SEDÍCÍ LEV V ČESKÉM STŘEDOHOŘÍ

Narriel, děkuji za přečtení a milou odezvu :-))). Kdyby mě kamarádi včas nevarovali, asi bych lezla po balvanech výš..., ale to už bych o tomto  výletu nenapsala. 

"...Moji spolupoutníci se ihned obracejí a nabádají k návratu, zatímco já, očarovaná tímto děsivým přírodním divadlem tu stojím jako přimražená a po chvilce dokonce postoupím o několik metrů výš a vylezu na kámen, který už je mimo dosah stromů. Jsem si vědoma hrozícího nebezpečí, ale je tu něco silnějšího než strach..."Ano, tomuhle rozumím, prožívám to podobně, už odmalička... Jsou chvíle, kdy pro fascinaci nějakým přírodním jevem zapomenu na všechno okolo - a kolikrát i na to bát se ve chvílích, kdy bych nejspíš měla :).Díky za milé vyprávění, okouzlilo jako vždy.

Marcelko, děkuji za zastavení a milá slova i Tip :-)))

Jani tip za poutavé vyprávění a guy - dík za animaci :-)

Růženko, děkuji za přečtení, milou odezvu i zájem, který mě moc těší :-)))

Dvakrát jsem četla toto zajímavé vyprávění.Těším se nadalší.***

Adriano, děkuji za avízo i za poctu, kterou si ani nezasloužím. Jen popisuji svoje dojmy z výletů s doplněním přírodních zajímavostí zejména z geologie, vulkanologie a botaniky. Vnímám sopečnou činnost jako úžasný geologický děj, jehož výsledkem je nakonec (po vyhasnutí vulkánů) je zajímavá a velmi úrodná krajina.

guy, děkuji za zastavení, milou odezvu i animaci, ktrerá je skvělým doplněním díla.  Znám ji, je velmi pěkně zpracovaná. Myslím, že čtenáře zaujme. Moc bych Ti přála, abys Středohoří navštívil :-)))

Vždycky když si přečtu některé z Tvých poutavých vyprávění, láká mě to k výletu do oněch míst. Snad se mi to někdy podaří i v reálu, zatím trénuju jenom na internetu, kde jsem mimo jiné narazil na tuhle animace. Předpokládám, že pro Tebe to nebude nic nového, ale třeba někdo z Tvých čtenářů ji nezná, tak se snad nebude moc zlobit, když mu přijde avízo, za což se předem omlouvám.

Alenko, díky, máš pravdu. v té době byla kresba nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak zachytit krajinu, která básníky zaujala. Mě na tom fascinuje preciznost kreseb a maleb - tito lidé měli velký výtvarný talent a pravděpodobně byli samouky. 

Já myslím ,vesuvanko,že s těmi kresbami je to podoné jako třeba se zpěvem. Dříve lidi sami zpívali,protože neměli na krku mptrojku a v uších sluchátka- Kreslili proto,že si nemohli všechno vyfotit mobilem. Jak jinak si mohli zachytit básníci v první polovině 19.stol. scenérii,která je zaujala,když ještě neexistovala fotografie ?

Alenko, díky :-))). Ano, právě pro ten zájem o sopky a mineralogii mně je Goethe sympatický. 

Karel Hynek Mácha moc hezky kreslil, našla jsem už dříve na internetu soubor jeho obrázků hradů, kam doputoval pěšky. 

Díky i za další informaci. Od Lermontova jsem našla krásný obraz horské krajiny u Tbilisi. Kresby E. A. Poea se mně nepodařilo najít.

Pro mě bylo překvapení, že i H. Ch. Andersen pěkně kreslil. Hodně cestoval, psal zápisy z cest, které doplňoval obrázky.

Díky za kresbičku. Goethe se zajímal o sopky,proto ti musí být určitě sympatický.

Hodně romantických básníků umělo dobře kreslit.Vedle našeho Máchy třeba Lermontov. Nejvíce se mi ovšem líbí kresby E.A.Poea.

Petře, mám radost, že Středohoří je také Tvoje milovaná krajina. Děkuji za přečtení a milou odezvu :-)))

jako vždy pěkný počteníčko i o mém milovaném středohoří

Adriano, ano, sáhnout na něco nebezpečného - je to přesně tak jak píšeš. Děkuji za zastavení a milá slova i Tip :-)))

Aleši, děkuji za přečtení a milou odezvu :-))). On ten kopeček působí dramaticky už na pohled. Myslím, že při bouřkách ho blesky navštěvují častěji, primát v Čechách má Milešovka.

Kdo by řekl, že takový "kopeček" dokáže být tak dramatický... Byl jsem tam kdysi, i když bez bouřky.

Štírko, děkuji za zastavení, milá slova i zájem, který mě potěšil :-))). Dnes už bych si netroufla vylézt téměř na vrchol osamělé hory s výhledem na bouřku, vzdálenou jen pár  pár kilometrů... V dnešní době jsou bouřky mnohem nebezpečnější, kdy blesk zasáhne člověka mezi vysokými domy, jak se to stalo letos dokonce dvakrát.

