Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJako sen
Autor
bixley
Bohuslav Martinů seděl u piána svého pařížského bytu a právě se chystal přehrát na klavír ukázky z nové opery Julietta své žačce Vitce Kaprálové.
„Tak tohle bude moje nová opera, Písničko moje,“ ukázal na fascikl popsaného notového papíru, který se vršil u piána. „Julietta.“
„Julietta?“ podivila se Vitka. A o čem to je?“
„Vlastně o lidských snech,“ řekl Martinů trochu záhadně. „O tom, že každý muž má nějakou svou nedostižnou bytost, za kterou utíká do snu. Pro pařížského knihkupce Michella je tou vysněnou ženou právě Julietta.“
„Hm, to zní zajímavě,“ sledovala ho Vitka. „A kdo to napsal?“
„Je to divadelní hra od Georgese Neveuxe. Ale jako libreto jsem to musel dost upravit a hlavně zkrátit.“
„Tak už něco zahrej,“ pobízela ho Vitka.
„Zahraju ti předehru. Hlavní téma jsem dal do hoboje.“
Martinů začal hrát. Vitka soustředěně poslouchala. Když skončil, byla nadšená.
„Špalíčku! To je tak krásné! Na jedné straně snové a na druhé takové syrové!“
„To jsem rád, že se ti to líbí, Písničko. Teď ti zahraju kousek z prvního dějství, ve kterém knihkupec Michel přijíždí do neznámého města. V tom městě všichni ztratili paměť a kupují si vzpomínky. Jediný, kdo si pamatuje na své dětství, je Michel a je za to zvolen kapitánem města. Potom uslyší Juliettin hlas a utíká za ní.“
„Všichni ztratili paměť?“ přemýšlela Vitka.
„To by byl život, viď? Kdybychom žili mezi lidmi, kteří by si nic nepamatovali.“
„To jo,“ souhlasila Vitka, „hlavně by se mi líbilo, kdyby paměť ztratila Charlotta.“
„Ale Písničko, nebuď na ni tak ošklivá,“ bránil Martinů svou životní družku.
„Tak pokračuj,“ zamlouvala to honem Vitka
Martinů se dal znovu do hraní. Když došel k partu Julietty, Vitka sebou náhle trhla.
„Ale Špalíčku, vždyť to je téma z mé Vojenské symfonietty.“
„To víš, vidím v té Juliettě tebe, tak se mi tam vkrádá i tvoje hudba.“
„To je sice hezké, ale ty jistě složíš něco lepšího, ne?“
„Myslíš?“ usmál se Martinů a pokračoval v hraní.
„Vy říkáte Dobrý den, jako když chcete říci Miluji vás,“ notoval text opery .
Vitka se zasmála svým zvonivým smíchem. „To by bylo dobrý, kdyby si lidi vyznávali lásku pozdravem.“
Martinů přestal hrát. „Mám ještě pokračovat?“
Vitka zavrtěla hlavou a objala svého milovaného Špalíčka. „Teď si dáme naše dějství, jo?“
Začali odcházet do svého snu a ztráceli paměť.
Ve sladké závrati Vitka zašeptala: „Dobrý den.“
35 názorů
Já moc nečtu... jedním okem, které si šetřím... paráda. Jakobyhistorické údaje zní pravděpodobně, rozhovor je reálně možný, žádné nedostatky, nic navíc. Poezie narváno mezi nezbytnými, skvostně zpracovanými vysvětlivkami a detaily. Nevím proč, asi s tou parádní směsí poetiky a reality s logickým vyvrcholením a zdánlivě nelogicky umístěným závěrečným Dobrý den je to asi nejlepší kraťas, který jsem za poslední dva roky četl. Škoda, že nemám právo udělení výběru, ale i v rubrice Poslední dobou se nám líbilo, by to mělo mít své místo...
Lehké, milé. Moc se mi líbil závěr.
Jsem zrovna jeden ze čtenářů, který by bez jmen aktéry určitě nepoznal, takže jsem za ně ráda.
