Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSvět emocí
Autor
Estel
Proč mám tak málo kritiky :)
Svět emocí
Potkaly se na ulici dvě paní - Lítost a Prázdnota.
Začaly si povídat a v očích měly slzy.
V srdci se jim totiž usadila Samota,
která je pořád sama, a to ji mrzí.
\\\"Co kdybychom si sedly do parku?\\\"
navrhla paní Lítost skromně.
\\\"Proč ne ? Dáme si třeba polárku,
nemusíš se přece bát o mě.\\\"
Tu přijel na kole pan Smutek.
Byl už starší, měl šediny na hlavě.
Prý teď před Žárlivostí utek,
že má toho dost, právě.
\\\"Dámy, mohu vás pozvat na sklenku vína ?\\\"
Podívaly se na sebe a hlavou kývly.
\\\"Víte, cítím se sám a je mi zima.
Proč neprožít spolu krásnou chvíli?\\\"
V útulné kolibě pohoda vládla.
V rohu u stolu sedí tiše Láska.
Jen se dívá, jak oheň v krbu praská.
Hodně ji bolí, že teď na zem spadla.
Na přípitek cinkly plné skleničky.
Smutek ji zval: \\\"Lásko, pojď za námi!\\\"
\\\"Proč, ne ?\\\" řekla a slzy měla pod víčky.
Snad nevadí, když se vínem omámí.
Tu pustila se láska do vyprávění,
že asi ztratila nejlepšího přítele.
Že zůstal jí jen svět pohádek a snění.
Začaly zvonit zvony v kostele.
Do místnosti vešla paní Žárlivost rázně.
Měla na sobě róbu a na klobouku peří.
\\\"Smutku, máš doma málo kázně.\\\"
Už mi bude líp - v to Láska pevně věří.
\\\"Jdeme domů, ty sukničkáři !\\\"
Smutek vstal a sklopil zrak.
\\\"Ať se vám, dámy, dobře daří !\\\"
Na nebi se objevil šedivý mrak.
Pak se otevřely dveře a vešlo Štěstí s Nadějí.
\\\"Lásko, nemáš tu dobrou společnost.
Pojď s námi už domů raději.
Pomůžeme ti, slz už bylo dost.\\\"