ROSTLINY NA ETNĚ

Narriel, není zač, ráda jsem napsala :-)))

Děkuji za osvětlení :)...!!

Narriel, děkuji za zastavení a velmi zajímavou otázku. Určitá souvislost se složením vulkanické půdy a endemickými rostliami existuje - některé druhy vyžadují zásadité půdy (čedič je zásaditý), jiné vyžadují kyselé nebo netrální půdy. Zásaditost vulkanických hornin je dána obsahem SiO2 - zásadité horniny mají nižší obsah SiO2  44 - 52 % (čediče), neutrální horniny 52 - 65 % (andezity), kyselé horniny nad 65 % (ryolity, dacity).

 Velký podíl na výskytu endemických rostlin má kromě podloží i nadmořská výška, specifické podnebí (dané nejen nadmořskou výškou, ale i vzdálenost od moře či oceánu, návětrnost či závětrnost místa, jeho zastínění či osvit) a také celková členitost terénu.

Semínka rostlin se uchytí na vulkanickém podkladu (v případě Etny čedičovém), který jim nabídne bohaté živiny, ale aby tu rostliny přežily, musí se přizpůsobit klimatickým podmínkám, které jsou na Etně  v nadmořské výšce nad 2000 m hodně drsné - a tak se vyvíjejí endemity , které bývají často nízké, mívají tužší stonky i listy. Často rostou těsně vedle sebe, vytvářejí shluky, čímž se vzájemně chrání.

Pokud jde o druhy endemitů v sopečných krajinách, velmi zajímavé jsou hadince (Echium). Na ostrově Tenerife ve svazích sopky Pico del Teide roste hadinec Echium wildpretii vysoký až 3 m s velkým květenstvím karmínových květů. Nízké endemitní hadince (Echium lancerotese)  najdeme na ostrově Lanzarote, který je nejsušším Kanárským ostrovem. Další druh endemitního hadince (Echium candicans) roste na Madeiře, endemitem je Echium vulcanorum na ostrově Fogo (Kapverdy).... Je to jen nepatrný příklad. Endemitních rostlin na sopečných půdách je velmi mnoho. 

Jani, je nějaká přímá souvislost mezi geologickým podložím a konkrétními endemickými druhy flory? Případně jaká? Teď možná hloupě plácnu, ale třeba nějaké specifické PH vulkanické půdy, nebo něco podobného - laicky řečeno, "toto roste jen a právě zde proto a proto"...?

Růženko, děkuji za milou odezvu a zdravím :-)))

To je nádhera!

Marti, zdravím Tě a děkuji za zastavení a milá slova :-))). Fascinuje mě návaznost živé přírody na neživou, kontrasty barev rostlin a lávy. 

moc líbí Tvůj obrázek, Jani,. ta nesmrtelnost přírody, která v tak na první pohled nehostinné krajině dá vyrůst takové kráse *

Umbratico, zdravím Tě a děkuji za zastavení a Tip za obrázek, mám radost, že se Ti líbí :-))).

Tentokrát dávám tip spíše za obrázek. Oceňuji barevné ladění a velmi harmonickou kompozici.

Jardo, zdravím Tě a  děkuji za milou odezvu :-))). Udělal jsi mi velkou radost, moc si toho vážím :-)))

Janulko - líbí, skopíroval jsem si ho, budu ho mít v obýváku u okna... díky.*

4U, mám radost, že se Ti líbí. Děkuji za zastavení i Tip a zdravím :-)))

líbí *

Oskare, díky zájem, který mě potěšil  I já Ti přeji hezký den :-)))

Děkuju za náhled článku. Přečtu si ho celý. Už jsem ho našel. A určitě i další. Hezký den

Oskare, zdravím a děkuji za zastavení a milý komentář i zájem :-))). O rostlinách na Vesuvu jsem napsala už dříve podrobnější  dílo "Za živou přírodou Vesuvu", které jsem vložila na Písmák 17. 3. 2012.  Bohužel odkazy na obrázky se neotevřou. Kopíruji z článku dva odstavce:

Horní hranice lesa je přibližně v nadmořské výšce 800 m. Nad ní pak pokračuje pásmo keřů, z nichž nejvíce upoutají naši pozornost žlutě kvetoucí kručinky, vytvářející rozsáhlé porosty. Je jich více druhů, například kručinka vonná (Genista odorata), janovec (Cytisus scoparius), kručinka španělská (Spartium junceum) a kručinka etnenská (Genista aetnensis), která byla dovezena začátkem dvacátého století. Kručinka etnenská dorůstá do výšky až 3 m. Rozkvetlé kručinky, vyrůstající z lávy, okouzlily italského básníka Giacoma Leopardiho, žijícího v 18. století, a inspirovaly ho k napsání oslavné básně "Ginestra" Kručinka.V blízkosti kručinek často roste druh kozlíku Centranthus ruber (italsky Valeriana rossa). Tato poměrně vysoká rostlina potěší bohatým květenstvím karmínových květů. Jsme v místech, kde se rozehrává symfonie vesuvských barev...