Když jsem napsala, že o Tučkové vím, bylo to na základě divadelní ukázky a informace na Čt Art.Takže celé jsem to nečetla ani neviděla. Ale určitě si to přečtu nebo na to půjdu do divadla. :-)
A co na tu její hru říkáš? Já jsem ji bohužel neviděla naživo, jen jsem četla tu knižní verzi, ale místy mi tam chybělo právě to, co vidím u tebe... víc poezie, metafor... Ale je možné, že právě to na jevišti přidávala hudba.
Moc děkuju. Problém je v tom, že řada čtenářů tyhle věci neví a mohli by tápat. Ale asi by bylo dobré neprozrazovat vše hned na začátku, na tom něco je. Já jsem hlavně vycházela z knihy Jiřího Muchy Podivné lásky, kde o Kaprálové a jejích vztazích píše podrobně. S Kaprálovou se krátce před její smrtí oženil. O Tučkové vím také.
Myslím, že příběh Bohuslava Martinů a Vitky je poměrně známý, aspoň mezi námi, co máme rádi hudbu. V literatuře se dočkal několika zpracování, naposled v divadelní hře Kateřiny Tučkové (znáš? Myslím, že by se k ní tvoje miniaturka docela hodila!) Proto by se mi líbilo, kdybys hned v prvním řádku „neprozradila“, kdo jsou aktéři této poetické scénky, a nechala čtenáře, aby mu to došlo postupně. To by mě mnohem víc bavilo. Nechci říct, že bys neměla v celé povídce uvést jejich jména, ale nedělala bych to hned v úvodu. Informace by mohly postupně vyplynout z textu. Zrovna tak mi přijde zbytečné mít v prvním řádku doslovně vysvětleno, co přesně se Martinů právě chystá udělat (když se to stejně v následujícím dialogu ukáže). Určitě bych tak ze čtení měla větší požitek. Jinak se mi četlo dobře, mám z textu pocit lehkosti a hravosti, a obzvlášť pěkný je závěr – metafora sama o sobě.
Próza_měsíce
23. 04. 2019Mohu nominovat do soutěže PM?
Myslím, že u této opery jsou slova dost srozumitelná. Nejde o normální arie jako u Verdiho. Tady to můžeš posoudit:
https://www.youtube.com/watch?v=uqKzBHsf6Co
Je to celá opera, ale stačí jako ukázka prvních pár minut
Právě že já nejsem běžný posluchč. Když jsem to zkoušel, unikala mi slova, ale dnes, když jdou titulky, bych to mohl zase zkusit. Hudby se nebojím, tu mám rád jakoukoliv i tu nejsložitější a nejvážnější:).
Díky, Karle. Opera Julietta opravdu není pro běžného posluchače. Chtěla jsem jen ukázat rozhovor dvou umělců, učitele a žačky a současně tak trochu milenky.
Já operám moc nerozumím a stydím se za to, ale věřím, že je v nich toho honě.
Krásný, snový poetický, křehký text, vlastně povídka. I když krátká, o to cennější, že je v ní toho tolik.
Jak roztomilé :-) Špalíček a Písnička -- opravdu si tak ti dva říkali, nebo je to jen autorův výmysl? Tu operu neznám a po dočtení toho začínám litovat. Tip.
Děkuji za hezké reakce, Alegno, Evži i Kočkodane.
Kočkodane, mně se líbí oslovení Renato. :-)
Evženie Brambůrková
09. 04. 2019To je moc hezké. Romantické. :-) /T
aleš-novák
09. 04. 2019pěkná momentka...
To je všecko podle pravdy, oni si tak opravdu říkali. Špalíček je balet, který Martinů složil a Vitka mu podle toho vymyslela přezdívku.
Doporučuji knihu Jiřího Muchy Podivné lásky, tam je spousta korespondence mezi Martinů a Kaprálovou, kde se tak oslovují. Jiří Mucha si Kaprálovou vzal krátce předtím, než zemřela.
Díky.
Renato, odkud čerpáš náměty, pokud to není tajemství, a podrobnosti - třeba oslovení postav - Špalíčku, Písničko?
To s pozdravením a celé se mi moc líbí...i ty máš krásnou fantazii:-)