Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBla, bla, bla... a pořád dokola
Autor
Kami
Pouze pro silné povahy :o). Je to asi hodně mimo.
Prý vypadám jako vamp a úsměv, aby ze mě mámil... Co, k čertu, myslí tím vampem? Když mu kývnu, přestane si moje ucho plést s cumlem? Přestává být podstatné, co po něm chci. On by měl natáhnout ruku a něco dát. Jedno co – cokoliv... a přestat mi cucat to ucho!
Muška v pavučině se mrská, pokouší se uletět, a zatím se jenom víc zaplétá do lepkavých vláken. Pavouk si zálibně prohlíží svou oběť. Miluje ji? Bez ní by přeci nepřežil... nebo by počkal a jeho síť by zachytila jinou...
Nepřítomně si prohlížela mýdlovou bublinu. Takovou krásu už dlouho neviděla – tolik barev. Co dokáže vzduch s kapalinou! Uměl by tohle plyn i s rtutí...? Chtěla by být rtutí. Vlezl za ní do koupelny a naplnil místnost sebou... Bublina splaskla v jedné tramvaji s tou hezkou tvářičkou, která se tiskla k jeho. Svět zšednul.
Mám chuť ho zabít, nebo sebe... Lžu mu, že ano, že chci... Nemusím se přeci zabíjet, abych byla mrtvá. Ale jeho zabít můžu... a bude mrtvý. Tak proč to neudělat. Konečně mi přestal žužlat ucho.
Když chceš úsměv od vampa, tak zaplať!
:-)))