dračí

Seděla na břehu a ujídala z pootevřených dlaní. Přes špičky prstů těkaly modré oči zprava doleva a zase zpátky. Hladové oči, ve kterých plavali pstruzi. Řeka olízla špičky ochozených bot, přelila se přes roztřepané tkaničky a vrátila do koryta.  Žena dojedla, zatřepala dlaněmi a vkročila do vody.  Bleděmodré šaty pluly na hladině a tvořily za postavou hebký závoj. Chvilka a pak jen šplouchavé ticho.

Dvě vratký cesty u kamenný hráze…
 
kde teče voda po pramenech a splétá copy
na břehu roní tráva zrcátka
odcházíš
do vlny tří pramenů…

tam dole jeden připomíná život
hučení v uších přechází v monotónní šepot
mořský koník 
obrace hladce pod hladinou  
švih
v jepičích stopách zapomenutý hlas a tvoje ruce ploutve
nadzvedávající kameny
 
do druhého nasypeš bubliny z úst    otevřeš dno
a vpluješ mezi dračí vejce
miminka spí          ve vápníkovém srdci tlučeš o překot
lehkou přítomností

padáš
do třetího pramene se skořápkou v krku
odkašláváš kousky svých bratrů

a pak to světlo jak se snaží přetrhnout dračí povyk

Na druhé straně řeky vystoupila z vody dívka.  Vyšplhala po břehu a vydala se po úzké pěšině. Vítr ji sušil bleděmodré šaty.

Někde v dálce bude město.