Lístky jidášky

Pozor na lístky jidášky. To jsou ty, co po uplakané noci zrádně leží mokrou stranou k asfaltu země. Šlápneš na ně a políbíš ji. Pozor na lístky jidášky.

Špeluňka - svět

Odsud se odjíždí do světa. A přitom taková zaprášená špeluňka na kraji Karlína. Tak ještě dokouřit, poslední pivo z kelímku a chlebíček s majonézou, a kdyby byla šunka.. Když je to v noci, autobusy jedou podle Severky, když je to ráno, jako teď, jedou, kam je plechové srdce táhne. Někam do světa, někam pryč.

Římská

Tady je Římská. Ctihodní muži v tógách sedí za oknem kavárny bratrů Costových a rozmlouvají, klidně a na věčná témata, jejich učením je stoa. Náš autobus ulicí jede neklidně, v zájmu podniku a jízdního řádu dokonce na červenou; řidič nám chce přiblížit věčné téma smrti. Muži v tógách jen usrknou horký nápoj, bez známky pohnutí.

Veliké lalulá

Tvrdí, ze "všechno je jinak", že je to "jedno veliké lalulá". Soudci se to nechce líbit, takovou otázku měl by rozhodnout znalec. Poučí obě strany o povinnosti prokázat svá tvrzení, získá tak alespoň čas. Jak prokázat existenci velikého lalulá? ptají se tiše všichni v síni. A z hodin v čele, které jako by namaloval Dalí, pomalu odkapává čas.

Skalka

Autobus č. 101 řídí Miloš Skalka. Aby nikdo nepochyboval, jeho jméno svítí ze všech stran vozu. Hraje hity, cestující ráno hladoví po muzice nesvedou jen tak sedět, ve vršovických zatáčkách a vršcích to trochu hází, přesto všichni tančí, v dobrém rozmaru někdo křičí: Miloši, hoď tam dvojku! Miloš se usměje do zpětného zrcátka, je rád.

Tuna a Gomon

Pod věžemi z pálených cihel, pod severskou gotikou, pod sv. Ludmilou stojí, hrubě mele zrno, vaří kávu „tugou“. A když v celou rozduní se zvon, přijdou k němu dva. Jsou to oni, není pochyb, Tuna a Gomon. Včera přiletěli ze Švédska, možná jen tak si projít Prahu, a možná v jakési neodkladné záležitosti, o níž nikomu nic. Nechají si připravit ristretto, co bere dech.

Blázen a velebníček

Svatý Václav už bije poledne. Pod srdcem visí místní blázen, hýká a točí se na konopném laně. Zvony duní zběsile, o překot. Velebný pán s kolárkem hledí vzhůru, nešťastně; tiše láteří: "Kokot.." Pak se přece jen smířlivě usměje, vždyť desátý říjen je Den duševního zdraví.

Vánoce v Tesku

Jako by si někdo tam nahoře udělal Vánoce už teď: ze středočeské kotliny má lavor a do něj lije olovo; to zůstává pár kilometrů nad zemí v podobě těžkých mraků. Z Teska na Národní vyjde skupina manažerů, pohlédnou vzhůru, pak vzájemně na sebe, pak všichni na manažera prodeje, který rozhodně pokývá hlavou: "Jsme ve skluzu. Jestli tohle zjistí Londýn.." a vysílačkou dá pokyn: "Všem pobočkám, důležité hlášení: okamžitě spustťe koledy!"