávění, normální, civilní, lidský .. *


Janina6
25. 08. 2016
Dát tip

Až na dvě tři výjimky vlastně všichni :-)


Narvah
24. 08. 2016
Dát tip
Kteří to jsou? ;)

Janina6
24. 08. 2016
Dát tip

Ahoj :-)

Moc pěkný.

Taky jsem si dala od Písmáka pauzu... a taky zjišťuju, že mi někteří lidi odsud chybí...


Narvah
23. 08. 2016
Dát tip
haha! se tu teď občas objevím.. až něco napíšu pořádnýho.. ještě pořád se mi rozbuší srdíčko, když vidím, že se to vlevo nahoře na obrazovce žlutí.. písmáček je prostě stále má srdcová záležitost.. tys taky dlouho nic nenapsal, co? ten střední věk je ňák neproduktivní.. chce to nějakej rozchod nebo rozvod, aby člověk zas mohl psát.. nebo milenku (milence případně) nebo nevím, co se to stalo.. jen abychom nakonec nezačali potit nějaký smířlivý fejetony kristepane..

reka
22. 08. 2016
Dát tip

Narvahu, ty seš taky taková paní Zátopková. Taky jsem o tobě nic neslyšel zhruba tak někdy od olympiády v Helsinkách.

 

 

Prostě jsem rád, že existuješ. To sem teď budeš chodit často, co?


Narvah
20. 08. 2016
Dát tip
Jasný, pořád jsem to já. Ty jsi ty?

waldekke
20. 08. 2016
Dát tip

Narvae, Ty žiješ!


Narvah
19. 08. 2016
Dát tip
a2a2a: ahoj, díky, sem si vzpomněl, že jsem napsal až při letošních OH v Riu.. nojo.. ;)

Narvah
19. 08. 2016
Dát tip
b.b.: taky jsem na tu otázku koukal.. ;) jen už nevím, proč jsem to takto drsně formuloval.. schází mi kontext..

Narvah
19. 08. 2016
Dát tip
Stvn: souhlas.. pozoruji to i ve svém oboru.. dá práci se propracovat k poznání..

Narvah
19. 08. 2016
Dát tip
Movsare, mě nezajímá, co si do mě projikuješ, ani tvé generalizace a už vůbec se mi nechce cokoliv ti vyvracet nebo definovat. Pokud se ti rozhovor nelíbí, fajn, to je v pořádku. Pokud se chceš předvádět, běž to dělat jinam. Díky.

Movsar
19. 08. 2016
Dát tip

myšlení totiž skutečně nemívá dráhu vrženého oštěpu.


Movsar
19. 08. 2016
Dát tip

chápu, že o ně nestojíš. chtěl bys drbat po ne proti srsti. tak to už tady bývá. pokud nemáš nástroj k vyrácení mých námitek, pak si odpusť "pseudofilosofii" anebo ji definuj. rozbíhavé myšlení beru.


Movsar
19. 08. 2016
Dát tip

dokonce z bible. to už vyznívá i trochu výhružně. opakuji: nepovyšuji se. kritizuji. a činím tak, doufám, vždy věcně, neútočím, jako se naopak stvá ze strany jiných, zde mlčky přijatých, autorů (zdendovo oblíbené "blábolíš" apod.) 


Narvah
19. 08. 2016
Dát tip
Movsare, prosím, přesuň prezentaci svých názorů pod jiné dílo nebo si otevři na témata, která pod mým dílem prezentuješ (emotivní paměť typická pro čechy, osobnost, vyvedení národu z krize, digitalizovaný chaos) vlastní diskusi. o podobně výplody rozbíhavého myšlení a pseudofilozofování tu nestojím. děkuji.

Gora
19. 08. 2016
Dát tip

Dobrou chuť:-)

 


Goro, nejen z pohádky, dokonce z Bible...


Movsar
19. 08. 2016
Dát tip

a jen tak, jako zeleninu do špízu, nabízím otázku pro danu: jak se změnila atletika za poslední tři tisíciletí?


Movsar
19. 08. 2016
Dát tip

svým způsobem by mě mohlo těšit, že pro oponenty představuji natolik silný fenomén, že jakoukoli reakci na m§j příspěvek vztáhnou ihned ke mně, mé osobě. o to víc, nebo možná právě proto, že mě osobně vlastně neznají. ale přesto by bylo pro věc samu lepší, kdybychom se věnovali tématu. a tím je rozhovor, v podstatě nemožnost vést skutečný rozhovorv současné době digitalizovaného chaosu. a dále - proč vést rozhovor s někým, kdo svým zpsůobem nemá co říct. rozhodně se nepovyšuji. i to je zajímaá námitka a bylo by podnětné ji prozkoumat, ten nárok na rovnostářství. jenže - je čas oběda, přátelé.  