Přírodní scenérie souboje živlů miluji a sleduji alespoň ve filmech a na internetu - mám na mysli zrození ostrovů podmořskými erupcemi, a pak mě zajímá jejich další vývoj a osídlení životem.

Jani, děkuji za krásný zprostředkovaný výlet.... Také miluji působivé přírodní scenérie a "boj s živly".... Před bouřkou mám ale obrovský respekt... Prvá fotka je opravdu ležící lev, koukající se nahoru do mraků... Paráda... Těším se na další objevy.

Alenko, díky. Přesně tak, jak píšeš. V 19. století se krajina Českého středohoří těšila zájmu romantických malířů. Obrazy Caspara D. Friedricha se mně také líbí. Dalším malířem byl například Ludwig Richter, který srovnával tuto krajinu s italskou krajinou.  Malířů bylo víc. Ve 20. století si České středohoří zamiloval Emil Filla a namaloval rozsáhlý soubor panoramatických obrazů Středohoří. 

 

Svým posteskem, že je krajina Středohoří opomíjená, jsem měla na mysli to, že veřejnost, a často i turisté, kteří cestují po naší zemi "křížemkrážem"  navštíví Krušné hory, České Švýcarsko, Kokořínsko, ale České středohoří, které je v těsném sousedství, je neláká. 

 

Johann Wolfgang Goethe mě dostal už v době studií právě  tím, že byl i geolog a mineralog. Aktivně se zúčastnil průzkumu naší nejmladší sopky Komorní hůrky u Františkových Lázní. Byl i velmi dobrým malířem a kreslířem. Podařilo se mně najít jeho kresbu vrchu Bořeň, na niž přidávám odkaz:

 

440px-Der_Borschen_bei_Bilin_1810.jpg

V 19. stol. byla krása české krajiny vyhlášená i v Německu. Často sem zajížděl malovat můj oblíbený malíř C.D. Friedrich,ale po Čechách cestoval i Goethe ,nejen jakožto umělec,ale i jako vědec. Zabýval se totiž geologií.

Alenko, děkuji za přečtení a milou odezvu :-))). Cestovala jsem nejvíc po Českém středohoří, které jsem si přála podrobněji poznat už od dětství.  Přišlo mně líto, že je tato krajina u nás dost opomíjená a zřejmě dodnes má stále "punc" průmyslového českého severu se znečištěným ovzduším a vodami. Mnohé se změnilo k lepšímu a i zde v sousedství průmyslu je krásné a unikátní České středohoří - krajina,  kterou bychom jinde ve střední Evropě marně hledali (museli bychom jet až do Francouzského středohoří - pohoří Auvergne). Proto České středohoří propaguji. Jinak mě fascinují všechny krajiny sopečného původu, snažím se o nich - o jejich neživé a živé přírodě dozvědět co nejvíc - a o svoje poznatky se podělit se čtenáři.

Když si čtu tvé články a dívám se na tvé fotky,vždycky mě mrzí,že jako zahradnice mám tak málo času na cestování. Ale aspoň tak trochu cestuješ za nás ostatní. - Celé velmi pěkné - tip.

Irčo, Dodolo, Ivi a Peter, Romane a Luboši, děkuji a zastavení a milé komentáře :-))).

Bořeň má velmi zvláštní atmosféru - kamení tu vypravuje příběh o zrození kopce. Výlet byl umocněný zážitkem z bouřky. Kde ty časy jsou, kdy bývaly bouřky mírné (dá-li se to tak říct),  oproti těm, které byly letos. Tolik škod a dokonce  byly i dva případy, kdy blesk zasáhl člověka i v ulicích města...

Svůj obrázek tu nemám, Bořeň jsem sice namalovala podle fotky asi před dvaceti lety,  ale barevně se mi nevydařil, s akvarely jsem tehdy začínala. Možná, že se k němu ještě vrátím. 

Nebudu mluvit za ostatní, ale já osobně jsem asi spíš rád, že jsi nám to mohla vyprávět... ;-)

Jani, fakt zaujímavé, vrátane fotiek vrchu, tá druhá obzvlášť.

očarovaná tímto děsivým přírodním divadlem tu stojím ....člověk snadno podlehne kouzlu... v divadle přírodním.......*/***

Obdivuji tvoji odvahu, ale chápu. Já bych tuto odvahu asi neměla, leda z bezpečné chaty dobře chráněné hromosvodem :-) A tak člověk přichází o životní dramata, na která se nezapomíná :-(  

Jo příroda občas člověku připomene, kdo je tady silnější. I u nás v malinkých bezpečných Čechách 21. století. Úplně mi letos stačily "cirkulujícíc bouřky". Takové dramatické, zlověstné až mysteriózní scenérie mračen jsem dosud viděla snad jen v televizi.

To je dramatický příběh...ještě, že jste utekli, Jani. Díky za faunu, flóru, příběh a fotky...jen kresba mi chybí:-)