Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOtupená
19. 04. 2002
20
0
2558
Autor
Elyanne
V paprscích slunečního svitu
pohasly oči vílám noci.
Ráno se lehce zhouplo v bocích,
bodlo mě drátem na pletení.
Nebe sedalo do rosení.
Poslední víly ptám se:
Jsi tu?
Spala a pak se probudila
do dne, ve kterém všechno bolí.
Pak poprosila o cokoli,
co otupí a možná smíří
se strachem snění netopýří.
Tak po čem touží malá
víla?
Sáhla jsem dolů, níž, až na dno
a podala jí mlhu v dlani.
Vzala ji rychle, bez váhání,
a za lék děkovala vděčně.
Bylo mi prázdno. Neskutečně.
Dala jsem bolest. Šlo to
snadno.
des_te_meer
22. 04. 2002
Ely, jak to děláš, že se z Tebe line taková krása?
Poklekám v prachu a podávám Ti tip.
Za poslední dny jsem viděl nějak moc "paprsků slunečního+měcíčního+jitřního+oroseného+neví jakého svitu" ale to mě pláclo po čuni jen trošku na začátku. Potom se mi básnička líbila hezky...uh! Ta první je taky košér, ale preferuji druhou a třetí sloku.Tip