Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNevesta
Autor
Karpatský knihomoľ
Je tu s nami Je rád že mu slúžia nohy
Začína nám vravieť príbeh
Jeden z mnohých
Stalo sa to tuším v päťdesiatom piatom
neviem to už presne
Nezáleží na tom
V Rakovníku prišla na stanicu žena
chodila vraj roky v bielom oblečená
čakať na ženícha čo vo vojne padol
No a ďalej?
Už nič stratila sa s davom
Z tácky mizne koláč pozeráme sa von
pouličná lampa tupo zíza na dom
ako oči toho ktorému by mávla
tá čo dlho márne čakávala na vlak
27 názorů
Karpatský knihomoľ
12. 08. 2019Rihavlin mám radosť, že sa ti páči.
Karpatský knihomoľ
28. 11. 2017atkij vďaka
Karpatský knihomoľ
24. 11. 2017Vďaka za návštevu aj tip Šumavka.
Velmi pěkné, trochu smutné, ale toto téma by mě zaujalo třeba i jako povídka. Dávám tip.
Karpatský knihomoľ
03. 11. 2017lastgasp ďakujem
Krásně napsaná pocitová nálada, jak prošla kolem a bude naplněna planou nadějí pohledu do prázdných očí. Magické, kouzelné, utěšující.
*/ dávám tip.
Karpatský knihomoľ
02. 09. 2017Radovan Jiří Voříšek
02. 09. 2017taková nostalgie z ní vane, a ne nepříjemně
Karpatský knihomoľ
13. 08. 2017ďakujem blacksabbath, som rád
blacksabbath
13. 08. 2017parádní......ač smutné.......*/***
Karpatský knihomoľ
05. 08. 2017vďaka nechápu
Karpatský knihomoľ
04. 08. 2017Tešilo, dík volamsa6
Karpatský knihomoľ
04. 08. 2017vesuvanka, Alenakar vďaka a som rád ak vás text zaujal
Zvláštní básnička. Vane z ní podivný smutek. Zaujala by svým námětem šílené nevěsty i jako próza,protože obraz,se kterým pracuješ,je neobyčejně působivý. Tip. - Někteří japonští vojáci "bojovali" na tichomořských ostrovech ještě dvacet let,protože si nechtěli připustit,že by Japonsko mohlo prohrát válku. Tvoje nevěsta si zase nechtěla přiznat prohru svou.
Karpatský knihomoľ
03. 08. 2017Dodola, Gora, agáta5 a Yan73 ďakujem za nahliadnutie a odozvu.
a dál? už nič, stratila sa s davom... jak jsme my lidé pomíjiví :) častokrát si říkám, cože po mně zbyde? vzpomínka? Hrnek na stole? ... to je život...
Je smutný pohled na psy, marně čekající u vlaku na zemřelého pána, natož na lidi...