Vzpomínkové zápisy

*

líbí *, nemám co dodat, na ty hluboké komenty pod dílem zkrátka nemám

Whispermoonlite:

Takže egil byl dopaden a usvědčen… ;)

A není každý autor (spisovatel, básník…) tak trochu alibista až idealista?

Tak mě napadá, jestli báseň nemá ambice vypadat mnohem lépe než samotný autor ve skutečnosti je.  

Poťouchlá podvratnost a postoj ke světu, zajímavé...

Vlasta:

to já děkuji za přečtení ;)

Váš text probouzí emoce. Závěr obzvláště, děkuji za přečtení.

líbí se mi, jak egil poukazuje na znejisťující solitérní verše. já bych to nazval "poťouchlou podvratností", která je tak samozřejmě vpletena do těla básně, že člověka nejprve ani nenapadne na ni poukázat. a přitom právě tahle schopnost jít s sebou i proti sobě je prostředkem, který u básní zesiluje jejich důvěryhodnost. je v tom totiž i postoj ke světu, který přesahuje hranici literatury – jeden z jejích ultimativních cílů.

(egil to dělá taky, to je jasné – :D – teď trochu poodskočím a připomenu, že když egila dřív tahle vlastnost buď příliš nezajímala, nebo na ni nedosahoval, nevím, co platí, tak mu to jedna recenzentka před lety, dle mého náležitě, vytkla.)

egil:

Přihlásím se a koukám, že mi tu něco přibylo. ;)

Právě ta část, na kterou poukazuješ: „místní při sobě drží…“ je kmenem celé básně. Na ni je postavený celý text, odvíjí se nahoru i dolů.

Vnímáš to správně, jsou tam přítomné spoje na vnitřní obrázky, které se pohybují směrem k dětství a zpět k dospělosti.

A ano,

snažím se,

aby každý řádek obstál sám za sebe,

ale ve spojení s dalším řádkem dával i

širší rozměr.

Ráda si hraji s významy.

Taková úchylka,

ale pokud vím, teda teď mi to došlo (na chvíli jsem se zamyslela nad tvou tvorbou)

… ty to děláš taky!  

Jsi přistižen! ;)

Díky za čtení, za názor pro mě povzbudivý, za strašáka, díky kterému jsem si uvědomila, že poezie může být jiná, pro mě přitažlivá a přesně taková, jakou ji chci mít já… a ještě díky za V.

Takže whispermonnlite…  no nic, svedeme to na něj. 

Hlavně dvojka. To je výborný text. Líbí se mi zanořené mikropříběhy (skelety jakýchsi narativů povlávajících v paměti? které vytvářejí jakési přítomné spoje?), oceňuji, jak pracuješ s verši/slovy solitéry, které - podsazené - neočekávaně posouvají, případně znejisťují význam předchozího verše. Tenhle nejednoznačný polínavý časoprostor, do nějž zdařile vsazuješ obecnější reflexe...; a vůbec, celý tenhle způsob běsnění - mi přijde nosný a inspirativní, Některé části by obstály i o sobě:

Jo, to také znám. :) Čtu teď od Petra Krále už asi rok a půl - dosti nepravidelně - "Město je náš les" a teprve nyní začínám mít pocit, že se do toho prostoru dostávám. Ono to také není všechno stoprocentní, myslím, že on má zvyk dávat vedle sebe silné i marginální texty, ale to by asi bylo na pečlivější rozbor.

a2:

Pro mě, pro autora, je zajímavé sledovat názor každého zvlášť, to jak každý vnímáte daný text, kam se ubírá. Je to nový pohled, pro mě pohyblivý.

Nevnímám vaše názory negativně, naopak, jak píšeš, každý jsme z jiného těsta a posuzujeme podle svých vlastních kriterií. Já nejsem výjimkou. ;)

Můžu tě ujistit, že o whisperovi žádné pochybnosti nemám. Právě proto jsem ho navrhla jako redaktora a tajně doufám, že se mu toho křesla dostane, redaktorského mám na mysli.

whisper:

Odpověděla jsem a2 a koukám, že to máme asi tak stejně ;)

Ale s tím vývojem autora jsem si uvědomila, že se vyvíjím i jako čtenář. Před třemi roky jsem si celá natěšená objednala Petra Krále – Bar Příroda. Přečetla pár stránek a nic, naprostá čtenářská hluchota. Po dvou letech, přišel čas utřít prach ;) a já jí otevřela a už nezavřela...

Ale to jen tak na okraj. 

Mám to podobné jako ty a děláš to nanejvýš správně. Samozřejmě čtenář přečte jen to, co ho zasáhne a to určuje nejen autor, ale i jeho (čtenářova) životní filozofie, zkušenost, momentální rozpoložení, atd.  Např. whispermoonlite, o jehož hloubavé erudici vnímat nemám nejmenší pochybnost, přemýšlí nad některými přívlastky, uvádí třeba ...sevřené domy... nebo vystoupal měsíc ...tak nepatřičně... Já je jako přívlastky nevnímám, v prvním případě spíše zdůrazňuje než dokresluje atmosféru, v druhém případě jde snad o ironii či sebeironii.  Jen tím chci dokumentovat, že některé mé úvahy jsou zvláště u autorů, kteří mají co říct, spíše otázkami než rezultáty. Četl jsem znovu a znovu jsem se potěšil.

a2:

Píšeš: První část básně, tady přemýšlím, zda toho atmosférického popisu není moc…

Tak jsem se nad tím zamyslela. Píšu spíše podvědomě, tak nějak intuitivně, ale na druhou stranu než napíšu (dokončím) text trvá mi to pár dní, nechám několik týdnů uležet a vracím se k němu. (Asi si to trochu protiřečí.)

