Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sekuřníček
Autor
agáta5
Jsi -
načatým krokem
v loňských ostružinách
jediné listy co přežily prosinec i leden
se všemi chlupy
prachem
kočičími granulemi a kuličkou
… a tichem
(…a je nám stodvacetšest let hledání…)
Je zvláštní, jak hlas dokáže v člověku probouzet pocity. Tichý, monotónní uspává, energický vlejvá do těla chuť něco podniknout, panovačný nechuť třeba i zvednout ruku a veselý vyběhnout ven a postavit kuřníček. Ano, plánuju postavit kuřníček, protože slovo kurník mi přijde divný pro tyhle úžasný bytosti, který mi budou snášet vajíčka a nahradí televizi.
Volal mi přítel. Je to přítel na telefonu, nikdy v životě jsem ho neviděla, znám jen jeho hlas. Povídáme si o umění, elektrice a plachetnicích. Většinou stavíme vzdušný zámky, ale poslední týden kuřníček. Kreslím bidýlko, plot a chaloupku, studuju dostupnou literaturu, obvolávám sedláky…a můj plán podporuje hlas.
Viděla jsem jednu pojídat tkaničky. Tak dlouho zobala, trhala a rvala, až ji sežrala! Tkaničku. Viděla jsem Boženku, člena rodiny v zapadákově u Domažlic, kterou po smrti pohřbili. Fakt, pohřbili jí jako člověka, nesežrali. Boženka měla přístup všude, kam se jí zachtělo. Kadila lidem pod nohy a její tatínek vzal večer hadici a spláchl ta její hovínka z chodníku do trávy a další den znovu a znovu, dokud neumřela. Byla obrovská, vyžraná jako Otesánek. No aby taky ne, když jí všechny návštěvy podstrojovaly. Hlavně o víkendech, kdy se na pozemku sešlo třeba i třicet lidí. Ta žrát tkaničky nemusela. I když... trošku to tam zavánělo šikanou, protože vždycky večer vzal milý tatínek tři paví péra a připnul je Božence víte kam. No a pak popíjel lahváče a spokojeně se díval na toho svýho páva.
A můj hlas říká, že musím pozemek oplotit, jinak mi sežerou i ostružiny a navíc, občas si nechávám venku za dveřmi boty…
Syn říká, že si něco kompenzuju, když blbnu se slepicemi. On vůbec nechápe, jak mi krvácí srdce, když musím v krámu platit ty nekřesťanský peníze za vajíčko. Když už platit, tak svým, že jo? A to ještě chlapec netuší, že mi začíná štvát to předražený máslo…
30 názorů
jé, to jste mě potěšili :) u kuřníčku díky
vigan, a víš, že se jmenuji Legátová za svobodna? Možná to je nějak všechno propojený :)))
Příběh o Božence, pavích pérech a lahváčích mě opravdu donutil k úsměvu - Díky ... :o)
TipipiT
Většinou pohoršeně kritizujeme , když se někdo chlubí cizím peřím , ale ta představa vaší slepice a pavím ohonem je boží. Tip.
Karpatský knihomoľ
16. 02. 2018Máš moje sympatie. Niekoľko rokov som choval pre podobné pohnútky japonské prepelice, dokonca som si kúpil umelú liaheň. Liahli sa v nej kuriatka len trošku väčšie od čmeliakov.
PS: Tvoj úvod je úžasný.
Já jsem ještě zdatný "kohout", tak si dovolím kvok. Moje nevl. babička měla slípku a ta (opravdu!) za kus tvdého rohlíku na vízvu podávala pac. Tedy vlastně pařátku. Absolutně - a jen na ni, měla averzi babičina koza Sisi. Nikdo nevěděl proč se pořád spolu kokomekali. Máš to fajn napsaný a prima plány. Objednám si u Tebe na Velikonoce vejce. Raději už na tvrdo.
Evženie Brambůrková
15. 02. 2018Kdybych vypustila našich pět slepic a připla jim paví pera, pak se kolemjdoucí p..... do vejšky. A já bych si to užila. :-)))))) /T
Asi se to moc neví, ale slepice uzavírají i pevná přátelství. Sestra když byla malá, pojmenovala dvě babiččiny slepice "kamarádky". Skutečně chodily všude spolu, jedna od druhé se nehla. Možná to mělo prozaický důvod, že takto čelily vyšší hierarchii ostatních...
gabi tá istá
15. 02. 2018kuřníček šopička!
veď ani tie vajíčka ti nebudú chutiť, Agátka,kedˇsi predstavíš, aké kuriatka-detičky z nich mohli cupkať za tebou
no já bych chtěla jednu bílou a zbytek kropenatý... tak snad je přivezou v těch nejlepších letech(měsících), aby si zvykly :) taky jsem přemýšlela od kuřátka, ale já bych nerozdýchala, kdyby se jim něco stalo.. takhle jsem chovala od miminka kachničky - dvacet jsem jich měla.. a omarodila jejich konec... chodily za mnou jako dětičky, na jídlo asi nic chovat nebudu už :) díky za čtení
Agáto, díky za hřejivý příběh. Dostala si mě do doby, kdy jsem vychoval od kuřat svých deset bílých lenghornek, kterým jsem dělal mámu (nebo tátu) a nechaly se chovat, zobaly z ruky a nesly jako o závod. Když jsem jim každý týden neuklidil kuřníček, tak tam večer potvory nechtěly zalézt. Já snad o tom napiši povídku. Raději ne, asi bych se opakoval.
jééé, pípák chudáček :( hezká vyprávěnka
kví, jj, žádný kafe, špaldu, tak je to správně :)))))))
kočko, maminka se nepočítá, to není slepička :)
Promiń, že tentokrát moc pindám, ale neovládám se, když je to dnes o slepicích:-) Jednou dávali film, kde několik dětí mělo ochočené slepice v takové boudičce, to byl asi jediný film, kde hlavní roli hrály slípky...název už nevím...
Náš Pípák, nalezený na silnici /někomu spadl při převážení z auta/, byl to brojler...miloval řízky a jedl s kočkama, to jsem ještě neměla slípky, a po dvou letech začal snášet obrovská vajíčka, pak ho něco sežralo:-((( a už končím....promiň...
kvíí, tož přijedeš a budeš je krmit... a pak budeme pít čaj (já kafe) a dívat se jak zobou, co jim přijde po zobák... mám to vymyšlený dobře :)))
holky, díky za zastavení
gabi.. dikes, že jsi zaregistrovala... :)
Goro, však jsem si myslela, že to bude rajská hudba pro tvý uši :)
To jsi, Agát, snad napsala, abys mi udělala radost:-)))
Je to dobré rozhodnutí. Ony ti to vrátí - i u nás dožívají "důchodkyně" a nejvýraznější členky mají jména, a kohout pokaždé, nyní Budík. Mám dvacet nových, asi tři týdny, a některé už se nechají hladit...věnuju jim čas. Díky ti!!
gabi tá istá
15. 02. 2018(…a je nám stodvacetšest let hledání…)*