Nad 1000 m následuje "království popelu a lávy", které je zvolna osídlováno rostlinami. Je to jedno z nejzajímavějších míst, kde můžeme pozorovat návrat života do míst zasažených erupcí, zprvu pomalu. Trvá zpravidla několik let, než se objeví první rostliny, Na červenavé lávě (lava rossa) se uchytí průkopník života - endemický lišejník Stereocaulon Vesuvianum stříbřitě šedé barvy. Následuje šťovík Rumex scutatus, vytvářející ostrůvky. Směle k vrcholu šplhá i Valeriana rossa, stejně tak pelyněk (Artemisia variabilis). Tu a tam zazáří žlutými květy smil italský (Helichrysum italicum). Silenka oživí lávu bílými květy. Místy vyrazí první pruty kručinek, na jiném místě se rozrůstá jetel Trifolium cherlere, jehož huňaté květenství připomínají náš jetel rolní, liší se bělavě-zelenavým zbarvením a kulovitým tvarem. Další zajímavou rostlinou je žlutě kvetoucí mák Glaucium flavum, který se dostal z Kalifornie do západní a jihozápadní Evropy a v roce 2006 se objevil na Vesuvu. A další a další... Na jihozápadním svahu se objevuje souvislejší pás zeleně, který postoupil téměř k vrcholu. Některé rostliny sešplhávají do stěn kráteru - zejména výše jmenovaný šťovík, Valeriána a pelyněk a bříza. Šťovík a valeriána se začínají uchytávat v prasklinách lávového proudu z roku 1944, v blízkosti této kamenné řeky vytváří valeriána souvislejší porosty.V západní stěně kráteru vyrůstá v blízkosti fumarol vzácná tropická kapradina Pteris vitata, jíž vyhovuje horké a vlhké mikroklima.

Krásný barevný ostrůvek kontrastující se "smutným" lávovým pozadím. Jakpak to asi vypadá na Vesuvu? :o)) 

Peter, mám radost, že se Ti text spojený s obrázkem líbí. Děkuji za zastavení a milá slova. Zdravím :-)))

Jani, pekné. Tá kombinácia sopky + maľovanie + pútavé texty ťa robí jedinečnou.

Inko, dodatečně děkuji za připomínku ostrova Lanzarote a jeho zajímavých vinic s kamennými ohrádkami, které skutečně připomínají mísy :-)))

Inko, Romane, Karle, Diano, Agáto5, Dodolo, fialko, Evi a Luboši,

zdravím vás a děkuji za zastavení a milou odezvu :-))). Těší mě, že jsem vám Etnu trochu přiblížila. Vulkány a jejich štědrý život mě fascinují. Rostliny na Etně mě dostaly už při první návštěvě, kdy pršelo, mokrá láva byla úplně černá a z ní doslova tryskaly trsy rostlin v poměrně pravidelných kruzích. Už byly odkvetlé, ale mě  zaujaly natolik, že jsem po nich začala po návratu blíže pátrat (podobně i po rostlinách na Vesuvu, které byly pro mě také velkým objevem). 

Dodolo, ostravská halda Ema dokonce tak trochu připomíná sopku. Uvnitř stále prohořívá, žárem dochází k přeměnám hornin a druhotnému vzniku nerostů (například porcelanitu).  Na některých místech unikají plyny, obsahující oxid siřičitý. Na jižním svahu rostou stepní trávy a teplomilné rostliny. Snažila jsem se zjistit, které konkrétně, ale dočetla jsem se jen o žlutě kvetoucvím omanu vrbolistém. Ema by mě zajímala po přírodovědné stránce, je to evropský unikát. Zajímalo by mě i osídlení dalších hald.

Luboši, rozesmál jsi mě, díky :-)))

fascinujú ma vždy Tvoje obrázky a zaujatie sopkou :) a zdravím Ťa!

Děkuji za seznámení s Etnou. Mimořádně působivé :)

Ten kontrast barev je fakt zajímavý, zkouším si představit, že by něco takového rostlo na ostravských haldách, které čedičový svah svou barvou připomínají

příroda je mocná čarodějka...

Díky za krásnou vzpomínku! Na Etně jsem byla, ale vidět ji Tvýma očima, to jsem nedokázala! Tak ještě jednou dík! **********

Etna se mi líbí. Připomíná mi jednu vyhaslou milenku.

Lávové erozní spraše (zejména) bývají úrodné. Pěkná přírodní vsuvka. A akvarel vlastně jedna báseň. 

Krásné... kouzelné... jako bych tam byla... (tak trochu mi to připomíná Lanzarote a jejich pěstování vinné révy ve vyhrnutých kulatých "mísách" na planinách ze sopečného tufu.... Ten  zajišťuje svými dutinami místo pro srážení vzdušné vlhkosti při nočním ochlazení... a takto dodává vláhu rostlinám)

A přeji, Jani, zajímavý den