Tím získám jistý odstup, lépe dokážu posoudit, co tam má zůstat, co je navíc a taky třeba, že je to zbytečný text. ;) Občas se mi dokonce stane, že v textu najdu část, která má hlubší význam a je nosnou částí, aniž bych to zamýšlela, tedy pro mě jako autora a věřím, že i pro čtenáře.

Takže jsem se sama sebe ptala proč tolik té popisnosti? Šlo mi především popsat okolní prostředí, tak, jak na mě doléhá podle momentální nálady oné básně a tím poukázat na ty niterné pocity…

Ta první je spíše o pocitech ukrytých za tu popisnost, ta druhá spíše „příběh“ a s tím se už lépe pracuje a ano, měla jsem jasno. To je asi ten rozdíl mezi první a druhou.

Jsi velmi vnímavý čtenář ;)

Díky za čtení, za povzbuzení a za…

Tvé básně jsou přesvědčivě niterné, tím jsou především nosné a mi, jako čtenáři tak odpadá povinnost rozčilovat se, že ne všemu rozumím, protože tak to je, mnohá zákoutí duše zůstávají uzavřená, ačkoliv duše chce v danou chvíli opak, potřebuje ho.

První část básně, tady přemýšlím, zda toho atmosférického popisu není moc, jakkoliv je obratný a působivý. Druhá část básně je naopak nasycena vnitřním dialogem i vypořádáním se s tím, co tě zneklidňuje, pojmenováváš to ve vcelku ostrých obrysech, kterými současně dáváš najevo, že nepolemizuješ, že nechceš polemizovat. Napsal-li jsem ...ostrí obrysy..., nemyslím tím, že křičíš, burcuješ, myslím tím, že dáváš najevo, že máš jasno.

Samozřejmě chválím tvůj jazyk, jako bys vůbec neměla potřebu báseň skládat, jen zachytit tok myšlenek a střetů.

tak ty přívlastky teď neřeš, pokud je tam potřebuješ. Moje zkušenost je taková, že je vždy lepší předepsat si toho víc, jestliže nemáš hned jistotu, protože z chumlu se dá text vždy znovu a znovu vylovit. "chirurg" čas :) se o to postará. Možná, až v budoucnu budeš psát zas trochu jinak, začne Ti v textu něco přebývat, a pak budeš vědět jistěji, zda to tam musí být, nebo ne. - není kam spěchat. složitější texty se vyvíjejí i několik let, to asi sama znáš.

asociace s egilem mě také trochu překvapila, ale ona není od věci. i Tvoje poezie, jak ji znám z dřívějška, je docela hloubavá nebo všímavá, plná různých nesamozřejmých propojení, přitom zaměřená na konkrétní obrazy.

všem díky za čtení, za zastavení a za ;)

whisper:

Je pro mě překvapením, že mě někdo spojuje s egilem, tedy podobný vývoj…

Zrovna před pár dny jsem si pročítala své texty a říkala si, že ty novější jsou otevřenější, že jako autor dovoluji svým čtenářům více proniknout a porozumět. Na jednu stranu mě to osvobozuje a na druhé děsí. Ptala jsem se sama sebe, jestli je to dobře nebo špatně.

Ty přívlastky, myslím, že mi už někdo o tom psal. Pokud jsi to zrovna nebyl ty. Zrovna ta „přičinlivá zeď“, ta mi trochu víc vystupovala, to je pravda, ale pokaždé když jsem ji odstranila, přišlo mi to prázdné, hluché… nakonec jsem ji tam nechala. Vlastně některé ty přívlastky mají spíše soukromý význam, prostě tam patří.

Je to jako když se s někým bavíš, ale určité pocity, myšlenky nahlas nevyslovíš, necháváš si je pro sebe. Tohohle nešvaru se nedokážu zavit, ale nedokážu objektivně posoudit, jestli je to špatně.

Elaborát – nehezké slovo, ale tak nějak to asi je ;)

Díky za zastavení, čtení a názor…

A další sbírka? Ráda bych si ji přečetla, bude?

teď nevím, zda nezaostávám v čase, ale mám příjemný pocit, že ve srovnání s některými Tvými staršími texty je tohle projasněnější a uspořádanější, aniž by ubylo hloubky nebo zajímavých otoček. shodou okolností, jak nyní čtu egilovu knížku, vidím vývoj podobným směrem. oba umíte čím dál víc rozprostřít obraz bez chtěného poetizování. myslím, že jde o to, vycítit správnou míru záběru – neulpět na povrchu ani se nevyčerpávat zatěžujícími introspekcemi. nad funkčností některých přívlastků bych možná zaváhal ("nepatřičně" vystupující měsíc, "přičinlivá" zeď, "sevřené" domy) – ne snad proto, že by byly hluché, ale kapku mě vyrušily (což se po čase může obrátit v klad, pravda) ve srovnání s jinými přívlastky, které mi do obrazu zazněly okamžitě. nicméně, báseň má pro mě úroveň poetického elaborátu.*

agáta: není prase jako prase, co teprve to lidské ;) dík za čtení ...

hm.. prase mě trochu vyrušilo, ale jó .. třeba.. pouští ti žilou v jakoukoliv návštěvní vzpomínku... to je pro mě hodně dobré... a já vlastně psát ani dnes nemusím, dnes jsou tu Básně :)))

a konce ti jdou

líbí *

vlastně nevím co napsat...skvělé...ukládám...

... tieto spomienkové zápisy akoby boli písané v (pre mňa) cudzom jazyku. významy skôr cítim než presne chápem v(o svojom) jazyku. 

Lucie, ženo z Ostravy, je mi ctí číst tvé zápisy...zajímavé texty:-)