Černé koťátko

V noci jsem našla za dveřmi
malé, černé kotě.
Bylo vyděšené a pokoušelo se
usnout na chladné zemi.
Vzala jsem si ho domů.
Choulelo se mi na klíně
a roztomile vrnělo.
Chvíli se převalovalo a
zatínalo drápky do mých nohou,
ale pochvíli tiše usnulo.
Dýchalo rychle, ale spokojeně
a nechalo se hladit po
svém sametovém kožíšku.

Včera jsi stál za dveřmi.
Chtělo se mi plakat a
pomalu jsem šátrala po klice,
ale pak jsem si vzpomněla na mé koťátko
a na naše věčné neshody.
Prosil jsi, abych ti odpustila,
však prý nejsi takový jak vypadáš.
Neotevřela jsem,
protože mně odloudilo nesmělé mňouknutí mého koťátka.
Odešel jsi.

Můj klín už však už patří někomu jinému.
Tomu, který mi projeví svou lásku.
... mému malému, černému koťátku s jiskřičkami v očích...