Gora
19. 08. 2016
Dát tip

Movsar: proč znevažovat práci jiných? Nemyslím teď "jen" kopáče,vrhače oštěpu, ale i autorů Písmáku. Stačí přece, pokud se nezamlouvá, nečíst. Nebo kritizovat konkrétní věci.... navíc tento autor o hlubší kritiku nestojí:-)

Před nikým se neponižuj, ale ani nepovyšuj...z nějaké pohádky:-)


což tedy, Movsare, nějaký rozhovor s kopáčem zorganizovat, zaznamenat a zveřejnit? Jen ta pro porovnání?


Movsar
19. 08. 2016
Dát tip

ano, připadá mi podobné vést rozhovor s vrhačem oštěpu a kopáčem.  


Movsar
19. 08. 2016
Dát tip

osobnost, čistota, korektnost. zdravý úsudek. tady se to tedy míhá...  


a2a2a
19. 08. 2016
Dát tip

Zdravím do Šternberka a děkuji za ten rozhovor, jen škoda, že jsi ho uveřejnil až po tolika létech, ve své aktuální době by z hlediska postojů k Číně byl ještě užitečnější, ale i tak je svědectvím zdravého úsudku a nadhledu přejícné paní Dany Zátopkové. Pochválím také jazyk zpracování, přijde mi novinářsky čistý a korektní.


Gora
19. 08. 2016
Dát tip

Třeba s tebou jako s osobností udělá nějaký novinář rozhovor, a to už se tomu označení tak nebudeš bránit: představ si to, slavný spisovatel X.Y., přední osobnost české literatury:-)  a pak náš národ vyvedeš z krize....

Dělám si legraci, ale přínos některých lidí bychom uznat měli...ten výběr je samozřejmě na každém z nás:-)


Movsar
19. 08. 2016
Dát tip

nepochybně už s ní byy napsány desítky možná stovky takových rozhovorů. osobnost. to je přece podivné slovo. tady v čechách je ovšem velimi oblíbené. vždycky se hledá nějaká osobnost, nevíce v politice, která by "nás, národ" vyvedla z krize. co je za "osobnostíů sportovkyně? odkud kam a koho vyvádí? ani to v rozhovoru nenajdeme. jak říkám, jalové otázky, snad ani pro g´ol ne, spíš pro sluníčko, jako by je pokládaly děti z mateřské školy paní zátopkové na besídce.  


Gora
19. 08. 2016
Dát tip

Nehodnotila jsem jen úroveň rozhovoru, ale hlavně ten fakt samotného výběru osobnosti...  Žižka je přece jen z jiného, válečnického těsta než D.Zátopková, a taky už s ním rozhovor nikdo neudělá:-) Ale rozumím, oč ti jde.


Movsar
19. 08. 2016
Dát tip

tedy ne fakta, ale fikta? něco na způsob emotivní paměti, jaká je pro čechy typická: nevíme nic o žižkovi, ale jeho velikost je v nás (dík obrození a pak i komunistům jako pokračovatelům obrozeneckých programů). pak by ovšem musely být takto nějak pokládány i otázky, tyhle jsou jalové.


Gora
19. 08. 2016
Dát tip

Movsar: jsem názoru, že určití lidé přece jen mohou ze svých zážitků a zkušeností někomu cosi sdělit, a D.Zátopková jistě patří mezi ně. Čtenář Gólu asi pravděpodobně nevstane z fotelu a nezačne sportovat, ale snad v něm zůstane aspoň povědomí, že někdo něčeho svým nezměrným úsilím dosáhnul:-)


Movsar
19. 08. 2016
Dát tip

čtenáře gólu nebo podobného periodika to možná na chvíli vytrhne z životní nudy.


StvN
19. 08. 2016
Dát tip

Jo, dobrý. Myslím, že takovéhle rozhovory by se měly dělat a evidovat, protože je vždycky škoda, když jeden člověk dosáhne v životě určitého poznání a jeho odchodem, jako by to poznání prostě zmizelo a další generace začíná nanovo. Třeba to o Číně. Já jsem v Číně taky byl a mám stejný dojem, ale co si dneska lidé myslí o Číně, aniž by ji ve skutečnosti navštívili, to je něco úplně jiného a člověk si jenom říká, odkud ty myšlenky pochází. Hezký rozhovor a je dobře, že proběhl.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru